logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEINRICH HERBST

Lhavý Bertík

V letech kolem přelomu století, tj. kolem roku 1900, vyprávěla nám dětem babička často o svém vlastním mládí. Život na Šumavě nebyl tehdy zrovna lehký, zejména v jejích vyšších územních polohách. Pokud bylo v rodině víc dětí, musely si, pokud byly aspoň jakž takž při síle, už v deseti až jedenácti letech vydělávat prací samy. Naše babička Agnes Köberlová, narozená roku 1827 v Křišťanově (v originále "in Christianberg", přesněji se tak stalo 12. dubna téhož roku 1827 v Křišťanově čp. 84, jak o tom svědčí křišťanovská křestní matrika - pozn. překl.), byla ve zmíněném svém věku zaměstnána za stravu a něco oblečení u stavebníka a majitele sklářské huti Arnoštov (v originále "beim Erbauer und Besitzer der Glashütte Ernstbrunn" - pozn. překl.) Johanna Blechingera v jeho domácnosti a vedle toho musela pást i pánův dobytek. V oné době do Arnoštova ke skelmistrovi častokrát na návštěvu zavítával náš velký šumavský autor Adalbert Stifter (má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.). Stifterovi rodiče a Blechinger stávali se navzájem v obou rodinách kmotry při křtech svých dětí. Na mnohá z těch babiččiných vyprávění se ještě dokážu rozpomenout. Mimo jiné nám dětem podávala vědomost o četných Stifterových pobytech tady v Arnoštově, kdy jim o minulých i budoucích časech předestíral k uvěření lecjaké veselé, ale i vážné příběhy. Mnohému v nich však mu jako vypravěči místní mladí lidé za pravdu zrovna nedali. Častokráte, když hovořil o budoucích neuvěřitelně přetěžkých dobách, které čekají děti jejich dětí, tedy které by měli jednou zažít jejich vnukové, dávali Stifterovi žertem přezdívku "Lugwertl" ("Wertl" je zdrobnělá podoba křestního jména Adalbert, takže bychom ten žertovný titul mohli přetlumočit jako "Bertl lhář", nebo "Lhavý Bertík" - pozn. překl.).
Stifter v Arnoštově bydlíval jako host v rohové místnosti "panského domu" čp. 1 (v originále "in einem Eckzimmer des Hauses Nr. 1 in Ernstbrunn /Herrenhaus/" - pozn. překl.), do které se vcházelo z balkonu. Měla v rozích stropu vymalovány hlavy andělů. Když byl v roce 1937 panský dům podroben důkladné renovaci, vystoupily ty malby, svého času překryté bílou vápennou omítkou, znovu na světlo. Jenže jako mnohé z toho, co by mělo být uchováno očím budoucích pokolení, zmizely následně opět pod vrstvou omítky nové.


Glaube und Heimat, 2020, č. 5, s. 59

P.S. Skoro by člověka lákalo zjistit, jak vypadá strop té místnosti v penzionu, který se stal v poslední době z arnoštovského panského domu a kde by se mohla jednou objevit i tabulka o pobytech "drahého lháře". O jedné Stifterově návštěvě Arnoštova se ve své stifterovské monografii zmiňuje i Peter Becher (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), a to hlavně z toho důvodu, že se Roku 1835 při svatbě majitele tamní sklárny Marie Blechingerové s lékařem Franzem Xaverem Schifflerem z Křišťanova tehdy třicetiletý Adalbert, už v novém vztahu se svou budoucí manželkou Amalií Mohauptovou, setkal s Fanny Greiplovou, a pocítil znovu, jakým neštěstím vedle novomanželskému štěstí Schifflerových je jeho rozchod s láskou mládí.

Heinrich Herbst přišel na svět 19. července 1889 v dnes téměř zaniklém Arnoštově čp. 3 (takové označení tam už věru nenacházíme, ze staré zástavby zůstal právě jen panský dům, kdysi čp. 1) jako syn zdejšího skláře Julia Herbsta (jeho otec Josef Herbst byl v rodném domě vnukově čp. 3 domovníkem /Hausmeister/ spolu se svou ženou Johannou, roz. Mikschlovou ze Spálence /Brenntenberg/ čp. 37) a jeho manželky a Heinrichovy matky Marie, dcery skláře v Arnoštově čp. 8 Josefa Köberla a Agnes, roz. Kölblové (to je ta babička z textové ukázky) z Křišťanova čp. 84 (to označení byste tam také hledali marně). I mladý Heinrich Herbst se stal sklářem, později však byl až do vyhnání 30 let číšníkem v arnoštovském hostinci Liebl-Pankraz čp. 24 (Gasthof Liebl-Pankraz, také Liebl's Gasthof, Pankraz byl podle archu sčítání lidu z roku 1921 Lieblovým švagrem). Ještě jako sedmdesátiletý zbudoval v hornobavorském Gessenhartu (dnes místní část obce Ainring v zemském okrese Berchtesgadener Land) se ženou malý vlastní dům. Na rodnou Šumavu nikdy nezapomněl a vlastivědné bádání bylo jeho koníčkem. Podobu Heinricha Herbsta známe díky fotografiím z archívu jeho neteře They Riedmaierové, roz. Pankrazové, která se stala zpravodajkou časopisu Glaube und Heimat. Zemřel dne 7. února 1975 a místem jeho posledního spočinutí se stal Thundorf, rovněž jedna z místních částí obce Ainring, v krajině náležející po dlouhá staletí k solnohradskému knížecímu arcibiskupství a tím i ke Svaté říši římské (když se Stifter narodil, ještě rok existovala) stejně jako české země. Slyšíte v tom místním jméně Ainring ono "Ring", česky prsten, jako jistě i šumavské znamení věrnosti přítomné ve zdejším obecním znaku? A ještě vidím v duchu s vámi ty skryté arnoštovské malby andělů.

- - - - -
* Arnoštov / Křišťanov / † † † Thundorf in Unterfranken (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Při práci na zahradě
Záznam o jeho narození v křišťanovské křestní matrice
Hostinec Liebl-Pankraz v Arnoštově, kde pracovalHostinec Liebl-Pankraz v Arnoštově, kde pracoval
Arch sčítání lidu z roku 1921 dům čp. 24 v Arnoštově, tedy místní hostinec, i s ním, označeným zde jako "Kellner", tj. číšník...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist