LUDWIG HOFFMANN

Odhalení Stifterova památníku na Plechém

Český Krumlov (v originále "Krumau" - pozn. překl.), dne 27. srpna 1877

Slavnosti, spojené s odhalením Stifterova památníku jsme si včera šťastně odbyli a jejich průběh byl fiaskem toho nejskvostnějšího kalibru (v originále "Fiasko des schönsten Kalibers" - pozn. překl.), jak se to po vadných a nedostatečných přípravách pana předsedy dalo jen očekávat, jak jsme to předvídali a panu Jordanu Kajetanu Markusovi (ten má stejně jako Adalbert Stifter i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) i naplno prorokovali.
Poukázat na historii vzniku Stifterova památníku by nás tu zavedlo příliš daleko. Podnět k jeho zřízení vyšel jak známo od sdružení "Verein der Deutschen aus dem südlichen Böhmen", které má své sídlo ve Vídni a cti být jeho předsedou požívá pan ředitel dívčí školy Jordan Kajetan Markus; - sdružení, které se kdysi, ještě tak přibližně před 6-7 lety, nacházelo ve velkém rozkvětu, mohlo se vykázat úctyhodným počtem členů, které však nyní bohužel figuruje více na papíře (v originále "mehr auf dem Papiere figurirt" - pozn. překl.), než aby scházelo na řádných a mimořádných sezeních či tak řečených spolkových večerech.
Nechceme tu popírat, že pan Jordan Kajetan Markus, který se brzy poté, co se podnik jevil zajištěn prvými významnými finančními příspěvky, prezentoval jako "předseda" jakéhosi přípravného komitétu, získal si o realizaci tohoto obelisku, tohoto existence si jistě zasluhujícího památníku na básníka Šumavy, jenž se stal nesmrtelným, ty nezpochybnitelné zásluhy. Doufejme, že pan ředitel Markus z Frymburka (Friedberg), pokud má být respektováno dobré a svaté právo veřejnosti, teď poté, co je po slavnostech a knihy "má dáti - dal" (v originále "die Bücher über 'Soll' und 'Haben'" - pozn. překl.) musejí být také uzavřeny, předá veřejnosti přesnou a do detailů vypracovanou účetní zprávu, z níž bude dostatečně zřejmé, kolik příspěvků jednotlivě i vcelku došlo a jaké náklady odhalení tohoto památníku způsobilo. Každý nestranný člověk si pak tímto způsobem může sám učinit úsudek, nakolik pan Jordan Kajetan Markus dokázal zastat i roli dobrého hospodáře jemu svěřených statků a čestného úřadu. -
Odhlédneme-li nyní zcela od trochu egoistické a svévolně troufalé myšlenky pana předsedy, podle níž se považoval zejména za jediného tvůrce a "zřizovatele" (v originále "Schöpfer und ,Errichter'"- pozn. překl.) obelisku a zamýšlel se jako takový dát se svým jménem zvěčnit do jeho kamene, dotkněme se nyní křiklavého faktu, že týž v žádném případě nedorostl úkolu, který převzal. Jako nadšený příznivec a obdivovatel svého básnického krajana Adalberta Stiftera, o jehož životě a díle v poetickém, duchovním a vědeckém ohledu on sám publikoval v mnoha případech črty na stránkách rozličných provinčních listů (připomeňme tu např. jen roku 1872 v našem listu ve formě separátních příloh z pera Jorana Kajetana Markuse zveřejňovaný cyklus životopisů proslulých mužů z jižních Čech /"Biografien berühmten Männer aus dem südlichen Böhmen"/), právě svými svévolnými a osobně učiněnými zákroky ohledně slavnosti odhalení Stifterova památníku dokázal, že význam a vědecké renomé nadaného domovského básníka a spisovatele přímo podcenil. Díla Adalberta Stifter totiž nejenže jsou obecným statkem obyvatel jižních Čech, nejenže se stala oblíbenou četbou každého vzdělance v naší společné otčině (v originále "in unserem gemeinsamen Vaterlande" - pozn. překl.), nýbrž máme-li na paměti staré přísloví, že prorokem se bývá nejméně ve své vlasti, staly se Stifterovo jméno, Stifterova památka, nádherné produkty Stifterova ducha v celém velkém Německu, ve všech městech, kde se pěstuje a kultivuje vědění a klasické vzdělání, oceňovány a ctěny. Neboť ptáte-li se po dílech Adalberta Stiftera nejen ve Vídni či v Praze, nýbrž i v Kolíně nad Rýnem, Štrasburku, Bonnu, Berlíně, Lipsku, Mnichově apod., všude je znám ze svých spisů, všude si nevyčerpatelným zřídlem svého vědění, hloubkou svého ducha získal přátele a přívržence, z nichž zřejmě mnozí, pokud by bylo odhalení tohoto památníku v pravý čas a řádně uvedeno ve veřejnou známost, by se slavnosti odhalení osobně zúčastnili.
Tak jsme musili zažít, že - jakkoli pompézní článek dokázal, už je tomu rok a den, pan Jordan Kajetan Markus zveřejnit o projektovaném zřízení Stifterova památníku v rozličných listech - poté, co byl obelisk už od jara toho roku téměř zcela dokončen, předseda komitétu pro jeho zřízení, když všechen svět věřil na jistě v srpnu nebo v září toho roku konané odhalení a to slibovalo být velkolepou společnou lidovou slavností, na níž by se podíleli nejen mnozí turisté z naší rakousko-uherské otčiny, nýbrž i početní přátelé a ctitelé Stifterovi z německých krajů - že týž teprve před cca osmi týdny nám zcela neznámé důvody konání slavnosti odhalení tohoto léta či podzimu uvedl v pochybnost a zašel ve své svévolné aroganci dokonce tak daleko, že nechal nezodpovězeny vlastní při té příležitosti jemu jako předsedovi zaslané dopisy od blízce angažovaných a zaujatých osobností z Horní Plané (Oberplan), rodiště Stifterova.
Záležitost týkající se samotného stanoviště obelisku a skutečnost, že týž by mohl nalézt uprostřed městyse Horní Planá nebo na nad městysem nahoře romanticky položené výšině Dobrá voda (Gutwasser) místo praktičtější, levnější, oprávněnější a pro jeho rodiště významuplnější, než na divoce romantickém místečku několik tisíc stop nad Plešným jezerem (v originále "als auf dem wildromantischen Plätzlein etliche tausend Fuß über dem Blöckensteiner See" - pozn. překl.), považujeme za odbytou, poněvadž jsme v tomto bodě ztratili už více slov, než bylo nezbytné. Pan Markus se zdá být v takových věcech veskrze zbaven skrupulí, neboť jak nás v posledních dnech ujistil jeden ctihodný hornoplánský občan, instaloval by pan ředitel dívčí školy obelisk nejraději na náměstí svého rodného Frymburka, aby si tak zřídil spíše druhý památník sobě ještě zaživa. -
Krátce poté, co pan Markus už přibližně před třemi týdny dorazil do Frymburka, aby tu trávil školní prázdniny, napadlo mu, že by přece ten čas konečně využil nejlépe, kdyby se vydal k odhalení památníku. Slyšte a divte se!
Ještě deset dnů před datem slavnosti odhalení, určeným panem Markusem nanejvýš svévolně na neděli 26. srpna, nebyl ještě v Horní Plané, kde se logicky musila odehrávat předehra i dohra slavnosti, ustaven žádný místní, resp. slavnostní komitét, poněvadž pan Markus sotva považoval za nutné, aby prostým a rozumným způsobem vstoupil ve styk s dotyčnými hornoplánskými osobnostmi a přistoupil k té nejdůležitější a hlavní věci, tj. k vypracování a konečné verzi řádného slavnostního programu. Něco takového zcela chybí - to je jako bota bez podpatku! (v originále "ein Stiefel ohne Absatz!" - pozn. překl.) - Pan Markus se předchozího týdne objevil jednou nebo dvakrát a stejně tak rychle se zase vypařil, než by něco v tom ohledu definitivního určil. Slavnostní komitét na jedné straně a předseda na druhé operovali ohledně příprav na vlastní pěst!
