FRITZ HOFFELNER

O tučné benešovské koledě*

Vzpomínka z mládí

Mohl být tak o tři roky starší než já tenkrát a říkali jsme mu Gustl. Byl to pořádný uličník (v originále "das, was man einen richtigen Lausejungen nannte" - pozn. překl.) a uměl dělat naší skupině přibližně stejně starých kluků náčelníka při tropení společných čtveráctví a nepředložeností dospělým pro zlost. Ten houfec hochů věru neměl nijak dobrou pověst a já, který jsem ve svých dvanácti letech rovněž nebyl rozhodně žádný svatoušek, měl od otce zakázáno se s nimi stýkat.
Gustl a jeho přítelíčkové si mimo jiné vědomě osobovali i výhradní privilegium obcházet, jak bývalo u nás v Německém Benešově (Deutsch-Beneschau, dnes Benešov nad Černou - pozn. překl.) zvykem, v předvečer svátku Tří králů zdejší domy s koledou zvanou "Foast-Rauhnacht-Singen", jejíž polozpívané vinšování mělo tu přednost, že koledníkům zaručovalo docela přijatelnou výslužku ("Foast-Rauhnacht" tu slibuje i významem slova "tučnou /tj. "fette"/ čaronoc", nadto z 12 vánočních "čaronocí" tu poslední - pozn. překl.).
Bylo ovšem i mým nejtoužebnějším přáním se na koledě zase podílet. Nebylo to nijak snadné nejen pro zmíněný otcův zákaz, nýbrž i proto, že Gustl mě do party přibrat nechtěl. Musil jsem se tudíž pokusit nějakým způsobem si jeho blahovůli prostě koupit. Kapslíkovou pistolí a malým kapesním nožem se mi to nepodařilo. Tu mně napadlo vyfouknout (v originále "stibitzen", což odpovídá spíše českému slovesu "štípnout" - pozn. překl.) z otcovy tabatěrky deset cigaret značky "Sport" a při vhodné příležitosti je Gustlovi donést "darem". Tím se mi dostalo i svolení k účasti na koledě.
Můj starší bratr Hans, který byl do věci zasvěcen, mě sice před dobrodružstvím s Gustlem varoval a mínil, že tatínka by velice rozezlilo, kdyby se o tom měl dozvědět. Moje čerstvá pýcha ovšem vylučovala, abych si podobného varování hleděl.
Den před svátkem Tří králů tehdy připadl na čtvrtek a zároveň byla v hostinci mých rodičů tak řečená "měšťanská sešlost" (v originále "der 'Bürgertag'" - pozn. překl.). Celé odpoledne bylo plné neklidu a když se začali trousit první hosté - můj katecheta páter Havel, který se tentokrát ode mě neměl čeho obávat -, zmizel jsem kuchyní a předsíní ke srazu u kostela, kde už na můj příchod čekal Gustl a s ním ještě šest hochů. Teď jsme si ještě mohli nazkoušet ještě jednou slova našeho nářečního koledování:

"Heit is de Foaste Rauhnocht,
wer hots afbrocht,
a olta Mau,
hot a rotschworz Kital au,
is iba's Stiegal afi kroucha,
hot sis Handerl und Fiasal broucha,
Schlissel hern ma klinga
Kropfn wern s' bold bringa,
Kropfn heraus,
Kropfn heraus,
sunst hau'n ma dem Herrn
und da Frau a Louch ins Haus.

(tj. "Dnes čaronoc klepe na dveře,
kdopakže nám je otevře,
muž starej to bude
plášť má černorudej,
praskat schody slyšet máme,
ručky i nožky si zláme,
klíčema už zvoní,
nese koblihy, co voní,
koblihy ven sem,
koblihy ven sem,
jináč pánovi i pani
v domě díru vytlučem. - pozn. překl.)

