JANA HRONOVÁ

Schule Uhligsthal

Da sitzt er nun -
Der alte Lehrer dort am Himmelsrand.
Sein Blick verweht die heile Welt,
Die ihm auch einst zur Wiege stand.

Und Bilder zieh'n an ihm vorbei
Umhüllt in Schleier:
- die alte Schule, der Apfelbaum ...
- er winkt ganz leise, der alte Riese,
- treu hält er Wache auf der Wiese.

Doch jetzt -- was für 'ne Melodei?
Hier Kindelieder, dort Spielgesang
ertönen aus dem Märchenland.

Die Melodie, Musik der Axt
besiegt jetzt eine Geige wieder.
Ach, du mein, du verlor'nes Glück
Ach, wonnevolle Weihnachtslieder!

Ein Wind verweht den Traum im Schleier
dem Lehrer senkt das Haupt im Schlaf.
Ihr liebevollen Geigenlieder,
brächtet ihr mir doch
ein Stückchen dieser heilen Welt wieder!

... Die Axt verstummt -
die Lieder werden leiser.
Jedoch der Bach, der rauscht
und singt im Traum
sein Abschiedslied
dem alten Apfelbaum.

Der dankt mit seinen dürren Händen.
denn nur er steht hier als Zeuge
und hatte alles überlebt.

Škola v Uhlíkově

Tak usedl tam
ten starý kantor nebi na pokraj
svět v jasu spatřit,
svou kolébku v něm, dávný dětský ráj.

Obrazy táhnou před ním,
mlžný šlář je halí:
stará škola a jabloň v zahradě ...
Strom tiše šeptá, obr samotář,
na palouku dál věrně drží stráž.

Teď ale -- co jen to je za nápěv?
Písničkou dětí, jejich hrou až sem
doléhá zdávna pohádková zem.

I hudbu seker pak housle přehluší,
slyšet jsou stále, ucho kouzlem mámí.
A pak jak štěstí vejde do duší
zas vůně Vánoc s jejich koledami.

Vítr zas odvál sen i mlžný šlář
a kantor hlavu k spánku sklání.
Jen láskyplná píseň houslí vrací zpět
kus ráje,
kdy byl ještě dobrý svět!

Umlkly sekery
a písně ztichly tu.
Jen potok zpívá,
šumí ozvěnou
jabloni staré
zpěv na rozloučenou.

Strom děkuje černými větvemi,
jak tichý svědek v louce stojí dál.
Jediný všechno přežil -- i náš Uhligsthal.

Nepovím, že tahle báseň vznikla pro Kohoutí kříž - to jako bych řekl, že kvůli němu se stalo to všechno, co nevypoví plně nijaká vzpomínka. Ve vsi Uhlíkov (Uhligsthal), která dnes existuje věru jen ve snech všech těch živých i mrtvých, kdo ji kdysi znali, se 23. září 1930 narodila jako Gerlinde Johanna Königbauer i autorka německých veršů, které jsem si dovolil přeložit s jejím souhlasem. Ona sama psala básně i česky. PhDr. Jana Hronová žila v Českých Budějovicích. Její otec v Uhlíkově opravdu učil. Podle Historie rychty Želnava (1997), zpracované ovšem jen česky Stanislavem Jagrem z německé vlastivědy politického okresu Krumlov od Ruperta Essla, přišel sem z Ondřejova (Andreasberg), kde učíval před rokem 1906 i tehdy ještě mladý Hans Watzlik. Gerlindina maminka Marie, roz. Pudivítrová, pocházela z Brloha (Berlau) a v ondřejovské jednotřídce nejen porodila dceru, ale muži se vším ve škole obětavě pomáhala. Měli spolu čtyři děti, z nichž dvě zemřely, a oni putovali spolu po šumavských štacích, aby se nakonec obrátili právě do Brloha, kde jsou dnes oba pochováni a kde po zrušení německých škol nadaná dcerka absolvovala přípravný ročník pro gymnázium v Českém Krumlově a tam pak v roce 1950 maturovala. Odtud se znala i s hudebním skladatelem Petrem Ebenem, jehož otec Vilém působil před válkou v Krumlově jako okresní školní inspektor. Učila pak od šedesátých let minulého už století v Českých Budějovicích, naposledy na Jazykové škole. Absolvovala v tom městě i Pedagogickou fakultu, pak i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor germanistika - muzikologie, z něhož měla také svůj doktorát na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Šest let hrála v orchestru Jihočeského divadla, tehdy pod taktovkou Karla Noska. Po manželově smrti v roce 2002 bydlila sama se synem, Ing. Janem Hronem, který se nakrátko vrátil z americké Floridy a údajně nyní žije ve Washingtonu. Do USA se vrátil po matčině skonu dne 18. dubna roku 2009 v Českých Budějovicích. Jana Hronová je pochována v rodinném hrobě Königbauerových na hřbitově obce Brloh, trvalého bydliště její sestry Vojtěšky Königbauerové. Verše mohou být české a německé, život je jen jeden. Dá se to ostatně dokumentovat na křestních záznamech Janiných rodičů, kteří se brali v Brloze 5. listopadu roku 1925. Ten otcův z ondřejovské matriky nám prozrazuje, že se narodil 4. listopadu 1900 ve dnes zaniklé Květné (Blumenau) čp. 12 (téhož dne ho ve dnes zcela zaniklém ondřejovském kostele Navštívení Panny Marie pokřtil tamní kaplan Peter Majer) jako Herwig Alois Königbauer, syn učitele obecné školy v Květné čp. 12 Johanna Königbauera. Jak nám píše pan Rudolf Herbst, znalec zdejší končiny, narodil se Janin otec na adrese Květná 12 v domě patřícím tehdy Hermannu Gaierovi. Říkalo se tu Aujogl. Dům se nacházel v jihovýchodní části Květné a domy v této části blízce sousedily s prvními domy osady Račín (viz plánek obce Starý Špičák). Janin děd z otcovy strany Alois Königbauer byl chalupníkem v Lipce (Freiung) čp. 4, jeho žena Anna byla roz. Roblová z Lipky čp. 12. Otcova matka a Janina babíčka z otcovy strany Anna Maria byla dcerou Karla Rauschera, účetního sklárny v Arnoštově (Ernstbrunn) čp. 1, a Barbary, roz. Blochové z Prášil (Stubenbach. Janina maminka Marie se narodila 19. listopadu 1902 v Brloze čp. 26 (ještě téhož dne ji v tamním kostele svatých Šimona a Judy pokřtil kaplan Václav Klimeš) jako dcera brložského stárka Dominika Pudivítra z Brloha čp. 59, narozeného v Hracholuskách, okr. Netolice, jak psáno v matrice, coby syn tamního kováře na čp. 37 Václava Pudivítra a Marie, roz. Šandové z Hracholusk čp. 16. Maminčina matka a Janina babička z matčiny strany Marie byla dcerou podruha v Brloze čp. 8 Jana Jakeše a Marie, roz. Salzerové z Brloha čp. 60. Ten brložský hřbitov je na pěkném kopci, zeď toho ondřejovského na okraji vojenské tankové střelnice je jediným zbytkem kdysi ještě monumentálnějšího domu Páně při hoře Chlum, domu Syna Božího, který, Jano Hronová, všechno údajně jednou rozsoudí.

- - - - -
* Uhlíkov / Brloh / Český Krumlov / † České Budějovice / † † Brloh