Pozvání příslušným váženým osobnostem, různým obecním zastupitelstvům, korporacím a spolkům obstarával pan předseda Jordan Kajetan Markus vlastnoručně, a to tím nejjednodušším, nejprimitivnějším způsobem a provedením. Korespondenční lístek za 2 krejcary, na jeho rubu přibližně něco jako "Sie werden hiemit eingeladen, sich an der Sonntag den 26. dieser Monats stattfindenden Enthüllung des Stifter-Denkmales auf dem Blöckenstein zu betheiligen" (tj. "Jste tímto zváni, abyste se dostavili na v neděli dne 26. tohoto měsíce konané odhalení Stifterova památníku") atd. podpis: Markus, na přední straně úplná adresa, to byl většinou "oficiální" nástroj pozvání. - Tato originální slavnostní pozvání došla pak do rukou adresátů teprve tři až čtyři dny před odhalením a tak si např. starosta jedné sousední osady nedokázal pomoci jinak, aby přece jen uvedl konání slavnosti ve známost příslušníků své obce, než tento Markusův korespondenční lístek vylepit (v originále "zu affichieren" - pozn. překl.) na dveře svého domu jednomu každému k nahlédnutí (v originále "zu Jedermanns Einsicht" - pozn. překl.). Originální - ale opravdu! -
Stejně tak nedbale a opožděně došlo k vyrozumění veřejných listů; tak jsme četli například nejprvněji ve vídeňském "Tagblattu" ze středy 22. tm. noticku o 26. srpna konané slavnosti odhalení - tedy plné čtyři dny před ní! Den poté přinesla teprve tu zprávu většina ostatních vídeňských listů. A za takových okolností má člověk ještě věřit na možnost odezvy četných Stifterových příznivců a ctitelů odjinud! Jaký význam předseda komitétu Stifterova památníku slavnosti samotné mohl přikládat a jaké názory ho přitom obestíraly, vysvítá asi nejlépe z následujících řádek, které pan Markus zaslal několika redakcím k otázce, zda by se slavnost sama konala i za nepříznivého počasí: "Ueber mehrfaches Anfragen, ob denn das Denkmalfest auf den Blöckenstein auch bei regnerischem Wetter am 26. August stattfindet, sind wir in der Lage, bekannt zu eben, dass, falls es am 26. d.Mts. regnen sollte, das Fest auf den nächsten Sonntag, d.i. auf den 2. September verschoben würde." (tj. "Na mnohočetné dotazy, zda se slavnost odhalení památníku na Plechém bude konat i za deštivého počasí, jsme schopni oznámit, že pokud by mělo dne 26. tm. pršet, byla by slavnost odložena na nejbližší neděli, tj. na den 2. září.") - Skutečně pěkný požadavek ze strany pana Markuse na slavnostní hosty, kteří se předtím už v předvečer objevili z Budějovic, Prahy, Vídně atd., aby druhého dne kvůli věci nekonané pro deštivé počasí musili opět odcestovat. To naše skromné představy přece jen silně překračuje! - Ba ještě více - lhostejnost pana "předsedy" zašla tak daleko, že se nepostaral ani o to, aby byla slavnost odhalení včas ohlášena kompetentním politickým úřadům; je skutečností, že jim to bylo dáno oficiálně na vědomí teprve 24. tm., takže přes veškeré možné uspíšení c.k. okresního hejtmanství mohl dorazit zákonem podmíněný souhlas toho politického úřadu do Horní Plané teprve 25. tm. večer. Za takových okolností není divu, že mezi počestnými obyvateli Horní Plané převládly vůči panu Jordanu Kajetanu Markusovi maximální rozhořčení a nesouhlas. Vraťme se však nyní nazpět k vlastnímu průběhu slavnosti.
Už 25. tm. - v sobotu odpoledne - vyjely početné kolesky přes Budějovickou bránu a zabočily na chvalšinsko-hornoplánskou okresní silnici. na prostřední zastávce mezi Krumlovem a Horní Planou, ve farní vsi Polná na Šumavě, kde byla na několik okamžiků učiněna chvíle oddechu, setkali jsme se k našemu velkému uspokojení se čtyřmi zdatnými reprezentanty budějovického mužského Turnvereinu pány Bowitzem, Gothmannem, Simonem a cvičitelem Straubem, kteří nás tu při čerstvém truňku co nejsrdečněji pozdravili. Netrvalo dlouho a dojely nás dvě další ekvipáže sedmi ctihodných členů ryze německého budějovického spolku Liedertafel (v originále "Mitglieder der kerndeutschen Budweiser Liedertafel" - pozn. překl.), pánové Hansen, Merbeller, Zink se soudruhy, kteří při opuštění svých vozů společně zapěli pěveckou zdravici na uvítanou. Po krátkém odpočinku byla pak společně nastoupena nyní už jen krátká jízda do Horní Plané, kam jsme dojeli krátce po páté hodině. Už při spatření vlídného městyse vlály nám svůdně vstříc až shora z výšiny četné vlajky všech barev, nejpříjemněji nás pak překvapila za vjezdu na dlouhé náměstí jeho bohatá výzdoba girlandami,věnci, prapory a nápisy dekorujícími jednotlivé domy s čestnými branami, která činila všechnu čest patriotickému smyslu a citu Hornoplánských u příležitosti oslavy jejich zesnulého domovského básníka Šumavy. Na hotelu Grünweber (tj, Zelený tkadlec), naší konečné stanici, byli jsme co nejpřátelštěji přivítáni slavnostním komité, reprezentovaným pány Filippem Stifterem (synovcem zesnulého spisovatele), Dr. Herrlem, poštmistrem Baarem, J. Gabrielem aj. a pro náš pobyt obstaráni tím nejlepším možným způsobem.
První programový bod předvečera - který nám teprve tu byl členy slavnostního komitétu ústně sdělen - představoval pochodňový průvod s lampionovým osvětlením (v originále "ein Fackelzug mit Lampion-Beleuchtung" - pozn. překl.), který se krátce po osmé hodině vydal od hotelu Grünweber v čele s hornickou kapelou z Mokré (Mugrau), kterou následoval hornoplánský pěvecký spolek s praporem, zdejší Veteranen-Verein, pak přespolní hosté a nakonec hornoplánští dobrovolní hasiči.
Přímo deprimující dojem musil na každého přespolního hosta učinit předseda komitétu pro zřízení Stifterova památníku, pan ředitel dívčí školy Jordan Kajetan Markus, který by musil přece být přímo duší celé záležitosti a který už v předvečer oslnil svou okázalou nepřítomností. Sedí ještě ve Frymburku - říkalo se všeobecně - a dělá trucy Hornoplánským. Při své poslední krátké návštěvě Horní Plané totiž dal najevo, že by ten obelisk nahoře na Plechém (v originále "droben am Blöckenstein" - pozn. překl.), jehož udržování v budoucnu mu nyní způsobuje jisté obavy, chtěl darovat obci Horní Planá - jako by to byl jakýsi jeho soukromý majetek; obecní zastupitelstvo však se k tomu jednomyslně usneslo tento danajský dar, zavazující potomně obec naprosto k úhradě nákladů na udržování památníku, vrátit velkomyslnému dárci (v originále "dem großmüthigen Spender zurückzuweisen" - pozn. překl.). - Jako zeměpanský komisař přijel R. Kohlmünzer a účastnil se průvodu s pochodněmi. Kromě toho byli z přespolních hostů v oficiálním i neoficiální hodnosti přítomni: reprezentace budějovického Turnvereinu a tamního pěveckého spolku Budweiser 1. Liedertafel, které svou korporativní účastí odjinud daly téměř inspirativní důkaz o tom, že navzdory všem vnitřním stranickým rozmíškám si podržuje stále ještě převahu společný smysl pro německé uvědomění, německou spolupatřičnost a harmonii. Kromě toho byli z jednotlivých osobností zastoupeni pánové: poslanec říšské rady a starosta Dr. Nitsche z Vyššího Brodu, profesor Dr. Pangerl z Prahy (oba, Nitsche i Pangerl, mají také své samostatně zastoupen'í