A šlo se na to. V domě učitele Hackera jsme se kradli po špičkách nahoru do prvního patra. Na Gustlovo znamení jsme začali napůl zpívat, napůl jen tak odříkávat naši koledu. Od paní učitelové jsme dostali peněžní obnos a s poděkováním se rozloučili. V dalších domech se odehrávalo jedno a to samé. Všude, i na faře, jsme byli obdarováni penězi. V Žabově (v originále "Froschau", jak se i jinde říkalo čtvrti při vodě - pozn. překl.) jsme ale poprvé namísto peněz dostali od řezníka Prügls rovnou z udírny horké párky, které byly na "zvedacím mostě" (v originále "in der 'Schlogbruck'" - pozn. překl.) hnedka i spořádány. U Kisliků nás každého poctili slanou okurkou ze sudu. U zelináře (v originále "beim Greazeighaundler" - pozn. překl.) Bauera byl nám odměnou věnec fíků. "Klinga Bäck" (tj. nejspíš "pekař Klinger" - pozn. překl.) nám každému dal po makovém rohlíku, "Leander Korl" po jednom vuřtu, cukrář Sonnberger zlomky pečiva a křiklavě červená, růžová a zelená cukrlata vlastní výroby, u Anderla jsme dostali hrst pralinek, u Hablové (v originále "bei der Hablin" - pozn. překl.) několik mandlových pusinek, u Frischmanna pirohy se zelím v originále "zwei Russen samt Kraut" - pozn. překl.), u Sekory celý talíř vuřtů, u Riedl Schneidera hrnec horkého mlíka.
Další dům v řadě byl můj dům otcovský a já zůstal venku. Tady dali jako zpočátku jinde peníze. U perníkáře Pilse to byl jak jinak kus marcipánu, u starosty Schmolla cukroví a peníze, v obecní hospodě taky peníze, u Johanna Paschera olomoucké syrečky, v pivovaře "beim ölten Weba" (tj. "u starýho Webera" - pozn. překl.) a u "Pozdaschů" tuplák piva, řídící učitel Trumler, rodina doktora Dicka a učitel Pöschko dali peníze, řezník Ferdl Mikolasch kus sušeného masa. V lékárně dostal každý z nás sodovku, přičemž prázdnou láhev jsme museli hned vrátit.
Všechno to bylo, jak už řečeno, kromě peněz ještě v domě samém či cestou k domu následujícímu vždy předmětem okamžité spotřeby. Netušil jsem, že to nemůže mít dobrý konec. Zašli jsme ještě k Pascherovým děvčatům (v originále "zu den Pascher Madln" - pozn. překl.) a dostali každý kus čokolády. Když jsem vycházel z obchodu, čekala na mě už starší sestra venku se vzkazem od otce, abych hned přišel domů. Nešel jsem nijak nerad, poněvadž jsem kolem žaludku zaznamenával pocity zcela zvláštní a už jsem měl i úplně promáčené nohy. Gustl mi slíbil finanční podíl předat příštího dne.
Vešel jsem se sestrou z našeho dvora rovnou do kuchyně. Služební rodičů tam seděli kolem velkého stolu, na kterém stála mísa s horkým mlékem s nadrobenými kusy housky. Tu vstoupil z pokoje pro hosty otec. Z výrazu jeho tváře jsem mohl seznat, že s celým mým chováním není nijak srozuměn. Strachem z hromobití, které se hrozilo snést, a také proto, že se mi žaludek vzepřel už v naprosté rebelii, se mi roztřásla kolena, a to docela viditelně. Ani otcovu zraku to nezůstalo skryto, takže se zeptal: "Není ti snad dobře?" Na odpověď jsem už jaksi neměl čas, poněvadž mi na čele a na tváři vyvstal studený pot a jen s námahou jsem stačil dosáhnout nádoby s kuchyňským odpadem, do níž jsem strašlivým způsobem obrátil obsah svého trávicího ústrojí. Moje dobrotivá maminka mi držela hlavu a mé menší sestry stály kolem a hlasitě plakaly. Bratr Hans ovšem neopomněl podotknout: "Jo, kdybys ty nemusel u všeho být a nemohl taky jednou poslechnout."
Když mě otec viděl v tak ubohém stavu, přešla ho zlost a povídá: "Vidíš, to máš z toho: kdybys zůstal doma, mohls teď s námi lít mlíko - tak řečené "Milchschütten" bylo dalším zvykem o čaromoci - a takhle musíš rovnou do postele. Plačky jsem se přiznal ke krádeži cigaret z otcovy tabatěrky. Byl jsem už přesvědčen o tom, že všechno, co mne v poslední hodině potkalo, je jen spravedlivý trest Boží. Svědomí hryzlo, žaludek a celé břicho svíraly bolesti a všechno dohromady mi bránilo usnout. Následujícího dne bylo ale kupodivu všechno zase v pořádku. Tatínek mi věnoval mezi čtyřma očima pár vážně míněných slov, "tučnou" koledu mi už ale dokázal odpustit.

Ten text svého strýce, zveřejněný už v krajanském měsíčníku "Hoam!", mi poslala Valerie Maiová, roz. Klingerová z Německého Benešova k adventu roku 2010 bez udání data časopiseckého otištění. Fritz Hoffelner, jak v poznámce uvádí, se narodil 27. května 1901 a zemřel 3. března 1965.

- - - - -
* Benešov nad Černou / † † † Vídeň (A)