OTTO JOSEF HLAWITSCHKA

Lied von der Heimat

Wie mich als Kind zum Schlaf die Mutter wiegte,
Wenn von der Heimat sie ein Lied mir sang,
Ans Auge bald die Schlummer leis' sich schmiegte
Bei diesem innig lieben süßen Klang.

Bin später weit im Land herumgekommen,
Hab' manche lieben Menschen schon gesehn,
Doch jeder hat von mir den Wunsch vernommen,
Möcht meine teure Heimat wiedersehn.

Die Heimattäler mit den grünen Auen,
Wo zarte Blümlein gar so traulich stehn,
Oh könnt ich sie recht balde wiederschauen!
Du traute Heimat, ach wie bist Du schön.

Wenn einst im Tod das Augenlicht verglommen,
Erfüllt mein innigtiefgefühltes Flehn:
Mein Grabstein soll, von Heimatlicht umsponnen,
Auf trauter deutscher Heimaterde stehn!

Píseň o domově

Když maminka mě k spánku ukládala,
domovskou píseň k tomu slýchal jsem,
ta oči v sladký dřímot zkolébala
svým vroucím sladkobolným nápěvem.

Později když pak toulal jsem se zemí
a spoustu lidí přitom poznat měl,
ode mne každý mezi slovy všemi
jen touhu po domově uslyšel.

Údolí rozjasněná do zelena,
kde čisté květy vůní zdraví nás,
kéž by mým očím byla navrácena!
A celý domov můj, ta krása krás.

Ve smrti každému zrak pohasíná,
pak splň se moje přání akorát:
jen tahle zem a nikde žádná jiná,
je tou, v níž chci v svém hrobě jednou spát!

Sudetendeutsche Zeitung, 2022, č. 22, s. 23

Originál básně, tvořící naši textovou ukázku spolu s pokusem o český překlad, je v ústředním krajanském listě doprovázena poznámkou, že ji "komponierte und dichtete", tj. zkomponoval a zbásnil" Otto Hawlitschka, mj. někdejší kaplan v Tachově (Tachau). Nahlédnutí do tachovských matrik přineslo závažné překvapení: ono příjmení autorovo a kaplanovo zní totiž nikoli Hawlitschka, nýbrž Hlawitschka. List "Prager Abendblatt" přináší 4. a 5. listopadu roku 1913 zprávu, že mezi kleriky, kteří 6. listopadu složí v konventním kostele sv. Františka (U Křižovníků) na Starém Městě pražském složí slavnostní sliby rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou je i Otto Hlawitschka "aus Komotau", tj. z Chomutova. Dál pomohl Kalendář duchovenstva česko-slovanského na rok 1916, kde byl uveden rok narození. Ze záznamu v chomutovské matrice se tak dovídáme, že se narodil 25. června 1889 Anně a Josefovi Hlawitschkovým v Chomutově čp. 55. Řád byl založen Anežkou Přemyslovnou jako dodnes jediný založený v českých zemích a je také jediným mužským řádem založeným ženou. Na doporučení krále Přemysla Otakara II. se stal po připojení Chebska chebský špitál roku 1271 komendou (komturstvím) křížovnického řádu sjednocenou biskupem Lvem z Řezna (Leo von Regensburg) s už zmíněným pražským špitálním kostelem sv. Františka. Už z toho vyplývá, že mezi řádovými bratry bylo vždy mnoho Němců z Čech, ať už jejich příjmení znělo jakkoli. Otto Hlawitschka poté, co krátce působil jako kooperátor u sv. Františka, odešel už roku 1914 do Chlumu Svaté Maří (Maria Kulm), rok nato do Lokte (Elbogen), pak do Chebu (Eger) ke sv. Bartoloměji (řádová komenda), 1918 podle listu "Wiener Diözesenblat" dokonce na místo kooperátora u sv. Karla Boromejského (to je ten obrovský kostel Karlskirche ve 4. vídeňském okrsku), v letech 1921-1933 (v roce 1924 ho dokonce přehled někdejších duchovních v Mostu /Brüx/ uvádí pod jménem Otto Josef Hlawitschka jako dočasně zastupujícího faráře /par. vacant./) pak působil po 12 let v Tachově, jeden čas i s vyšebrodským cisterciákem Odilo Petermichlem původem z Rožmberka nad Vltavou (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Odtud podle kroniky tachovského arciděkanství (i ono užívalo znaku křížovnického řádu s červenou hvězdou) zamířil v listopadu roku 1933 do svého "Weihungsort", tj. "místa vysvěcení", jak kronika výslovně zmiňuje, tj. do města Kynšperk nad Ohří (Königsberg an der Eger), které rok předtím mohutně oslavilo 700. jubileum své existence. Tam ho zastihujeme v matrikách naposledy na podzim válečného roku 1942, kdy ho v hodnosti faráře vystřídal jiný kněz. Souvisí to s Hlawitschkovým věkem nebo spíše s tím, že v roce 1942 je řád křižovníků nucen opustit z rozhodnutí německých orgánů svůj klášter u Karlova mostu a čelní představitelé řádu jsou nacisty perzekvováni? Tak či tak jsou němečtí křížovníci podrobeni poválečnému odsunu a Hlawitschkova stopa v příboji dobových událostí mizí. Kde domov můj? - ptá se i česká hymna.

- - - - -
* Chomutov / Tachov