JOHANN HUSS
Z kroniky křakovské německé školy
Ve středu 14. září 1938 v den 1. výročí úmrtí prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka (v originále "Jahresgedenktag des Todes des Präsidenten Befreiers Th.G. Masaryk" - pozn. překl.) konala se v době od 10 do 11 hodin pamětní slavnost. Ná závěr byla přednesena státní hymna (v originále "wurde die Staatshymne abgehalten" - pozn. překl.). Školní budova byla po celý den zdobena smutečním praporem.
Od 14. září do 23. října 1938 odpadla školní výuka, poněvadž jsme připadli k Německé říši (v originále "zum Deutschen Reiche" - pozn. překl.) a škola byla obsazena.
Kronika obecné školy Křakov 1934-1945
Těžko vybírat, když celý ten svazek psal ten člověk sám. Šlo o pouhé desetiletí, pro republiku a svět ovšem osudové: vždyť první politická událost zde zaznamenaná je vražda jugoslávského krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua v říjnu roku 1934, ta poslední je přerušení výuky na škole pro příliv válečných uprchlíků kolem Velikonoc 1945, předzvěstující úplný konec nejen celé instituce, nýbrž i německého živlu v českých zemích vůbec. Ředitel školy tu vystupuje jako loajální státní zaměstnanec po sobě následujících režimů, celkem velice účastný podíl na republikánských svátcích a výročích ovšem docela kontrastuje s chladným přijetím nových poměrů, o čemž nakonec nejlépe svědčí naše textová ukázka (slovo "Staatshymne" začíná podivným zadrhnutím prvých písmen, jako by tam snad mělo být označení státu, jehož součástí Křakov po mnichovské "dohodě" přestal být a jehož vlajka už na škole zavlát nemohla, natož aby se jako obvykle předtím slavil 28. říjen). To kolem jeho oslav byl rok předtím do Křakova zaveden elektrický proud brzy poté, co celá země prožívala skon prvního prezidenta. Slovo "wehrmacht" při informaci o obsazení školy vůbec nepadne. Od té doby se ovšem povinně slavily narozeniny "Vůdcovy", datum 20. dubna 1945 už na stránkách kroniky zaznamenáno není, posledním zapsaným dnem je tu konec velikonočních prázdnin 3. dubna, po němž už školní výuka obnovena nebyla. Deset dnů po svých šestapadesátinách spáchal "Vůdce" sebevraždu. Co se stalo s křakovskou školou po válce, to nevím, o jejím německém kronikáři však stálo za to zjistit něco bližšího. Johann Huß, jak je psán v křestní matrice farní obce Bukovec (Mogolzen), přišel na svět 27. března roku 1893 v Nemněnicích (Nemlowitz) čp. 11, kde při porodu asistovala porodní bába "Anna Trnka aus Mogolzen", den nato pak novorozeného chlapce v bukoveckém kostele Nanebevzetí Panny Marie pokřtil místní farář Josef Peschke. Johannův otec Andreas Huß, rolník v Nemněnicích čp. 11, byl synem rolníka téhož jména, který hospodařil se svou ženou Annou, roz. Höslovou z Němčic čp. 9, na stavení čp. 14 v Doubravě (Dobrowa), chlapcova matka Barbara byla pak dcerou Johanna Steinbacha, pololáníka (v matrice "Halbbauer") v Nemněnicích čp. 11 (tam se tedy otec zřejmě z otcovského stavení v Doubravě přiženil, v roce sčítání lidu roku 1921 už tam v Nemněnicích však rodina Hußova nebydlela), a jeho ženy Margarety, roz. Routschka z Nemněnic čp. 21. Johann Huß, jak vysvítá ze seznamu učitelstva na německých obecných a měšťanských školách v Čechách, absolvoval roku 1912 německý učitelský ústav v Českých Budějovicích a učil pak před nástupem do Křakova mj. v Bližejově (Blisowa) a Šidlákově (Schillikau), kam z Bližejova přišel roku 1931. V roce 2021 jsem čirou náhodou narazil v krajanském časopise "Glaube und Heimat" na zprávu o jeho nečekaném úmrtí 23. prosince 1960 ve věku 68 let a o tom, že byl pochován "daleko od domova" ve městě Grafing bei München, kde se můžeme dočíst i o tom, že po odchodu pana řídícího učitele Steinbacha z varhanické služby ji Johann Huß konal až do osudového roku 1938 po něm. Nejraději prý hrával píseň "Willkommen heilige Stunde, wir warten deiner schon"... Česky bychom řekli:
"Vítej, hodino svatá,
my čekáme Tě už..."
Kdeže asi nás ta hodina potká? Kdo ví?
- - - - -
* Nemněnice, Černovice / České Budějovice / Bližejov / Šidlákov / Křakov / † † † Grafing bei München (BY)
