FRIEDRICH VON HERRING-FRANKENSDORF
Fúze
Známé vůdčí firmy tužkárenského průmyslu, a sice Koh-i-noor, továrna na tužky (v originále "Bleistiftfabrik" - pozn. překl.) L.&C. Hardtmuth v Českých Budějovicích (v originále "in B. Budweis" - pozn. překl.), A.W. Faber Castell Bleistiftfabrik A.G. ve městě Stein u Norimberka (v originále "in Stein bei Nürnberg" - pozn. překl.) a Bleistiftfabrik vormals Johann Faber A.G. přímo v Norimberku se za účelem racionálního využití svých provozů, hospodářského rozvoje svých prodejních organizací a jednotného vedení všech svých podnikatelských aktivit rozhodly sloučit. Nový koncern zahrnuje vedle rozsáhlých provozů v Českých Budějovicích a Steinu, Geroldsgrünu a Norimberka také polskou tužkárnu Lechistan firmy Hardtmuth v Krakově, rumunskou tužkárnu v Sibiu (v originále "in Hermannstadt" - pozn. překl.), firmu Lapis Johann Faber Ltd. v brazilské obci São Carlos a firmu Johann Faber Pencil Corporation v lokalitě Wellington na Floridě (USA). V široce rozvětvené, na všechny světové trhy zasahující zájmy těchto podnikatelských aktivit budou nyní shromážděny ve střešní společnosti, aniž by ovšem byla porušena samostatnost jednotlivých hospodářských těles a odlišnost jejich rozličných produktů. Ve sloučených provozech L.&C. Hardtmuth (zal. 1790), A.W. Faber Castell A.G. (zal. 1761) a Johann Faber A.G. (zal. 1879) ztělesňuje světový ohlas jejich fabrikátů Koh-i-noor, Castell a Apollo osvědčenou tradici tužkárenského průmyslu. Spojení těchto tří vůdčích světově proslulých provozů je také z hlediska všeobecných hospodářských zájmů dalekosáhlého významu; všechno hospodářství stojí dnes ve znamení zásadní strukturální přeměny, totiž vývoje, který také zmíněný tužkárenský průmysl vybízí k hledání nových cest v nárazech důsledků světové hospodářské krize. Sloučením lze dosáhnout velice významných úspor jak v oblasti produkce, tak i odbytu a reklamy; odstraněním dosavadních třecích ploch při odbytu vedoucích značek v zahraničí může být spolu se zlevněním výroby dosaženo podstatného zvýšení exportní schopnosti. Oboustranná výměna zkušeností a výsledků výzkumu všech tří provozů by mohla nabýt velkého dosahu. Bližší jednotlivosti jsou ještě předmětem porad, ale střešní společnost by byla vybavena akciovým kapitálem asi 25 milionů švýcarských franků a měla by své sídlo ve Švýcarsku. Akcie této společnosti budou vyměněny za akcie tří participujících továren a jejich dceřinných provozů. Poněvadž firma L.&C. Hardtmuth je otevřenou obchodní společností, bude uskutečněna její přeměna v československou akciovou společnost s kapitálem 32 milionů Kč se zpětnou účinností k 1. lednu roku 1931. Kapitálie (majetky) tří společností budou tak vyrovnány (Faber Castell a Johann Faber každá po 4 milionech marek). Akcie společnosti L.&C. Hardtmuth Lechistan v Krakově nenáležejí českobudějovické firmě, ale svým vlastníkům a budou rovněž směněny za nové holdingové akcie (v originále "Holdingaktien" - pozn. překl.). Také další výrobní a odbytové jednotlivosti jsou až dosud ve stadiu porad. Jisto je, že šest továren koncernu si dál uchová samostatnost pod dosavadním složením svých vedení. Kromě provozů na výrobu tužek, snímacích tužek a pastelek, kříd atd. existují vlastní výrobní místa pro logaritmická pravítka, lineály, úhelníky a plnicí pera, dále továrny na mazací pryže a gumičky (v originále "Gummibänder" - pozn. překl.), jakož i na kovové patentní tužky s náplní, tvrdé gumy a galalit (tj. tvrdý syntetický plast - pozn. překl.). K prezidiu společnosti budou náležet: Roland hrabě von Faber-Castell, Dr. Friedrich Herring-Frankensdorf, Dr.h.c. Dr. Anton Schifferer. Vrchní vedení přejímá trojčlenné kolegíum, v jehož čelel stojí generální ředitel Ing. Heinrich Czech za Hardtmuth České Budějovice (je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže), ředitel Dr. Konrad Hofmann za Faber-Castell a ředitel Dr. Karl Benecke za Johann Faber A.G.. Není dosud rozhodnuto, zda tito tři direktoři holdingu budou působit v jeho novém sídle či zda se budou scházet v určených termínech jen ke společným poradám. '
