BRUNO HÜBLER

Budweis

Meines Volkes versunkenes Vineta!
Ich kannte dich, bevor ich deine Türme sah.
Meinem Herzen warst du der verlorene Sohn,
an dessen jungen Grab der fremden Hohn
die Fahnen seines Hasses jubelnd grüßte.

Ich kannte dich, bevor mein Blick an deinen Giebeln hing,
bevor mein Herz dein fernes Sein umfing
und grüßte dich, wie man die Toten grüßt,
die ihres Schicksals dunkle Schuld verbüßt,
nach einem Leben ohne Zukunftsorgen.

Nun geh ich stolz durch deine Laubengänge Pracht,
wachsam wie ein Soldat in dunkler Nacht:
Ich seh aus Gräbern und Grüften dein Leben
wieder dem Morgen entgegenstreben
und weiß, dass die Zukunft dir gehört!

Budějovice (Budweis)

Naše v moři ztracená Vineto!
Znal jsem tě dřív, než jsem tvé věže spatřil.
Mému srdci bylas co ztracený syn,
na jehož mladém hrobě cizí pyšný stín
vlajky své zášti slaví s jásotem.

Znal jsem tě, než můj pohled utkvěl na tvých štítech,
než v srdce jsem pojal byť zdáli v objetí tě
a pozdravil, jako se mrtvým mává,
když temnou vinu sudby kdo z nich odpykává
po životě bez péče o příští.

Teď hrdě kráčím tvým podloubím plným krás,
bděle jak voják v temný noční čas:
vidím, jak z hrobu tvůj život se zvedá,
mířící k jitru, jež se zvrátit nedá
a vím, že tobě patří budoucnost!

Budweiser Zeitung, 1942, č. 3, s. 12

P.S. Asi se sluší poznamenat, že město je v němčině rodu mužského a může být proto "ztraceným synem" (to je v překladu asi táž překvapivá citová odlišnost, jako když zvon "Pumerin" z budějovické Černé věže je německé ženské jméno se starší přechylovací koncovkou "-in"!). Dále bych jako překladatel rád zmínil, že čeští básníci (jmenuji z těch opravdu velkých jen Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického) považovali Vinetu za město dávných polabských Slovanů - české místní jméno Budějovice jsem pak ponechal v titulu básně německy nacionální proto, že paradoxně odpovídá jejímu závěru, vzývajícímu budoucnost.

Tady si zabásnil nacistický úředník, a ne ledajaký. Bruno Hübler byl za války v okupovaných Budějovicích (právě roku 1942, kdy báseň vyšla, bylo jméno města výnosem protektorátního ministra vnitra z 18. července zbaveno s platností od 1. října téhož roku přívlastku "České", který mu byl navrácen až výnosem ministerstva vnitra obnovené Československé republiky z 18. května roku 1945) šéfem tzv. Grenzlandamtu NSDAP (ten úřad zřejmě z pověření Gauverband Oberdonau des VDA /tj. Volksbund für das Deutschtum im Ausland/ v roce 1942 uspořádal ve dnech 9.-11. ledna v Českých Budějovicích /bez přívlastku byly až od října a teď byl ještě leden/ tzv. "Grenzlandtreffen der Dichter und Schriftsteller des Gaues Oberdonau in Budweis"). On sám byl přece rovněž "básník a spisovatel"! Vydal nákladem zmíněné už organizace VDA v Linci nedatovanou brožuru "Kampf um Budweis" s bojovným podtitulem "Grenzen sind Prüfungslinien für den Lebenswillen eines Volkes!" (tj. Hranice jsou zkušebními liniemi životní vůle nějakého národa!"). Ale tak přece vypukla nacistická válka! Po ní se ocitly na indexu vyřazených nacistických knih i jiné dva tituly: "Volk im Schatten - Tagebuchblätter eines Sudetendeutschen" (1937) a "Unser Acker ist Deutschland" (vydala roku opět organizace VDA v Berlíně roku 1938), kde je jako autor uveden Bruno Hübler (v brožurce "Kampf um Budweis" ohlášená jeho další publikace "Die Juden in Budweis" už nejspíš nevyšla). Vyčetl vlastně ve druhé sloce své sebeoslavné básně svým německým předchůdcům, že dali místnímu němectví zajít (svádělo se to zejména na místní německy mluvící Židy a "liberály" jako byl Josef Taschek) a teprve on je hrdě pozvedá. Právě on a jemu podobní vykopali hrob daleko hlubší. Stále ho překračujeme, ať už hovoříme lidskou řečí jakoukoli. O Bruno Hüblerovi více nevíme, v českobudějovickém archívu o něm záznam není, jako možná stopa se jeví výroční zpráva zemědělské školy v Novém Jičíně. V roce 1925 zde studia zakončil "Hübler Bruno aus Olmütz". V olomouckých křestních matrikách ale pátrání nevedlo k cíli.

- - - - -
České Budějovice