RUDOLF HOLZER
|
Weihnocht 1945* Stehts af, eis Haisler, Baun und Schleifa, heit leitn Glouckn mit besonderem Eifa, zur Mettn gehts in frommem Sinn den lounga Weig bis zur Kira hi! Grod eis brauchts Zuaspruch, Muat und Hilf' auf eirem Weig zum Herrgout hi, auf d Prob' soll gstellt wean eia Glaum, wenn Haus und Houf verfoid dem Raub. Kimts Leit, gehts den Weig zum Ki, fia eich is keima heit nocht der Christ, fia oami Lait, vertrim ind Freimd, wird Botschaft heit recht laut verkind, dass unsa Hea is keima im Kind. Füa ulli Lait, oba bsonders den oam, liegts in da Krippn, weich und woam, Maria duats schei zuadeicka denn koa Liftei süs mit weika. Im Hl. Laund is einst gscheng, oba heit is keima besounders zu eing. Heachtsis nit, di Eingel singa, von Frid und Ea die Wöd erklinga? Reints zur Krippn, zum Ki im Stol, hoachts, lias singa die Eingel im Oll, Hoffnung geims eich af den Weig, der stoani is in da Freimd, weit weig. Alloa deis Ki kou höffen eich in seiner Gnod und Herrlichkeit. Weins nimma wissts, wou aus, wou ei, deis Ki in da Krippn wird bei eich sei. Drum freit eich heit, eis oami Lait, deis Ki bringt eich die Seligkeit. Sei Liab erhöt die filtre Nocht, sei Herz eich in da Fremden locht. "Hosiannah" ruafts mim Eingelhea, verschwunden is der Tränen Mea, vertreut dem kloani Ki, eis Lait, dann geht die Oamut nit sea weit. |
Vánoce 1945 Vzhůru, vy z chalup, sedláci i skláři, zvonům dnes obzvlášť hlaholit se daří, k půlnoční bohabojně zas je vám se vydat v tento čas! Pomoci, přímluv třeba právě vám, na vaší cestě k Pánu v jeslích tam, zkoušce je vystavena vaše víra, když všecko vzali vám a nouze svírá. Dejte se cestou za Dítětem, lidé, to pro vás dneska Kristus na svět přijde, pro ubožáky z domu vyhnané je to poselství hlasně vyslané, že náš Pán se synem člověka stane. Pro všechny lidi, chudáky přede všema, hřeje se v jeslích, nic než slámy nemá, Maria pěkně přikrejt se ho hledí, ať studenej větřík ho neprobudí. Ve Svatý zemi kdysi se to stalo, ale teď k Němu máme kroků málo. Což neslyšíte zpívat anděly, znít svět radostí a veselím? Spěchejte k Dítěti tam ve stáji, slyšte, andělé v nebi zpívají, naději mají na cestu vám dát, kamenitou, v cizí zem napořád. V to Dítě jen vložte svá doufání, na jeho slávu vsaďte a smilování. Když nikdo neví už, cože si počít má, to Dítě v jeslích při vás vytrvá. Proto se radujte, vy lidé zubožení, to Dítě přináší Vám blaho, nad něž není. Svou láskou přináší do temné noci svit, svým srdcem i zem cizí umí rozjasnit. Andělské sbory pějí hosanna, i moře slzí oschne do rána, Dítěti tomu důvěřujte, lidé, pak zármutek váš nadlouho nevyjde. |
|
300 Jahre Christianberg "tief drin im Böhmerwald" 1694-1994, s. 24 |
|
|
Slovníček: eis=vy, Haisler=chalupníci, Baun=sedláci, Schleifa=brusiči, heit leitn=dnes znějí, Eifa=horlivost, zápal, zur Mettn=na půlnoční, Weig=cesta, zur Kira=ke kostelu, hi=tam, grod=právě, Muat=odvaha, povzbuzení, eia Glaum=vaše víra, verfoid=propadl, Leit,Lait=lidé, Ki=dítě, fia eich=pro vás, is keima heit nocht=přišel dnes v noci, oami=chudí, vertrim ind Freimd=vyhnaní do ciziny, verkind=oznámeno, zvěstováno, unsa Hea=náš Pán, ulli=všichni, oba=ale, woam=teplé, hřejivé, Liftei=větřík, süs nit weika=je nemohl probudit, Hl.Laund=Svatá země, is einst gscheng=se jednou stalo, besounders zu eing=zvlášť blízko, heachtsis nit=což neslyšíte, von Frid und Ea=radostí a slávou, die Wöd=svět, reints zur Krippn=běžte k jesličkám, im Stol=v chlévě, ve stáji, im Oll=ve všehomíru, geims eich=dávají vám, stoani=kamenitá, weit weig=daleko pryč, alloa deis Ki=jen to dítě samo, Gnod=milost, wou aus, wou ei=kam ven, kam dovnitř, erhöt=rozjasní, ruafts mim Eingelhea=provolává mu andělský voj, der Tränen Mea=moře slzí, die Oamut=zármutek, nit sea=ne mnoho. |
|
|