Budweiser Zeitung, 1931, č. 41, s. 8
P.S. Za povšimnutí stojí, že Dr. Friedrich Herring-Frankensdorf je tu coby člen prezidia uveden jako Čechoslovák (Jihočeské listy ho roku 1936 uvádějí dokonce pod jménem Dr. Bedřich Herring-Frankensdorf) bez šlechtického titulu na rozdíl od svého německého partnera. Mezi tímto komentovaným zde dokumentem (dohoda byla sice podepsána, ale nikdy nevstoupila v platnost, jednak kvůli daňové politice norimberského finančního úřadu, jednak kvůli devizovému embargu, ke kterému přistoupila německá vláda v červnu 1931 a brzy ji následovala i vláda československá; společný projekt byl tak definitivně pohřben a už 4 roky nato byla fúze výslovně zrušena) a dneškem, tj. první třetinou jednadvacátého století, leží převzetí moci v Německu nacisty, zánik Československa, druhá světová válka, poválečný odsun Němců a "znárodňování" soukromých firem v komunisty a Sovětským svazem ovládaném Československu ve službách "studené války"se sotva napravitelnými škodami z toho všeho vzešlými. Považme jen srovnání hospodářské úrovně meziválečného Německa a Československa se stavem současným. Švýcarsko se tu prostě nekonalo. Dnes si lze přečíst na stránkách německé rodinné firmy Faber-Castell, založené v roce 1761, že patří mezi přední světové výrobce špičkových produktů určených pro psaní, malování a kreativní tvorbu. S více než 2,3 miliardami tužek a pastelek vyrobených ročně je společnost největším světovým výrobcem tradičních psacích potřeb. Má ovšem zastoupení i v České republice, která je od roku 2004 loajální členkou Evropské unie.
Záznam evangelické křestní matriky z rakouského Gmundenu nás zpravuje o narození chlapce jménem Friedrich Johann Isidor Franz (kus záznamu je přelepen pravděpodobně kvůli přípisu o úmrtí, který podle zákona ještě nemůže být zveřejněn) dne 7. dubna roku 1898 ve 2 hodiny ráno a o následném křtu dne 12. května ve 12 hodin o poledni (provedl ho místní farář Friedrich Koch /1838-1929/, viz o něm podrobněji Wikipedia). Novorozencův otec Ernst Adolf Johann svobodný pán (baron) von Herring-Frankensdorf (*19. prosince 1852 v Brně, †6. července 1923 v Bad Gastein) syn zesnulých už rodičů Ernsta Johanna svobodného pána (barona) von Herring-Frankensdorf a Johanny Amalie, roz. Gechterové, je tu titulován jako ředitel vídeňské Anglobanky, majitel dolů a hutí (v originále "Berg- und Hüttenbesitzer"), narozený v Habrovanech u Brna na Moravě (v originále "gebürtig von Habrowan bei Brünn in Mähren") a evangelík augsburské konfese (v originále "evangelisch A.C."). Chlapcova matka Maria (řečená "Irma", což je jen jiná podoba křestního jména Maria) Augusta Karolina šlechtična von Hardtmuth (v originále "Edle von Hardtmuth"), se narodila v Českých Budějovicích (v originále "gebürtig von Budweis in Böhmen") 8. dubna 1862 (zemřela 2. května 1950) jako dcera zesnulého tamního fabrikanta Franze šlechtice von Hardtmuth a Mathilde, roz. von Meyer, obou vyznání římsko-katolického. Kmotrem dítěte se stala Jeho Excelence c.k. polní podmaršálek (Feldmarschallleutnant) Isidor von Ripp, bydlištěm na zámku Ebenzweier v Altmünster am Traunsee. Takový vstup do života není jistě dopřán každému, dějinné zvraty bývají však u takových osob o to osudovější. Friedrichovi rodiče se brali v Grünau im Almtal 7. října roku 1883. Z manželství vzešly 4 dcery: Ernestine (*1885), Franziska (*1894), Christine (*1895) a Elisabeth (*1900) a 3 synové: Franz (* 1884), Johann (* 1891) a Friedrich (*1898). Herringové byli rodem původně bavorským, který se v 18. století usadil v Brně a dosáhli tam v roce 1813 osobou Johanna Paula Herringa (1798-1836) dědičného