WANDA HOPPEOVÁ
|
Christbaum* Ein Christbaum, ein Christbaum, o welche Pracht! Das Christkindlein hat ihn wohl hergebracht. Es stecken viel herrliche Lichter dran, Soviel, dass nicht jeder sie zählen kann. Da gibt's Bäckermann in großer Zahl Und Bretzeln und Ringe nach freier Wahl, Vergoldete Nüsse und Körbchen fein, Das Christkindlein legte dort Zuckerlein ein. |
Vánoční stromek Vánoční stromek! Co na něm je krás! Ježíšek přinesl sem k nám jej as. Co nádherných světel zná rozsvěcet, tolik, že nespočte je každý hned. Panáčků z těsta co visí tu i preclí a prstýnků v zákrytu. Zlacené ořechy, níž košík sladký, Ježíšek vystlal ho cukrlátky. |
Vlastně za to může moje žena Marci ve vzpomínce na své vlastní dětství. Dostala kdysi na Vánoce pod stromeček bohatě ilustrovanou dětskou knížku Panenka Madlenka, kterou má ve svém regionálním fondu i Jihočeská vědecká knihovna. Původně německý titul "Die neue Puppe" s textem Wandy Hoppeové a s obrázky Elise (Alice) Wankeové vyšel poprvé roku 1929 ve vimperském nakladatelství J. Steinbrener (na německém antikvárním trhu chtějí zvýšit přitažlivost a tím i cenu knihy tím, že ji, neoznačenou datem vydání, situují do doby "secesní" kolem roku 1900!). Panenka, tedy "die Püppchen", se tu jmenuje Anna, její "paní", která ji dostala pod stromeček darem, mluví sama za sebe v první osobě. Týž autorský pár Hoppe-Wanke je uveden i na dětském titulu "Im Märchenschloss", datovaném také "u Steinbrenerů" rokem 1937. Mezitím vyšla česká verze knihy "Die neue Puppe" pod názvem "Panenka Madlenka" s textem pražského spisovatele Josefa Kubičky (1887-1953), kde je obdobou básně "Vánoční stromek" (ilustrace Wankeové ji provázejí nadále) veršovánka "Psaní Ježíškovi" v tomto znění:
|
Ježíšku maličký, |
Ten "kufříček s výbavičkou" svědčí o tom, že knížka počítala s bohatší "Vlastiččinou" klientelou nežli ta původní německá, zřejmě určená i pro šumavský venkov. Česká verze vyšla poprvé roku 1933, pak i o 10 let později (označení nakladatele je rozhojněno o Doležalovu vydavatelskou firmu ARS v tehdy "protektorátní" Jaroměři, vedle níž figuruje v roce 1943 "říšský" Steinbrener, pro něhož ovšem Jaroměř tiskla svaté obrázky a jiné devocionálie už za "republiky"). Je trochu bizarní, že poválečné vydání "nákladem a tiskem Národní správy J. Steinbrener ve Vimperku", které asi (nebylo to snad ještě to říšské?) leželo kdysi mezi ženinými vánočními dárky, nefiguruje v katalozích pražské Národní knihovny a máme je toliko tady v Českých Budějovicích. O rok později než první česká verze vyšla 1934 i stejnojmenná verze slovenská, jejíž text (ilustrace zůstaly opět ty původní od Elise Wankeové) vytvořila Sidónia Sakalová (1876-1948). Pokud můžeme ilustrátorku Wankeovou identifikovat s vídeňskou secesní malířkou a kreslířkou téhož jména, žijící v letech 1873-1936, jak to činí antikvární nabídky knihy, s autorkou veršů to bylo složitější. V rakouských novinách nacházíme mezi lety 1890 až 1925 učitelku Wandou Hoppeovou na dívčích školách především ve Vidni. Už v osmdesátých letech najdeme zmínky o Wandě Hoppeové z dolnorakouského městyse Gumpoldskirchen. Odtud už vedla cesta k její rodině. Otcem byl Oskar Hoppe (1833-1908), dlouholetý tamní poštovní úředník. Do Gumpoldskirchenu přišel v roce 1871, předtím byl ovšem od roku 1858 správcem panství Łabuńki v Polsku. Tehdy ovšem "Kongresovém Polsku" pod ruskou správou. Poznal tu svou budoucí manželku Kazimiru (1848-1916) a narodily se jim stále ještě v Polsku dvě dcery, Carola (Carolina, 1867-1932) a 6. dubna 1871 Wanda Celestina. V Gumpoldskirchenu tedy odmalička vyrůstala, otec stoupal ma kariétním žebříčku v poštovních službách. Roku 1889 se tu její sestra vdala za účetního Roberta Hößla. Wanda, jak už víme, se stala učitelkou. V polovině dvacátých let odešla do důchodu a snad v této době se začala věnovat tvorbě pro děti. Sestra zemřela v prosinci 1932 a v červenci roku 1935 si vdovce a svého švagra vzala Wanda. Manželství netrvalo dlouho, Robert Hößl zemřel začátkem července 1937. Z přípisu záznamu o její svatbě víme, že Wanda skonala 27. února 1957 v Obertraun u Hallstattského jezera. Snad jen dodejme, že nás k přesným datům o jejím narození a úmrtí vlastně dovedl zase Vimperk a Steinbrenerovo nakladatelství. Dlouho jsme znali jen okolnosti její učitelské dráhy. Ivo Kareš dohledal v rakouských archívech matriční záznamy o rodině, ale konečný průlom se podařil až Evě Reitspiesové, kurátorce z vimperského zámku, se kterou spolupracoval při identifikaci autorů ilustrací ve Steinbrenerových kalendářích. Objevila inzerát, ve kterém Wanda nabízela svou knihu "Die neue Puppe" a díky uvedené adrese našla záznam o svatbě. Díky do Vimperka, kruh se uzavřel.
- - - - -
* Radom (PL) / Vídeň (A) / Vimperk / † Obertraun (A)