Vertrieben Wenn es still wird in Dir, denke nach über Tannen, die Dich grüßen in ihrer einsamen Größe! Du riechst ihren Duft der Dich frisch und ruhig macht. Wenn es still wird in Dir, schließe die Augen! Der Mutter Hand spürst Du, die Dich liebt und umhegt, von Arbeit und Sorge zerfurcht, doch zart und weich Dir Geliebtem. Wenn es still wird in Dir, höre in Dich! Häuser mit Schindeln grüßen Dich, laden Dich ein zu behaglichen Sein. Fröhliches Lachen, Gesang und Musik bereiten Dir Müdem ein freudiges Heim. Wenn es still wird in Dir: Öffne Dein Herz! Glocken läuten zu Einkehr und Lieb. Singe Lob und sage Dank unserem Herrn, der Dich schützt in der Ferne, wo Du Dich verlassen und einsam fühlst. Man kann Dir die Heimat nicht nehmen! |
Vyhnanec Až v tobě všechno ztichne, pomysli na jedle, které tě zdraví ve své osamělé velikosti! Vdechuješ jejich vůni, která ti dodává svěžesti a klidu. Až v tobě všechno ztichne, zavři oči! Ucítíš matčinu ruku, láskyplnou a pečující, zbrázděnou prací a starostí, ale něžnou a měkkou pro tebe, milovaného. Až v tobě všechno ztichne, naslouchej svému nitru! Šindelové střechy tě zvou pobýt pod jejich útulnou ochranou. Šťastný smích, zpěv a hudba chystají ti unavenému radostný domov. Až v tobě všechno ztichne, otevři své srdce! Zvony hlaholí k zastavení a k lásce. Zazpívej k chvále a k poděkování našemu Pánu, který tě chrání v té dálce, kde se cítíš samoten a opuštěný. Domov ti nelze vzít! |
|
300 Jahre Christianberg "tief drin im Böhmerwald" 1694-1994, s.268 |
|
|
Nad všemi hroby |
|
|
Über alle Gräber wächst zuletzt das Gras |
Nad všemi hroby trávu vyrůst zříš, |
Půl století přešlo od doby, kdy jsme ztratili domov. Čas opravdu pomohl mnohým "Christianberským" potlačit bolest nad tou ztrátou. Vrhli se do práce, zbudovali pro své rodiny nová přístřeší a začlenili se do nových poměrů tam, kde žijí. Musilo se přece nějak žít i po roce 1945! Mnozí pocítili na vlastní kůži všední moudrost, že nade vším vyroste tráva, i nade všemi hroby, jak praví básník.
Přece však - po dlouhých rocích neúnavné práce a úsilí - se paměť vrací a ohlašuje znova. Zřejmě byla útěcha, že "všechny rány zhojí čas", opravdu sotva ta pravá. Domov totiž nelze nikomu trvale určit k zapomnění.
Často nás naše bolavé srdce i ve všeobecném shonu zaskočí a dá nám zasuté obrazy domova znovu defilovat před naším vnitřním zrakem: tu hluboce hnědou slatinnou vodu, ten temně hrozivý pás lesů na širém obzoru, plácek u kostela s mocně vzrostlými stromy, vyšlapanou pěšinu k babiččinu stavení, při níž nás maliní na okraji lesa vábilo krátce se omeškat na sladké hostině.
Nijaké útěšné slovo nám nepomůže, když se v nás probudí staré rány, zasazené nám zážitkem vyhnání. Pozorně jsme jako děti naslouchaly vyprávění našich rodičů o dobrých i zlých časech domova. Nám všem zůstal dodnes ten poklad: vzpomínka, byť i "bolem plane přímo" a byť ji přerůstá tráva jako hroby na našem křišťanovském hřbitově. Z této vzpomínky nemohli být vyhnáni ani naši rodiče, ani my, jejich děti. Udržela náš domov v našich srdcích živý. Erich Kästner má pravdu, když říká: "Man kann Menschen aus der Heimat, aber man kann nicht die Heimat aus den Menschen vertreiben." (tj. "Lze vyhnat lidi z domova, nikoli však domov z lidí." - pozn. překl.)
Zabránit tomu, aby obraz domova vybledl či dokonce vymizel v srdcích "Christianberských", je cílem právě této knihy, sestavené a vydané k 300. jubileu existence naší osady. Nyní si můžeme ve chvílích volna osvěžit nebo prohloubit znalosti o našem domově. Naše děti a vnukové, narození a vyrostlí už ve Spolkové republice a mající proto jen volné vazby k našemu domovu, mohou se poučit o světě svých předků a lépe mu tak porozumět. Konečně tak lze vůbec uchovat kulturní dědictví našich předků. Slouží k tomu i početné snímky, názorně dokumentující život "Christianberských".
Tady je třeba poděkovat Karlu Halletzovi (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který po dvě desetiletí shromažďoval a archivně zpracovával zprávy, prameny a fotografie o naší osadě, takže mohla i díky jeho sbírce tato kniha vůbec vzniknout.