na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), profesor P. Paulus (rodák z Černé v Pošumaví) z kláštera Kremsmünster, profesor Hübler z Budějovic (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), cand.prof. Bernhard Schaufler z Vyššího Brodu za německo-akademický Burschenschaft "Moldavia" ve Vídni, důlní ředitel Balling z Černé v Pošumaví (také samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), za těžařstvo Mokrá ředitel Ihle vedle úředníků. - Město Krumlov zastupoval náš starosta Alois Czischek za obecní reprezentaci, Franz Schindler (okresní zastupitelstvo), Dr. Büchse jako starosta krumlovského Turnvereinu (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), c.k. adjunkt okresního soudu Klein, řídící učitel Koydl za krumlovskou obecnou školu; jako reprezentanti průmyslu Emanuel Spiro a Franz Schullerbauer ze Zlaté Koruny (ten je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.); dále Stifterův dávný druh ze studií, jubilující knížecí schwarzenberský správce Franz Nowak, toho času na penzi žijící v Linci (rodem z Krumlova); učitel měšťanské školy Karl Schmidt z Rudolfsheimu, jakož v roli zpravodaje i vydavatel našeho listu (Ludwig Hoffmann, zároveň autor originálu tohoto textu - pozn. překl.). Několik hodin poté dorazil ještě zpravodaj listu "Deutsche Zeitung" pan Anton Edlinger.
V sevřených řadách, po obou stranách provázen nosiči lampionů, dal se mohutný průvod do pohybu za svěžích zvuků hudby přes náměstí ke spisovatelovu rodnému domu; tam doraziv, provedl dobře vyškolený pěvecký spolek pod vedením svého sbormistra, pana řídícího Kollera, který si vůbec o zdárný průběh slavnosti vydobyl velice mnoho zásluh, tři sváteční a náladě večera odpovídající sbory s vynikající precizností a niterným citem, a sice: "Das treue, deutsche Herz" (hudba Ernst Julius Otto jun., slova Julius Otto sen.); "Der Heimat Bild", který zkomponoval náš regenschori pan Franz Schimeczek, konečně pak "Abendlied" (Kustau). - Spisovatelův mladší bratr Johann Stifter, ctihodný, dobrotivý a impozantní stařec, poděkoval nato srdečnými a vřelými slovy v pohnuté náladě shromáždění za poctu, prokázanou jeho zvěčnělému bratru a po zakončení serenády provolal pan MUDr. Herrle z Horní Plané po krátké promluvě Adalbertu Stifterovi trojnásobné "Hoch!", které bylo se stejným nadšením opětováno zástupem před domem shromážděným. - Průvod se poté pohnul zpět k náměstí, odkud se vydal do velkého sálu hostince "zum Grünweber", kde se konalo slavnostní komers. - Sál byl svátečně osvětlen a všechny jeho prostory hustě zaplněny; o obsluhu přítomných v každém ohledu co nejlépe postaráno a tak hodiny rychle míjely za zvuků hudební kapely, se kterou se střídal pěvecký spolek pod znamenitým vedením pana řídícího Kollera přednesem mnoha sborů; mezi nimi chceme vyzdvihnout "Das deutsche Lied", "Matrosenchor" a "Nächtlicher Gruß" od Storcha, v tom posledně jmenovaném si pak Dr. Herrle dokázal osvěžit osobní vavříny svým plným zvučným tenorem. Bylo po půlnoci, když společnost ve veselé náladě opouštěla sál, aby se několika hodinami spánku posílila na nastávající obtížný výstup k památníku a následnou hlavní slavnost.
Brzy ráno vlastního slavnostního dne byli sváteční hosté vytrženi z dřímoty budíčkem hornické kapely z Mokré (v originále "von der Mugrauer Bergkapelle intonirte Tagreveille" - pozn. překl.). Kolem sedmé hodiny započal před hotelem "Grünweber" odjezd hostí v cca dvanácti po sobě následujících koleskách přes želnavskou kovárnu a knížecí parní pilu podél nyní vyschlého kanálu přes Novou Pec až k téměř prvé louce v hustém pralese, kde se vystoupilo a pokračovalo pěšky nahoru k jezeru. Nesčetný dav chodců - většinou venkovských lidí - bylo lze zároveň spatřit už od časného rána doslova jako procesí putovat vzhůru příkrou lesní cestou. Kolem desáté hodiny jsme dorazili k jezeru, kde nám nahoře na nejvyšším vrcholu jezerní stěny obelisk s pozdravem hleděl vstříc. Po hodinovém odpočinku na břehu jezera a pod stromy, kde došlo k posile nějakým občerstvením, kde byl po odstranění všech terénních překážek zbudován výčep piva doslova ve stavu obležení, zatímco početní hladovci tam za vysoké ceny podávaným odporně páchnoucím párkům a "sýru" bez chuti vypověděli vyhlazovací válku, začal konečně, poté co se k nám připojili i reprezentanti města Volary (v originále "Stadt Wallern" - pozn. překl.), strmý, krkolomný výstup k jezerní stěně, která byla posléze po mnoha prolitých krůpějích potu zdolána a na jejímž plochém temeni se už usadilo a utábořilo nejméně 250 osob, náležejících převážně k venkovskému obyvatelstvu obojího pohlaví, k němuž také sousední Horní Rakousko a Bavorsko vyslalo silný kontingent.
"Wo ist denn" - "welches ist denn" (tj. "Kdepak je" - "kterýpak to je") slyšeli jsme ptát se z různých lidských shluků, "der Markus?" (tj. "ten Markus?") - Mezitím už bylo půl a pak tři čtvrtě na dvanáct. Nebe nabralo zbarvení hrozící deštěm a vzápětí začalo drobně pršet.
"Markus ist noch nicht da" (tj. "Markus tu ještě není") - znělo z několika stran. "Wer weiß ob er kommt" (tj. "Kdoví, jestli přijde") - a: "Er kommt nicht, es regnet ja!" (tj. "Nepřijde, prší přece!") tak znělo povážlivá, nejistá odpověď některých. Ano, kdo měl pak odhalit ten místy jedlovím pokrytý obelisk, kdo měl vstoupit na řečnickou tribunu zrobenou ze stromových kmenů a bohatě dekorovanou čerstvou stromovou zelení? -
Konečně zaznělo: Je tady! Skutečně tu už stála jeho dobře živená postava s černou bradkou a se zakrouceným knírem, se žlutavým nákrčníkem coby labutí šíjí (v originále "seine wohlgenährte Gestalt mit schwarzen Schnur- und Knebelbart und gelblichen Schwanenhals" - pozn. překl.), a dala se s obřadností představovat způli mu neznámým hostům, zatímco jiné jemu známé osoby zdravila s majestátní blahosklonností. Přijel sem "von hinten heraus" (tj. "odzadu" - pozn. překl.), přes bavorskou stranu - když túru "via Oberplan" (tj. přes Horní Planou - pozn. překl.) zcela ignoroval. Pokoušel se však odškodnit jinak a přinesl s sebou obrovitý ranec svých pro tuto slavnost sepsaných tenkých brožur, s nimiž hned nahoře na horské výšině etabloval jakési kočovné knihkupectví a svým nejbližším frymburským příbuzným dal ty exempláře prodávat po 30 krejcarech. - Jen do toho, obchodně a prakticky! (v originále "Geschäft, nur immer praktisch!" - pozn. překl.)
Konečně se zdál přijít onen slavnostní moment, hornoplánský pěvecký spolek se seskupil kolem svého vlajícího praporu nad tribunou, zaintonoval nádhernou píseň "Das ist der Tag des Herrn" (na slova Ovčákovy nedělní písně od Ludwiga Uhlanda - pozn. překl.), zatímco Markus vystoupil s okázalou důstojností na svou řečnickou kazatelnu, jako nějaký praktikující duchovní se opřel oběma rukama o její parapet a v taktu rytmických rázů a pauz povzneseným zvučným hlasem pronášel přibližně následující (Budweiser Zeitung z 29. srpna 1877 uvádí ucelenější text neoznačený jako přibližný, a proto místa, která jsou u něho "navíc", zde uvádíme odlišena kurzívou ve znění originálu i v českém přetlumočení - pozn. překl.):

