FRANZ XAVER RYTÍŘ HORSKY VON HORSKYSFELD
"Závěrka" polních kázání
To bude závěrka první hlavní podmínky - práce.
Žádaje Vás, milí přátelé, abyste byli poněkud se mnou trpěliví, že Vám podávám svá polní kázání jen v pozdějších dobách a v přestávkách, vyzývám Vás zároveň k vytrvalosti: Držte se pevně toho, co Vám svými návody radím dotýčně rozličných hospodářských výkonů dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, dle svých mnoholetých zabezpečených zkušeností. Práce rolníkova jest ušlechtilá: ona vynucuje matce zemi živné plodiny pro celé lidské společenstvo. Jest tedy naší povinností, abychom tuto práci pokud možno zdokonalovali k štěstí člověčenstva a k svému vlastnímu užitku. Rady mých polních kázání snaží se po tomto zdokonalení. O tom se vždy více a více přesvědčíte, tím přísněji je budete následovati. Nenechte se od toho odvrátit žádnými překážkami, žádnými náhodami, tím méně však pochybnostmi a námitkami jiných. Tak dospějete rychle a jistě k cíli, tudíž k většímu výtěžku ze svých hospodářství, k jistému blahobytu. To Vám přeji a zaručuji
Váš upřímný přítel
František Horský.
Rolnická polní kázání o tom, co jest nejpotřebnější k výkonnému vzdělávání polí hlavně majetníkům menších pozemků (1861), s. 417-418
Místy trochu neobratná česká verze knihy, jejíž název v němčině zní: "Landwirthschaftliche Feldpredigten über das Nothwendigste des praktischen Ackerbaues zunächst für Kleingrundbesitzer" má závěr ve verzi německé datován "in Mühlhausen", tj. v Nelahozevsi roku 1861. Německá i česká verze vyšly v pražském nakladatelství Heinricha (Jindřicha) Mercyho, zakladatele proslulého deníku Prager Tagblatt (firma Heinrich Mercy Sohn se později /v letech 1936-1937/ podílela mj. i na šestisvazkovém Brodově německém souboru díla Franze Kafky /ten má na webových stránkách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení/, jedné z největších sběratelských vzácností na knižním trhu vůbec). V případě rytíře Horskyho von Horskysfeld jde ovšem zejména o zemědělství v době, kdy v hospodářství podunajské říše mělo převažující význam. To on se stal jednou z nejvýznamnějších osobností jejích agrárních dějin. Narodil se dne 29. září roku 1801 v severočeské Bílině (Bilin), kde byl jeho otec Wenzl Jakob Horsky (1773-1838) naddůlním (Obersteiger) ve službách knížete Lobkowicze. Matka Eleonore (1780-1826), roz. Cassianová, byla dcera lesníka z Hluboké nad Vltavou a pracovala jako lesní zaměstnankyně na schwarzenberském panství Postoloprty (Postelberg) v severních Čechách. Wenzl a Eleonore měli spolu čtyři dcery a dva syny. Sotva čtrnáctiletému Franzovi povolil kníže Lobkowicz hospodářskou a kancelářskou praxi na svém panství Vysoký Chlumec a v roce 1818 mu vymohl přijetí za privatistu do schwarzenberského hospodářského ústavu v Českém Krumlově. Tříletý učební kurs na tomto tehdy v Čechách jediném a proslulém zemědělském učilišti absolvoval Horsky s mimořádně vynikajícím prospěchem ("vorzüglich ausgezeichnete Fortgang") a na přímou výzvu knížete Josefa Schwarzenberga vstoupil roku 1821 do jeho služeb jako akcesista vrchnostenského soudu v Citolibech u Loun. Sedm let nato byl povolán za soudního aktuára ve Mšeci (Kornhaus) a dědičný princ Jan Adolf Schwarzenberg ho na mšeckém panství, jehož se ujal v roce 1829, ustanovil nejprve pojezdným (Wirtschaftsbereiter) a po roce hospodářským správcem (Wirtschaftsverwalter). Na Mšecku působil Horsky šest let, než ho kníže Jan Adolf dosadil k 1. lednu 1836 za administrátora purkrabského úřadu v Libějovicích u Vodňan. Zavedl tu např. nový tříradličkový pluh vlastní konstrukce (pochází od něho podle Ottova slovníku naučného i řádkové rozsívadlo, "v Praze vystavené, kdež příznivě přijato všemi znalci"), nový osevní plán a vydatné hnojení chlévskou mrvou, související s povznesením chovu dobytka nákupy plemeníků ze Štýrska, Tyrol i Švýcar. Péči věnoval i chovu koní a ovcí. Pozvedl i zdejší pěstování brambor, pro něž půdu zpracovával oráním a při sázení je přihnojoval, přes zimu pak ukládal sklizeň do zemních krechtů. Počátkem roku 1837 povýšil kníže na návrh hospodářského rady Mayera (je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) na direktora libějovického panství. V té době se stal přestavěný libějovický mlýn "olejovnou" na zpracování řepky. Oleje z ní se užívalo i pro veřejné osvětlení v Třeboni, v Písku a nejvíce vůbec v Českých Budějovicích. Ve dvoře Rábín zřídil