FRANZ ANDREAS HOLLY

Rondeau

Schönheit gleicht der jungen Rose,
Die der West noch nicht geküßt;
Feurig aus der Mutter Schoose
Kaum den ersten Morgen grüßt.

Weht ein Lüftchen, so entfaltet
Schon das zarte Blättchen sich,
Und am Abend schon veraltet
Sie, die keiner Schwester wich.

Sturm entblättert sie geschwinde,
Bricht das zarte Knöspen ab;
Und beym ersten rauhen Winde,
Findt die Stolze schon ihr Grab.

Rondeau

Krása mladou růži připomíná,
které dosud západ dopřál svit;
jak plamen vzešlá z matčina klína
prvé jitro spěchá pozdravit.

Rozvine se, kol jak větřík vane,
květné lístky prostře dokola,
večer hned zestárlá ale stane,
sudbě sester sotva odolá.

Bouře zbaví růži krásy zcela,
zadusí i něžné pupeny,
hrdé pýše, kterou v sobě měla,
hrob je schystán bleskem proměny.

Das Irrlicht, oder, endlich fand er sie : ein Singspiel in drey Aufzügen (Library of Congress)

Ctihodná instituce Library of Congress vystavuje německý originál libreta, nikoli samozřejmě pokus o český překlad. Autor zpěvohry, zde označené názvem "Der Irrlicht, oder Endlich fand er Sie", k jejíž hudbě nepřičinil slova nikdo jiný než Christoph Friedrich Bretzner (1748-1807), libretista slavného Mozartova Únosu ze serailu, pocházel ovšem z Netolic, ačkoli na titulním listě svazečku z knihovny amerického kongresu je roku 1785 uveden "nově" skladatel jiný, totiž Ignaz Umlauf (1746-1796). Existují dokonce vydání, kde je jako autor hudby prezentován Friedrich Preu (*1752) a podle webové adresy Libretto-Portal (uvádějící i Hollyho s jinými skladbami) je jím Christian Ludwig Dieter (Dietter), dvorní skladatel vévody württemberského, žijící v letech 1757-1822 Nemylme se však: Wikipedia) autorství hudby titulu (lišícího se od onoho námi citovaného nikoli textem, nýbrž právě jen titulem) "Der Irrwisch, oder Endlich fand er Sie", tj. "Bludička aneb Konečně ji našel", obvykle zmiňovaná jen jako Bludička/Der Irrwisch, tj. pohádkové opery (singspiel, autorským označením "opereta") o třech dějstvích přičítá českému skladateli Františku Ondřeji Holému. A to už není-li pramenem dosti spolehlivým hudebníkův nekrolog na stránkách dobového periodika "Litteratur- und Theater-Zeitung" ze 7. června roku 1783 , který ovšem uvádí jako Hollyho rodiště (podobně jako Wurzbachův lexikon rakouských osobností) "Böhmisch Luba unweit Linz". Hollyho životopis v encyklopedii MGG Online (Die Musik in Geschichte und Gegenwart) však celkem nepochybně označuje za správné místo narození Netolice (doložené i odkazem na matriku) a "Böhmisch-Luba unweit Linz, Luby bei Klattau, Böhmisch-Luhe, Böhmisch-Leipa" z jiných pramenů vydává za zřejmé omyly. Premiéru zpěvohry uvedla roku 1782 divadelní společnost madame Wäserové (Maria Barbara Wäserová byla vdovou po Johannu Christianu Wäserovi /†1781/ a byla spolu s ním zakladatelkou společnosti, viz k oběma /i s manželčiným portrétem/ Wikipedia) ve Vratislavi (německy Breslau, dnes polská Wrocław). Ačkoli se Holého hudba ke zpěvohře nedochovala (Holého verze je v literatuře někdy vročena 1779 /(zřejmě záměnou s rokem vydání libreta/, avšak první zmínka o ní je v berlínském časopise "Literatur- und Theaterzeitung" k roku 1782, při příležitosti hostování Wäserovy společnosti ve Štětíně; v této zprávě se uvádí, že Bludičku Holý "letos nově zkomponoval", že byla poprvé uvedena ve Vratislavi a že ve Štětíně se hrála hned sedmkrát /zpěvohra Bludička je zmiňována na repertoáru řady jiných divadel, avšak buď s hudbou jiných autorů, nebo bez uvedení skladatele, takže ji nelze k Holému přiřadit/, když však na jaře následujícího roku Holý zemřel, byla Bludička v tisku zmiňována mezi jeho nejvýznamnějšími díly, která byla hrána "na všech německých scénách"), stojí za to zmínit podrobněji osudy jejího rok po vratislavské premiéře předčasně zemřelého autora (bylo mu v roce úmrtí pouhých 36 let, stejně jako třeba lordu Byronovi či skladateli opery Carmen Georgesi Bizetovi). Spolehlivými vodítky k jeho původu nám mohou být netolická křestní) a oddací matrika. Podle latinského záznamu v křestní matrice s českým nápisem in margine "Z miesta" dne 28. listopadu roku 1747 "Honorabilis Pater Joannes Fortin", lhenický farář, v kostele sv. Jakuba ve Lhenicích pokřtil dítě, jehož otcem je netolický mlynář (pistor) Andreas Holy a matkou jeho žena Veronica, jménem Andreas. Kmotrem nesoucím dítě ke křtu byl pan netolický obecní radní Georgius Michalek, kmotrou Catharina Wesselin (tj. Veselá), mlynářka (molitorissa) rovněž z Netolic. Latinský záznam oddací matriky vypovídá o svatbě konané 17. ledna téhož roku 1747, kterou byl sezdán ve zdejším kostele sv. Václava ženich Andreas Holy, syn netolického jménem Jacob Holy s nevěstou Veronicou, dcerou kováře (faber) Johanna Michala Reittera z Netolic. Jedním ze svědků byl opět pan Georgius Michalek (tím druhým pak rovněž zdejší radní Andreas Brzeczka /Břečka/). Syn Ondřeje a Veroniky studoval na jezuitském gymnáziu v Praze a vstoupil do noviciátu františkánského řádu, který však brzy opustil a věnoval se hudbě, nejprve jako klavírista a varhaník. Počátkem sedmdesátých let osmnáctého století vešel ve styk s hereckou společností pražského rodáka Johanna Josepha Bruniana (1733-1781), která působila v Divadle v Kotcích na pražském Starém Městě (to její zásluhou tu byla v roce 1771 uvedena v českém překladu německého originálu hra Kníže Honzík, přeložená z německého originálu "Herzog Michel" Karla Friedricha Krügera /tato hra byla ale hrána německými herci, kteří češtinu komolili, a proto byli vypískáni/ jako vůbec první představení klasického dramatu uvedeného v češtině). Holly tu byl nejprve korepetitorem, následně pak kapelníkem. Roku 1773 přešel ke společnosti Heinricha Gottfrieda Kocha do Berlína, u níž setrval dva roky a odtud pak už do Vratislavi, kde se stal u Wäserovy společnosti hudebním ředitelem a kde také v nejlepším mužném věku skonal 4. května 1783.

- - - - -
* Netolice / † Wrocław (PL)