"Auf diesem Anger, an diesem Wasser ist der Herzschlag des Waldes: nur ist `s, als müsste ich ihn hören; so lieblich, so treu und fester als die Burg eines Königs! "An diesem Wasser - vor dieser Felswand - saß vor Jahren - ein Knabe - und träumte - von der Pracht - der ihn umgebenden Natur - dem blauen Himmel - dem klaren See - und all` den Herrlichkeiten - und träumte - - und er kam als Jüngling wieder - und ließ die Sagen - und Mährchen - an seinen Sinnen - vorüberziehen - und träumte - und träumte - ; und er kam wieder - und lernte den Wald kennen - und sah - wie wunderbar er sei - und erfreute sich - der wunderbar lieblichen - und anmuthreichen Natur - der duftenden Blumen - an den Säumen des Waldes - und lernte kennen - die ganze Herrlichkeit - und staunte in Ehrfurcht - und Bewunderung. - - - Erfreute sich der warmen windstillen Oase - geschützt von Fels und See - und bewacht von der ringsum liegenden heiligen Einöde der Wildnis. Und wenn er zwischen den Stämmen wandelte, angeschaut von den langstieligen Schattenblumen des Waldes, leise umsummt von seltsamen Fliegen und Bienen, und umwallt von den stummen Harzdüften der Fichten und Föhren, - - - da fing er allgemach die Reden des Waldes zu hören - und er horchte ihnen auf und der Sinn ward ihm aufgethan, seine Anzeichen zu verstehen und das war lauter Prachtvolles - Geheimnisvolles - und Liebesvolles von dem großen Gärtner, von dem es ihm oft war, als müsse er ihn jetzt und jetzt irgendwo zwischen den Bäumen gehen sehen. - - - Und dann schwieg die prangende Wüste - ans Ehrfurcht - - und die tausend kleinen Glimmertäfelchen der Steinwand glänzten und blitzten so emsig. - - - - - - - - - - - - Und er kam als Mann wieder - und immer wieder - und schaute sinnend - nach der Felswand - und in den See - das Auge des Waldes - - und er hat seinen ganzen Lebenslauf - dem Walde nachgedichtet. - Denn in den Gewächsen der Erde ist kein Trotz und Laster, wie in den Menschen, sondern sie folgen einfältig den Gesetzen des Herrn! Und dann verging - eine Zeit - und er kam nicht; - und es verfliegt Zeit auf Zeit - und er kam nicht wieder. - - - - - - - - - - - - Und Trauer herrschte im Hochwalde; - ein Schauer beschlich die Bäume - der Fels erstarrte - es weinte der See - es neigten die Waldblumen ihre Häupter es lautete die Glockenblumen - der Wald sendete seinen Weihrauchduft - und die Sänger des Waldes - sangen ihrem Liebling das Grablied: - - -	"Na tomto palouku, při této vodě bije srdce lesa: je to jen, jako bych je musil slyšet; tak líbezně, tak věrně a pevněji než hrad nějakého krále!" Při této vodě - před touto skalní stěnou - seděl před lety - jeden chlapec - a snil - o kráse - přírody, jež ho obklopovala - modrého nebe - jasu jezera - a vší té nádheře - a snil - - a přišel jako jinoch znova - a dal pověstem - a pohádkám - promítat se - před svými smysly - a snil - a snil - ; a přišel znova - a učil se poznávat les - a viděl - jak je zázračný - a těšil se - té zázračně líbezné - a na půvaby bohaté přírodě - vonným květinám - na okraji lesa - a poznával - celou tu nádheru - a žasl v úctě - a obdivu. - - - Těšil se té hřejivé oáze bezvětří - chráněné skalní stěnou a jezerem - a střežené kolem dokola ležící posvátnou samotou divočiny. A když kráčel mezi kmeny, mezi vysokými lodyhami stinných květin toho lesa, hledících na něho, obklopen podivným bzukotem much a včel, němou pryskyřičnou vůní smrků a sosen, - - - tu počal docela zvolna naslouchat řečem lesa - a naslouchal pozorně a vyjevoval se mu jejich smysl, začal rozumět jejich náznakům a bylo to plno nádhery - plno tajemství - a plno lásky velkého zahradníka, a bylo to často, jako by ho musil teď a zase teď někde mezi stromy uvidět jít. - - - A pak zmlkla ta zářivá pustina - úctou a bázní - - a tisícero malých slídových destiček skalní stěny skvělo se a blyštělo se vší svou snahou. - - - - - - - - - - - - A přišel znova jako muž - a stále znova - a hleděl zadumán - na skalní stěnu - a do jezera - toho oka lesa - - a celý svůj života běh - upsal a připodobnil tomu lesu. - Neboť v rostlinstvu Země není žádný vzdor a neřest, jaké jsou v lidech, nýbrž znají jen naivní následování zákonů Páně! A pak uběhl - nějaký čas - a on nepřišel; - a uletěl čas po čase - a on už znova nepřišel. - - - - - - - - - - - - A smutek panoval v hvozdu; - jakýsi děs plíživě přepadal stromy - skála ztuhla - jezero zaplakalo - lesní květiny sklonily své hlavy - zazněl hlas lučních zvonků - les vyslal vůni kadidla a myrhy - a všichni lesní pěvci - zanotovali svému miláčkovi tuto pohřební píseň: - - -
(Zatímco přednes těch slov byl na způsob melodramatu provázen sborem, vyšlo náhle slunko zpoza mraků a rozprostřelo něžný jas nad celou scenerií a jakýsi temný pocit, plný tušení přepadl přítomné, zatímco řečník se vznosným patosem a rytmickém taktu /v originále "taktmäßig" - pozn. překl./ pokračoval:)
"Und kommt ein grüner Jäger, An diesem Stein vorbei. Da sieht er des Königs Gebeine Und eine gold'ne Kron' dabei." - Und zur Ruhe wieder - legte sich der Wald - und träumte - schöner vergangener Tage. Es flüstern die Tannen - und singen die Vögelein - und schwirren die Käfer - und summen die Bienen - dem einzelnen Wanderer in 's Ohr: A-dal-bert Stifter! -	"Jel tudy zelený lovec, cos pod skalou skvět se zdá: toť královy bílé kosti při nich zlatá koruna." - A do ticha znova - uložil se ten les - a snil - o krásných uplynulých dnech. - To šeptaly jedle - a zpívali ptáčkové - a chvěly se sosny - a bzučely včely - do ucha osamělému poutníkovi: A-dal-bert Stifter! - Sláva jemu! -