rakouského rytířského titulu a inkolátu pro Čechy a Moravu,. To uvádí i Ignaz Wodiczka (má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) ve své genealogické práci "Die Freiherren Herring von Frankensdorf" (1937), kde je ovšem jako nejstarší předek rodu uveden chalupník (Häusler) Adam Häring, zemřelý kolem roku 1665 "in Bürtten bey Beza in Böhmen", tj. Brť (Pirten) u Bečova (Petschau) nad Teplou (dnes je Brť částí obce Otročín v okr. Karlovy Vary). Už jeho syn Johann však prý z Čech odešel. "Náš" Friedrich Herring-Frankensdorf absolvoval univerzitu v rakouském Innsbrucku, za první světové války sloužil jako c.k. poručík (Leutnant) u polního dělostřelectva a byl opakovaně vyznamenán. V rodinné společnosti byl zprvu činný zejména na filiálkách (v textové ukázce zmíněných) v Rumunsku a v Polsku. Pobýval však převážně ve Vídni, kde se ve svatoštěpánském dómě dne 21. června roku 1932 oženil s Wilhelmine Renée Giselou Marií hraběnkou Sermage von Szomszédvar und Medvedgrád (Wodiczka /1937/ poznamenává, že manželství je rozvedeno), která (*24. března 1906 ve Vídni) se po rozvodu s ním znovu provdala za Michaela Beliczeye van Baicza Heer van Gerendas (1901-1977). On se podruhé oženil dne 24. dubna 1940 v už protektorátních Českých Budějovicích s říšskou Němkou Rose Ilse Annelies Riedlovou, roz. Wagnerovou (*4. června 1902 v Drážďanech), mimochodem bytem v drážďanské Komeniusstraße (!), s níž se mu narodil 11. června 1942 v Drážďanech syn Ernst Johann Hubertus Herring-Frankensdorf. Otec Friedrich Herring-Frankensdorf byl tehdy v "polní šedi" wehrmachtu na frontě v Norsku. Tady je asi třeba zmínit, že už ve funkci spolumajitele Hardtmuthovy firmy se angažoval více politicky než ohledně vedení rodinných podniků. Když totiž v roce 1923 zemřel Friedrichův otec, rozhodla se matka Irma rozdělit svůj třetinový podíl po jedné šestině mezi své dva syny Johanna a Friedricha. Již v roce 1932 Friedrich vstoupil v Grünau in Almtal do rakouské NSDAP, v Československu zakázané. V listopadu 1933 se rovněž stal členem Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Tímto ovšem činnost Friedricha Herringa von Frankensdorf v nacistických organizacích neskončila. Po zřízení Sudetendeutsches Freikorps v září 1938 se stal pobočníkem u IV. velitelství této organizace. Se vznikem protektorátu následoval vstup do jednotek SS, kde 23. září 1940 získal hodnost Untersturmführera (poručíka). Ještě před skončením druhé světové války v dubnu 1945 uprchl Friedrich Herring von Frankensdorf se svou ženou a synem Ernstem do rakouského Grünau, kde se nacházel rodinný statek. Zde s ním pobýval další z bývalých společníků bratr Johann. Do Rakouska se dále uchýlila Mathilde Lamezan-Salins (na webových stranách i samostatně zastoupená) s adoptivním synem a pozdějším univerzálním dědicem jejího podílu Maxmilianem, který převzal vedení vídeňské společnosti. Od předčasné smrti Maxmiliana Lamezan-Salinse, v roce 1951 role Friedricha Herringa přes jeho nacistickou minulost (ta byla s ohledem na československou stranu v následných jednáních s ní upozaďována či lépe řečeno přímo zamlčována) nabyla značně na významu a koncem srpna 1960 došlo i jeho zásluhou v československých (nová ústava změnila i název státu na ČSSR) Karlových Varech ke smíru a rozdělení ochranných známek Hardtmuth a Koh-i-noor, přičemž součástí dohody byla i možnost československé strany odvolávat se na hardtmuthovskou tradici. Ještě téhož roku 1960 tím byly ukončeny rozsáhlé známkoprávní spory a v rámci tehdy nastupující ekonomické reformy v ČSSR tu byl poměrně ojedinělý příklad spolupráce "socialistické" firmy s "rodinnou" firmou západní. Friedrich Herring-Frankensdorf zemřel v rodném Gmundenu 28. listopadu roku 1970, kdy už bylo po pádu "pražského jara" ČSSR znovu okupováno.
- - - - -
* Gmunden (A) / České Budějovice / † † † Gmunden (A)