Obzvláštní dík náleží panu Rudolfu Andraschkovi, který sice obsáhlými přípravnými pracemi výrazně přispěl k vyjití této knihy, pro svou předčasnou smrt se ho však nestačil dožít.
Také pan Heinrich Herbst (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zkoumal historii našeho domova. Početné práce z jeho pera tvoří základ příspěvků této knihy. Upřímné poděkování nazpět domovskému badateli!
Jsme povinováni díky všem, kdo přátelsky přispěli jednotlivými texty do tohoto sborníku. Všechny se vyznačují právě svou originalitou a jejich autoři jsou hned v úvodu příspěvků jmenovitě uvedeni.
Rád bych srdečně poděkoval i těm "Christianberským", kteř svými finančními dary vůbec umožnili, aby kniha spatřila světlo světa.
Na závěr upřímný dík členům autorské skupiny, kteří při redigování textů přispěli svými podněty a informacemi, jakož i pomohli s pořízením dalšího obrazového materiálu. Bez jejich velké podpory bych těžký úkol, k němuž jsem měl k dispozici čas tak krátký, zvládnout nedokázal.
Konečně bych chtěl adresovat svůj dík dvěma ženám, které včasnému vyjití knihy značně napomohly. Paní Helga Haugová pečlivě naťukala všechny rukopisy a moje žena Helga mi při redakci příspěvků byla stále po boku. Sledovala po dva roky vznik této knihy s opravdovým porozuměním a láskou.
Doufám, že všichni "Christianberští" a někdejší obyvatelé obcí sousedních, jakož všichni přátelé Šumavy vůbec, budou číst tento sborník s velkým užitkem. Každému z nich přeju hodně potěšení a rozjímavých chvil.
Zachovejme náš domov ve svých srdcích, i kdyby to mělo bolet, poněvadž "jen to, co dobolelo, mrtvo je a mimo"!
Tu bolest dlužíme sobě a svým rodičům, aby tak oni, my i náš domov zůstali naživu.
300 Jahre Christianberg "tief drin im Böhmerwald" 1694-1994, s.5-6
Otec autora těch nářečních vázaných i spisovných už volných veršů (jehož jsem původně /až do vyjasnění rozhovorem Ivo Kareše s jeho dcerou, MUDr. Gabriele Hammersdorfovou/ považoval už kvůli možné znalosti dialektu /v roce 1945 bylo synu a jmenovci pouhých 5 let/ za toho, kdo je napsal), jakož také po nich následující a v originále ovšem německy psané předmluvy k rodácké publikaci, se, jak to alespoň dokládá křestní matrika farní obce Křišťanov (Christianberg), vzniklé (hovoříme o té obci) roku 1694 na popud majitele krumlovského panství Johanna Christiana Eggenberga, narodil dne 28. dubna roku 1899 na místním stavení čp. 16 zdejšímu podruhovi Michaelu Holzerovi, manželskému synu chalupníka ve Vlčích Jamách (Wolfsgrub) čp. 3 Jakoba Holzera a Elisabeth, roz. Deutschové z Křišťanova čp. 76, a jeho ženě, novorozencově matce Anně, dceři Johanna Galliho, podruha z Křišťanova čp. 10 a Marie, roz. Spannbauerové z Křišťanova čp. 26. Jménem Rudolf pokřtil chlapce v křišťanovském kostele Jména Ježíš den po porodu zdejší farář Ferdinand Weywara, kmotry mu byli křišťanovský chalupník z čp. 143 Franz Galli se svou ženou Karolinou. Pozdější přípis vypovídá pak i o zdejší svatbě třiadvacetiletého tehdy Rudolfa Holzera "staršího" s Marií Andraschko dne 8. listopadu roku 1932. Měli spolu na stavení čp. 22 nedaleko křišťanovského kostela čtyři děti: dvě dcery, Annu (*1934) a Marii (*1936), a dva syny, Rudolfa "mladšího" (*1940) a Herberta (*1943). Vyhnáním byli postiženi spolu. Tím náš příběh ovšem zdaleka nekončí. Když v roce 1994 vydali vyhnanci z Křišťanova ke 300. jubileu rodné osady vzornou pamětní publikaci (vyšla v městě Idar-Oberstein, spolková země Porýní-Falc, v letech 1994-1995 hned ve dvou vydáních) stal se syn a jmenovec Rudolfa Holzera "staršího" ("po chalupě" řečeného "Michelschuster", ten zemřel na Štědrý den, tj. 24. prosince 1974, v nemocnici města Kaufbeuren v bavorském Švábsku, pochován je však na hřbitově blízkého městyse Irsee po boku své ženy, zesnulé rok předtím), gymnaziální profesor Rudolf Holzer "mladší", s kruhem spolupracovníků jejím editorem. Narozeniny slavil tam v Idar-Oberstein 24. dubna, kdy v Křišťanově za války roku 1940 spatřil světlo světa, až do roku 2018, poněvadž zemřel 7. března 2019. Jeho předmluvu ke zmíněné knize, na níž má zásadní zásluhu, tu citujeme v českém překladu celou.
- - - - -
* Křišťanov / † † † Idar-Oberstein (RP)