A jako by nebe mělo radost t této romantické scény - kalná mračna se v té chvíli rozletěla jako nějaká opona a když trojnásobné "Hoch!" z mnoha set hrdel nalezlo svou ozvěnu, shlédlo smějící se slunko dolů na skalní stěnu, - ovšem jen na několik okamžiků, aby je temné dešťové mraky znovu o to chmurněji zakryly
Můj nejbližší soused - nějaký profesor - vida, jak Markus nato sestupuje z kazatelny, se na mě obrátil s otázkou: "Ist der schon fertig mit seiner Rede?" (tj. "On je tím hotov se svou řečí? - pozn. překl.)
"Schwerlich" (tj. "Těžko"), musil jsem opáčit. "Soviel ich gehört, wird er ja mindestens eine einstündige Rede über Stifter's thatsächliches und erfolgreiches Wirken halten - dies war jedenfalla nur das Vorspiel." (tj. "Pokud vím z doslechu, má mít přinejmenším hodinový projev o Stifterově skutečném a úspěšném působení - tohle byla v každém případě toliko předehra." - pozn. překl.) -
Při závěrečných řečníkových slovech klesla rouška z památníku, který se nyní představil se svým nápisem.
Památník je zhotoven z hrubozrnné žuly a sestává ze 14 a půl metru vysokého obelisku, který je vztyčen na dolním návrší bezprostředně při okraji příkré jezerní stěny, tvořící na tomto místě jakousi skalní plošinu a nabízející z ní impozantní daleký výhled směrem na Horní Planou a část Horních Rakous. Památník sám spočívá na velkém kvádrovém soklu, vytesaného z jednoho skalního bloku, jehož boční délka obnáší 2 metry, zatímco obelisk na něm se nacházející je složen z více kusů a jeho přece jen velice viditelné spáry jsou zaplněny cementovou omítkou, což proti tmavošedé přírodní barvě žulového kamene poskytuje trochu křiklavý kontrast. Horní, špičatě vybíhající díl obelisku se zdá svůj vrchol trochu silně sklánět (v originále "etwas stark der Seeseite zuzubeugen" - pozn. překl.) směrem k jezeru. Sokl sám má na sobě následující, ovšem málo umělecky vydlabané černé nápisy (v originále "allerdings wenig kunstgerecht eingemeißelte schwarze Inschriften" - pozn. překl.):