Horsky lihovar (vinopalnu), kde byl prvým vedoucím Žid Jakub Salomon, později pokřtěný příjmením Lomecký). Pokusničilo se s novými plodinami (třeba i s kávovou náhražkou cikorií). U Libějovic a Rábína byly založeny chmelnice, pravidelně se letnily zdejší rybníky (dna se využívalo k setí ovsa, pohanky, kukuřice, hrachu, máku, konopí, krmné směsky, dokonce slunečnic), vysazovaly se ovocné aleje (1836-1850 přes 60 tisíc stromků). Po zrušení roboty nahradily mnoho pracovních sil hospodářské stroje. Od 1. října 1842 byl Horsky jmenován inspektorem jihočeských knížecích schwarzenberských panství Netolice a Protivín, nedlouho nato i statků Borovany (Forbes), Prachatice a Chřešťovice. V roce 1846 nabídl mu ovšem kníže Jan Lobkowicz inspekci všech svých statků v Čechách, čímž inspekce pěti zmíněných panství schwarzenberských skončily. V letech 1847-1848 se Horsky ujal i inspekce statků hrabat Rothkirchů a Sweerts-Sporcků, jakož i všech českých statků knížete Karla Paara. Roku 1850 se pak stal ředitelem knížecí schwarzenberské rolnické školy v Rábíně, kde si získal svými přednáškami věhlas, který mohl využít ve své kariéře spisovatelské. Čtyři roky nato Horsky ovdověl se 6 dcerami (narodilo se mu prý v prvním manželství celkem devět synů a devět dcer /tak to alespoň tvrdí Václav Zatloukal v práci V Bejchorách bejvávalo (1997)/, dospělého věku se však dožily jen dcery Julie /*1828, provd. Richterová/, Therese Elisabeth /*1836, provd. von Berlepsch/, Josefine /*1838, provd. Justová/, Adeline Klara Hermine /*1840, provd. von Berlepsch poté, co si ji vzal za ženu ovdovělý muž sestry Therese/, Pauline /*1841, provd. Kampfová/ a Eleonore Klara Maria /*1846, provd. von Manner/) poté, co mu ve 48 letech věku zemřela manželka Therese roz. Rödlingová z Loun (1805-1854), načež si od knížete Schwarzenberga i kvůli inspekci zmíněných už cizích šlechtických statků roku 1855 vyžádal svolení ke svému trvalému přesídlení do Prahy (část bytu v libějovském zámku i se zahradou mu byla knížetem ponechána). Horsky uvedl jako důvod i svou tělesnou neduživost a kníže mu v dubnu 1857 nejen vlastnoručním dopisem poděkoval, nýbrž vyměřil mu od 1. června téhož roku doživotní roční penzi 1800 zlatých. Čistý finanční výtěžek schwarzenberských panství vzrostl za působení Horskyho o plných 236 procent. Roku 1862 zakoupil Horsky, povýšený pět let nato do šlechtického stavu s přídomkem "von Horskysfeld", velkostatek Kolín za 460 tisíc zlatých rakouské měny a u Býchor dal si zbudovat novogotický zámek Horskysfeld, kde 6. dubna 1877 zemřel. "Prager Tagblatt" přinesl jeho nekrolog na první straně s titulkem "Der 'Feldprediger' von Kolin", tj. "polní kazatel z Kolína" ("Teplitzer Zeitung" referoval o úmrtí až 11. dubna 1877, stejně tak i "Budweiser Zeitung"). Ostatky rytíře, jeho druhé ženy Karoliny Bossanyi de Bossan (1824-1889), se kterou se (poté, když se provdala poslední z dcer), až dva roky před svou smrtí 25. ledna 1875 oženil (už předtím s ní však žil), a také ostatky Karolininy dcery Johanny z prvního jejího manželství (snad v něm Karolina nosila příjmení Hartmann von Hartenthal, viz https://www.cestyapamatky.cz/cestopisy-cesko/polni-kazatel-z-kolinska) spočívají v rodové hrobce, zbudované roku 1878 při kostele v blízké farní obci Ovčáry, k níž Býchory před rokem 1875 připadaly. V každém případě u Býchor existoval vedle dvora Eleonorenhof (Eleonorov) i ten se jménem Karolinenhof (Karolín) - a právě v posledně jmenovaném dokonce v roce 1873 pořádal Horsky hospodářskou výstavu (zvláštním vlakem ji navštívil i korunní princ Rudolf) ve stejné době, kdy probíhala světová výstava ve Vídni. Karolina, o 23 let mladší než Horsky, přežila ho o 12 let a zemřela v Oseku u Teplic roku 1889, než ji pochovali v Ovčárech (záznam o svatbě, úmrtí i pohřbu mám přímo z ovčárské matriky). Rakouské životopisné lexikony uvádějí podrobný výčet rytířových německých prací (tři roky před svým skonem a rok před druhou svatbou vydal ještě titul "Mein Streben, Wirken, meine Resultate nebst praktischen Ratschlägen"), z nichž má českou podobu i titul "Střídavé hospodářství a jeho všeobecné rozšíření" (1861). V roce 1991 byla Horskyho, tedy Horského jménem nazvána nadace na podporu českého zemědělství. Jakže je to s tou hlavní podmínkou první "závěrky" polních kázání? "Bude to - práce."
- - - - -
* Bílina / Český Krumlov / České Budějovice / † zámek Horskysfeld, Býchory / † † Ovčáry
