JOSEF ANDREAS HUSCHAK
Die Welt im Kleinen Ist nicht der Wald die Welt im Kleinen, Malt nicht sein Bildnis treu und wahr: Wie sich bald trennen und vereinen Geschöpfe, die sie und gebar? Ist nicht der Wald das Menschenleben Mit seinen Freuden, seinem Weh? Wie hier die Bäume sich erheben: So strebt der Mensch auch auf zur Höh'. Wie dort in schwindelnd Höhe tragen Die Bäume kühn und stolz sein Haupt, Kann sie ein Blitz im Nu zerschlagen Und ihre Kraft ist schnell geraubt. So blicken oft von Glanz und Höhe Die Menschen stolz zur niedern Welt: Ein Schicksalschlag - ein Sturm, ein Wehe Beugt nieder sie - der Hohe fällt. Und wie des Waldes Bodenräume Auch zarte Jugend grünend schmückt, Doch von den Kräft'gen junge Keime Zertreten werden und gedrückt: Geschieht's nicht auch im Menschenleben, Beherrscht das Kräft'ge nicht allein? Und was sich gerne möchte heben, Es wird gedrückt, bleibt immer klein. Und weil auf einem Boden eben So jung als alt besteht im Wald: Ergeht's nicht so im Menschenleben? Nichts unterscheidet, nur - Gestalt. Es ist nach Ringen, Kämpfen, Forschen Doch in der Welt das Eine bloß: Zu leben, fallen und vermorschen Des Waldes wie der Menschen Los. |
Svět v malém Není snad les jako svět v malém, není mu věrným obrazem? Nerodí v ruchu neustálém tvorstvo, jež naplňuje zem? Není les jak sám život lidí radost a zase chmurná tíž? Což člověk stromům nezávidí, když jak on míří k nebi výš? Jak mnohý strom až v podnebesku svou korunou se honosil, snadno se stal kořistí blesku a klesl zbaven všech svých sil, tak hledí často pyšně shora i lidé na okolní svět, než krutá rána, třeba sporá srazí je mžikem dolů zpět. A jako něžné lesní chlumy je jasné mládí krása krás, kterou jen nízká zloba umí zašlapat v zemi zas a zas. To v životě se často stává, že nízkost zničí ve chvíli a stačí zdupat nenechavá, co v lásce dobří zasili. Na jedné půdě spolu stojí mladý a také starý les: i lidský život v nepokoji nezná tu také přesnou mez. Svět jenom zápasu si cení a jedno po něm zůstat má: růst, potom pád a trouchnivění, les, život, osudová tma. |
Des Waldes Widerhall, s. 10 |
Josef Andreas Huschak se narodil 8. června 1834 v Českém Krumlově. Byl "expeditorem" knížecí schwarzenberské ústřední kanceláře krumlovské a vydal několik sbírek zčásti nářečních básní a humoresek s tituly, jak po řadě následovaly: Dichterfrühling (1860), Almbleamln (1863), Stadtparknixen (1868), Hiebe und Stiche (1868), Gesammelte Schriften (1889) a Mundartgedichte (1895). Zemřel ve Vídni 10. ledna 1905. Kolika šumavským básníkům ostatně bylo dáno skonat ve svém "lese"?
- - - - -
* Český Krumlov / † † † Vídeň (A)