1. Na severní straně:

ADALBERT STIFTER
DEM DICHTER DES HOCHWALDES.

2. Na východní straně:

AVF DIESEM ANGER
AN DIESEM WASSER
IST DER HERZSCHLAG
DES WALDES.

3. Na jižní straně:

ERRICHTET 1876-77.

4. Na západní straně:

LIEG IN HOHES GRAS GEBETTET
SCHAVE SEHNEND NACH DER FELSWAND.

Panu předsedovi Jordanu Kajetanu Markusovi, jehož duchaplnému nadání vděčí tyto nápisy za své bytí, se přihodil podivný malér, když se ohledně pravopisu oněch poetických řádek přepočítal o dvě staletí, kde se jak známo hodnota staroněmeckých liter "u" méně uznávala a místo "u" se psalo "v". Poněvadž ale se Adalbert Stifter narodil teprve roku 1805 a v roce 1868 skonal, takže žil a působil v našem století, musily se přece tato smělá vědecká idea pana Markuse velké části přítomných jevit nápadnou. Něco takového ovšem - překáží přece, jak známo, jen malým duchům (v originále "genirt ja bekanntlich nur kleine Geister" - pozn. překl.).
Nato vystoupil pan Markus na řečnickou scénu podruhé, aby dal průchod druhé části svého "projevu", se kterou byl však hotov stejně rychle jako s částí prvou. S trhaným, přerušovaným patosem (v originále "mit dem stossweisen Pathos" - pozn. překl.) jako ve své řeči předchozí, začal:
"Než se rozloučím s tímto místem, nutí mne to vyslovit svůj hluboce procítěný dík všem těm, kdo přispěli k realizaci tohoto památníku, a sice v prvé řadě nejjasnějším knížatům Janu Adolfovi a Adolfu Josefovi zu Schwarzenberg za přenechání místa a dodání nezbytného dřeva pro stavební lešení; dále slavnému knížecímu lesnímu úřadu a lesnímu personálu; pak všem vznešenýma a ctěným pánům dárcům a shromažďovatelům finančních příspěvků, jakož i všem sdružením, deputacím a návštěvníkům, sešlým se k dnešní slavnosti, posléze i všem těm členům komitétu, kteří mne v těžkém díle podle svých nejlepších sil podpořili. Zakládací komité se rozhodlo věnovat tento památník do vlastnictví obci Horní Planá; poněvadž mezitím tato obec předání odmítla, předávám památník všem obyvatelům Šumavy (dva přítomní Frymburčané zvolali "Bravo!"), jejich ochraně a péči s prosbou, aby toto místo často navštěvovali se svými dětmi a šlechetného syna Šumavy vzpomínali vždy s láskou. A tím končím slovy básníka:

"Die Stätte, die ein guter Mensch betrat,
ist eingeweiht;
nach hundert Jahren klingt sein Wort und seine That
- - - den Enkeln wieder!" - - -

"Místo, kam dobrý člověk vstoupil kdys,
je posvěceno;
za sto let ještě jeho slovo i čin slyšel bys
- - - znít v ústech vnuků!" - - -

