HERTA HEITER-KRALOVÁ
|
I bin hult a Waldlerin I bin hult a Waldlerin, a Woldbauernkind - und drum hob i koa Ruah, bis i hoam wieder g'find. |
Sem holt cerou Šumavy Sem holt cerou Šumavy - - ty selský děti její mět nemaj už nihdá klid: domov zas najít chtěji. |
|
Hoam!, 1977, č. 9, s. 300-301 |
|
Slovníček: hult=inu, Waldlerin=Šumavanka, Woldbauernkind=dítě selských Šumavanů, drum=proto, hob i koa Ruah=nemám žádný klid, hoam=doma, domů, g'find=najdu.
To (vlastní?) německé nářeční čtyřverší si zvolila na úmrtní list žena ani ne padesátiletá, skolená zákeřnou chorobou dne 11. června 1977 jako matka dvou dospívajících dcer. Sama se narodila 10. března roku 1929 jako Herta Kralová ve vsi Mýto (Mauthstadt) blízko Hořic na Šumavě (Höritz), ve kterých pak i vychodila místní obecnou školu. Jen dva roky trvala její studia na učitelském ústavu v Českém Krumlově (za války "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.), přerušená válkou. Po vyhnání se staly dalšími, teď už bavorskými zastávkami její životní cesty Pfarrkirchen, Waldstatt u Pockingu a posléze Backnang. Dne 10. srpna roku 1957 se provdala za Hanse Heitera, se kterým měla dcery Moniku a Cornelii. Už od roku 1950 se podílela na spolkové práci v kruzích šumavské mládeže (Böhmerwaldjugend), v Backnangu založila místní její skupinu, když pak své dívčí příjmení změnila na Heiterová, spolu s manželem se účastnili akcí zdejší "herecké chasy" (Spielschar) i švábské zemské organizace Venkovské mládeže (Landjugend). Svůj obzvláštní zájem věnovala uchování bohatého dědictví šumavských lidových písní a tanců, jakož i lidového kroje, k jehož zjednodušené obnově a nošení významně přispěla. Nekrolog Gustava Schustera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v krajanském měsíčníku "Hoam!" provází podobenka ženy, o níž je psán. Má v očích cosi jako tichou, marnou touhu, pochopitelnou asi jen tomu, kdo zažil něco takového jako ona a její krajané a vrstevníci.
- - - - -
* Mýto / Hořice na Šumavě / Český Krumlov / † † † Backnang (BY)