(citace podle hry "Torquato Tasso", jejímž autorem je Johann Wolfgang Goethe - pozn. překl.)
A s řádnou úklonou vůči naslouchajícímu auditoriu opustil řečník nyní za mlčení davu svou kazatelnu, načež pan Albert Merbeller člen pěveckého sdružení Budweiser 1. Liedertafel, položil k patě památníku jeden nádherný vavřínový věnec jménem svého vlastního sdružení a druhý ještě z pověření německého pěveckého svazu v jižních Čechách, oba opatřeny bílými atlasovými stuhami s vytištěnými na nich věnovacími texty a doprovodil ten akt následujícím srdečným proslovem:
"Jménem sdružení Budweiser 1. Liedertafel, kterému lichotí, že vždy demonstrovalo živý zájem o realizaci památníku básníkovi Šumavy, klademe si za čest položit vavřínový věnec na stupně monumentu Adalberta Stiftera, který si ho zasluhuje jako málokdo. Zároveň mám tu čest jménem německého pěveckého svazu v jižních Čechách (Deutscher Sängerbund in Südböhmen) položit zde od něho předaný vavřínový věnec na důkaz úcty, kterou toto sbratření básníkovi vzdává. Při této příležitosti nemohu opomenout, abych na tomto vyvýšeném místě vyslovil ten nejvřelejší dík a naše sympatie mužům, kteří po celá léta s vytrvalostí a pílí pracovali na uskutečnění tohoto díla. Pracovali jako praví němečtí mužové, neboť:

"Stets soll der Deutsche, seinen Ruhm zu mehren,
den deutschen Geist in seinen Dichtern ehren!"

"Vždy měl by Němec, by svou slávu množil,
ctít básníky, v nichž německý duch ožil!"

Nato položil cvičitel budějovického německého Turnvereinu pan A. Gothmann k památníku třetí vavřínový věnec s následujícími výraznými slovy:
"Dovoluji si jménem německého Turnvereinu v Budějovicích na znamení naší hluboké úcty k básníkovi položit věnec a vyslovit duchu a památce Adalberta Stiftera srdečný dobrý zdar ("Gut Heil!")!"
Poté, co byl tento pozdrav přítomnými třikrát bouřlivě opětován, pronesl už stařičký mladší bratr oslavovaného spisovatele, pan Johann Stifter, z Markusovy kazatelny následující srdečná slova ke shromážděným kolem:
"Poněvadž někdejší pasáček Adalbert Stifter, jemuž patří dnešní slavnost, už není schopen vyjádřit vám svou vděčnost, kladu si za povinnost jeho jménem, jménem jeho choti a jeho sourozenců vyslovit za důstojný způsob, jakým jste ho dnes uctili a zřízením tohoto památníku i zvěčnili, prostě vyjádřený, avšak z nejhlubší hloubi mého nitra jdoucí nejvroucnější, nejpěknější a nejsrdečnější dík. Vraťte se šťastně domů zblízka i zdáli a podržte si ten dnešní den, pro mě ten nejkrásnější v mém životě, ve své paměti. Ať žije německý spolek z jižních Čech ve Vídni, ať žijí všichni příznivci a přátelé Adalberta Stiftera."
Když nato hornoplánský pěvecký spolek, zdejší "Liedertafel", provedl ("exekutirt" znamená doslova i "popravil" či "vyřídil" - pozn. překl.) ještě několik sborů, skončila oficiální slavnost a započal krkolomný sestup z jezerní stěny, zatímco mezitím ustalo deštivé počasí, které jinak s malými přestávkami trvalo až do večera. V povznesené náladě byla opouštěna ta hora, poněvadž výhled z ní se nedal očekávat, a po různých cestách, zčásti přes Jelení Vrchy (Hirschbergen) a zčásti přes Novou Pec (Neuofen), kde čekaly početné vozy, šlo všem o to, dosíci Horní Plané, kde v novém sále hostince "Zum Grünweber" kynula srdci i žaludku posilující tabule a k tomu se ohlašoval slavnostní koncert i s tanečním věnečkem. Poměrně vyčerpán tam znovu dorazila večer kolem šesté hodiny větší část společnosti, zatímco zdatní budějovičtí turneři, nerespektujíce hrozící nemilost sv. Petra a terénní těžkosti, odpoledne po půl druhé hodině podnikli rovnou z jezerní stěny v doprovodu horského vůdce výpravu na Třístoličník (Dreisesselberg), odkud teprve krátce po osmé hodině přes Jelení Vrchy, promočeni po celém těle a celí rozlámaní dorazili šťastně do Horní Plané. Pan "předseda" komitétu pro zřízení Stifterova památníku však dal přednost tomu vytratit se hned od jezerní stěny přes bavorský kraj do Frymburka.
Teď započal, poté co se sál zcela zaplnil zvoleným publikem, mezi nímž vynikal skutečně elitní štáb dámského světa v elegantních večerních toaletách, slavnostní koncert střídavými produkcemi hornické kapely z Mokré a hornoplánského pěveckého sboru, jehož ctěný předseda, pan MUDr. Herrle, se během koncertu obrátil k publiku následujícím proslovem:
"Slavnost je u konce a má tu doznít veselou náladou. Nechci hovořit o slavnosti a básníkovi, jemuž byla věnována, jednu poctu však musím vzdát a činím to s radostí. Byl krátký čas na to, abychom tuto slavnost patřičně docenili a její hosty důstojně přijali. Dostavili se přece skoro ze všech částí jižních Čech a ukázali, že Horní Planou milují. Nepopsatelně vznešený cit mě ovládá, pomyslím-li jen na to, jak s námi spolupůsobily sousední obce. Když všem, kdo sem přišli, vzdám dlužný dík, tak jsem přesvědčen, že tak konám jménem nás všech, provolám-li především pánům z Budějovic a pak všem ostatním hostům naše srdečné "Hoch!" -
Bouřlivým nadšením byla tato slova přijata přítomnými a nekončící volání "Hoch!" burácelo sálem. Pan Albert Merbeller poděkoval nato jménem ostatních sem přibyvších pánů z Budějovic srdečnými, vřelými slovy za sváteční a přátelské přijetí, které jim bylo navzdory tak krátce vyměřenému času počestnými Hornoplánskými prokázáno, načež pan Dr. Herrle přečetl následující, během dne došlé telegramy, a sice od pro nemoc na slavnosti nepřítomné spisovatelovy vdovy, paní dvorní radové A malie Stifterové; od městského zastupitelstva z Budějovic; od sdružení Budweiser 1. Liedertafel; od budějovického Turnvereinu; od obecního zastupitelstva v Kunžvartu (Kuschwarda); od pana Dr. Mikosche z Vídně; od pana Dr. Schreinera z Nýrska (Neuern); od městských zastupitelstev ze Salzburgu a z Ústí nad Labem. Všechny ty telegramy byly pozdraveny s jásotem.
Poněvadž nyní nadešel pravý čas, aby bylo vyhověno přání tancechtivých obojího pohlaví, byl na návrh pana Dr. Herrleho a po provedeném hlasování o něm koncert přerušen, velký, plně obsazený sál byl s podivuhodnou rychlostí vyklizen a v radostné náladě a v nejveselejším kontaktu s přívětivými a láskyhodnými dámami z Horní Plané se až dlouho přes půlnoc holdovalo taneční zábavě.
Zatímco už část slavnostních hostů dílem bezprostředně před začátkem slavnostního koncertu, dílem během něho a po jeho skončení opět opouštěla Horní Planou, zůstala jejich většina, mezi nimi i všichni pánové z Budějovic a někteří Krumlované až do dalšího rána, aby při jízdě kolem skromně tu stojícího Stifterova rodného domu dalo mu poslední pozdrav na rozloučenou. A tím se i uzavřela slavnost, která při jiném způsobu svého svolání mohla zaznamenat jinou účast nejlepších a nejvzdělanějších stavů zblízka i zdáli a také jistě všech krumlovských spolků by některé zakusily návštěvu hodnou šlechetného básníka - to kdyby celé aranžmá a vrchní velení neznemožnilo slepou arogancí a bezcharakterní ctižádostí jednoho jediného individua významuplnější a důstojnější všeobsáhlejší slavnost. Přejeme panu "předsedovi" Jordanu Kajetanu Markusovi, který se sám jistě má za druhého Stiftera, ze srdce vavříny, nabyté ohledně tohoto památníku - dáváme mu však přitom dobrou radu, aby se raději co nejrychleji vrátil ke své dívčí škole a ladil tam své housličky - neboť co do aranžmá této významné lidové slavnosti se pro věčné časy před jižními Čechami a ještě o nějaký kousek dál - nesmrtelně zostudil! -

Krumauer Intelligenz-Blatt, 1877, příloha č. 27 a 28, s. 132-134 a 138-139

Krumauer Intelligenz-Blatt je česky totéž co Krumlovský oznamovatel (jako anglické "intelligence service" je totéž co "zpravodajská služba"). V přílohách následných čísel 27 a 28 z 29. srpna a 5. září roku 1877 publikoval vydavatel toho listu Ludwig Hoffmann (byl i majitelem knihtiskárny "Fortuna" na českokrumlovském Plešivci), jak je jeho celé jméno uvedeno pod ozdobným záhlavím, tuto svou zprávu o významné události v dějinách Šumavy 19. století. Kupodivu ji bez bibliografických podrobností uvádí Jaroslav Vrba ve svém soupisu publikací a rukopisů týkajících se šumavských jezer ve 4. svazku vimperského sborníku Silva Gabreta z roku 2000 (v roce 2015, se všemi náležitostmi pak neomylný snad Eduard Eisenmeier (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) v prvním ze svazků své nepřekonatelné Adalbert Stifter Bibliographie (1964, se 3 díly dodatků 1983), byť jedno z "f" autorovi v příjmení ubral. Soupis vlastivědné literatury okresu Český Krumlov jinak pečlivého Františka Navrátila kupodivu Hoffmannovo jméno pomíjí. Až koncem února roku 2017 mi paní Lenka Hůlková z Horní Plané poslala k překladu kopie originálního textu, jak je z fondu schwarzenberského archivu v Českém Krumlově pořídil vzácný přítel Raimund Paleczek. Blíží se totiž 140. výročí odhalení obelisku (psáno v roce 2016) a tak odhalme i způsob uvažování Stifterových současníků. V tom Hoffmannově podání mi připadá značně "kocourkovské" (německy by se "Kocourkovským" řeklo "Hirschauer"). Ta malichernost výtek Markusovi! Ve zprávě o odhalení obelisku na první straně Budweiser Zeitung z 29. srpna 1877, která reprodukuje Markusův tamní projev trochu jinak a snad i věrněji než Hoffmann, polemické výpady naprosto chybějí. Obelisk ty malosti přežil a bohdá snad přežije i nadále: ta žula tu nakonec byla i před Stifterem a druhý Stifter se jen tak určitě nenarodí. O životě Ludwiga Hoffmanna toho moc nevíme: Pravděpodobně se narodil v roce 1838, protože Budweiser Zeitung jej v prosinci 1875 při referování o soudním sporu označuje jako třicetisedmiletého. Zatím poslední nalezenou zmínkou o něm v jihočeském regionálním tisku je jeho omluva v Budweiser Kreisblatt z roku 1891. Už o rok později ale referuje Grazer Tagblatt, že chtěl v štýrském Voitsbergu založit knihtiskárnu a vydávat noviny, což mu ovšem nebylo umožněno. Se jménem Ludwiga Hoffmanna se v rakouském tisku setkáváme v letech 1891 až 1894 v roli odpovědného redaktora humoristického časopisu Kikeriki v době, kdy získal výrazně antisemitský charakter. Více o něm také není známo, těžko soudit, může-li se jednat o tutéž osobu. Kolem roku 1910 nacházíme ve vídeňském adresáři Ludwiga Hoffmanna jako majitele tiskárny v VI. obvodu, i tato stopa však mizí bez dohledatelného záznamu v matrikách.

- - - - -
Český Krumlov / Horní Planá / Frymburk / hora Plechý / Plešné jezero