JOSEF HÜTTL

Dva dopisy

Blahopřání pana spolkového kancléře
S velikou radostí jsem přijal zprávu o desetileté existenci časopisu "Glaube und Heimat". Listoval jsem několika jeho čísly a byl jsem potěšen úzkou vazbou, jakou platně udržuje s rozptýlenými farníky (v originále "mit den zerstreuten Pfarrkindern" - pozn. překl.) ze Šumavy. Při čtení těch článků a informací bylo pro mne zvláště radostné vidět, že rozhodně nesetrvávají na drobných starostech, jež nese na svých bedrech každý jednotlivec z kruhu vyhnanců, ale že se ve všech svých vývodech především snaží o uchování domovského citu a vůbec duchovního obrysu domova, s sebou přineseného sem do nové vlasti.
V tom se předkládá všem čtenářům "Glaube und Heimat" vlastně veliký dar, neboť to, co jim poskytuje jako odvahu a sílu do denní práce a zápasu právě tato vazba domovské farnosti, nelze ničím nahradit.
Mám naději a přání, aby Vašemu listu byla ještě opravdu co možná dlouho dopřáno toto tiché a sebeobětavé dílo a tím zůstal i nadále uchován tak potřebný vzájemný kontakt katolíků ze Šumavy, z větší části dnes žijících v Bádensku-Württembersku a v Bavorsku.

1959

Adenauer
spolkový kancléř

V dubnu 1949 se poprvé rozlétl náš list jako oběžník (Rundbrief) Šumavanů vyhnaných z domova do všech částí Německa a daleko za jeho hranice. Už předtím, bezprostředně po vyhnání tzv. farní list (Pfarrbrief), osobně adresovaný a zaslaný každému jednotlivému šumavskému farníkovi jeho někdejším domovským farním knězem, vyvolal vlastně tento krajanský časopis Šumavanů v život.
Smíme se tak nyní díky Bohu, který tomuto počátku tak zřejmě požehnal, díky našim věrně katolickým německým Šumavanům ohlédnout za deseti lety růstu a zdaru tohoto našeho díla ve smyslu rozvoje "vertikály i horizontály", tj. obsahu a vybavení, stejně jako čtenářského rozšíření. Brzy po založení časopisu byl nám tento potěšitelný úspěch pobídkou k další práci, která trvá za věrné a sebeobětavé účasti laiků všech profesních oborů a sociálních skupin, jakož ovšem i církevního kléru, až do této chvíle.
Co je však pouhé desetiletí v životě člověka a co teprve ve velkém světovém historickém dění? A přece se smíme na deset uplynulých roků "Glaube und Heimat" podívat s hrdostí a uznáním a můžeme bez nadsázky říci, že právě těch prvních deset let historicky cosi představuje. Patří přece do okruhu úkolů našeho listu zaznamenat všechno to, co se stalo Šumavanům, jedné z německých národních skupin, vyhnaných po válce z domova, jaké to bezpráví a zločin bylo na nich spácháno a jak svůj osud hrdinsky nesli. Je to zpráva o tom, jak lidé, zakotvení ve víře v Boha, dokázali vytrhnout se z bídy a nouze, jak jim ta neztenčená víra v jejich nebeského Pána dala znovu začít, znovu stavět od počátku.
V nespočetných případech byl "Glaube und Heimat" ale i neúnavným andělem na cestách, který ustavičně znovu spojoval rodiny, vědomě a záměrně rozbité nelidským zásahem zvůle, který činil tak těžce zkoušené lidské bytosti zase šťastnými. Prostřed politického dění byl ovšem náš krajanský list stavěn také často před úkoly velice choulostivé. Podstatnou zásadou bylo přitom vždy: "Nikdy nedržet s těmi, kterým se zdá dobré všechno jen proto, poněvadž je to nové, ale ani ne s těmi, kterým se jeví špatné všechno jen proto, poněvadž je to nové." Ta slova sv. Tomáše Akvinského byla vlastně určující pro celý postoj: "Ne ve vnějších lidských zařízeních spočívá zlo, nýbrž v lidech, kteří jimi nesprávně vládnou" (Summa 2, 2 qu. 169 a. 1). Taková byla linie "Glaube und Heimat", která všude oslovovala. Proto by mělo při ní zůstat i v letech příštích. Vycházej tedy dál a vypovídej o osudu svého šumavského lidu, který je hotov setrvat věrně při víře otců a domově po nich zděděném!

Irlbach, březen 1959

Za představenstvo "Glaube und Heimat" Josef Hüttl

Jsou to vlastně dva dopisy v jednom, ba více vlastně dopisů v jednom. I ten někdejší farní list, došlý každému z vyhnaných katolických Šumavanů brzy po odsunu od jeho farního kněze, vyhnaného z domova přece s každým z nich spolu, i ten dodnes všechny bývalé německé "diecézany" spojující časopis, jehož desáté výročí pozdravil sám velký katolík, politik a Evropan Konrad Adenauer, to všechno je přece jediný dopis, hozený po proudu času a letos 2005 spolu s čerstvou volbou papeže z Bavor dopluvší až sem k nám, potomkům a stále ještě i předchůdcům snad konečně lidsky spravedlivějších časů, než byly ty předchozí. ThDr. Josef Hüttl se ovšem roku onoho 1. března 1908 narodil ve Starém Sedle (Altsattel), soudní okres Přimda (Pfraumberg) rovnou do nich. Když mu bylo šest let a začal chodit do školy, rozhořela se prvá světová válka a necelý rok poté, co byl 29. června 1932 v Praze vysvěcen na kněze, přišel v Německu k moci Adolf Hitler. Mladý duchovní působil ve Falknově (Falkenau an der Eger, dnes Sokolov), Valči (Waltsch), v Nových Hamrech (Neuhammer) v Krušnohoří, až se stal posledním německým arciděkanem v Horšovském Týně (Bischofteinitz). Dříve ještě, než byl spolu se svými ovečkami vysídlen coby jejich duchovní pastýř, byl v letech 1943-1945 jedním ze statisíců vězňů nacistických koncentračních táborů. Po válce a následném odsunu stal se farářem v bavorském Irlbachu blízko Straubingu, význačným církevním historikem (jeho příspěvky nacházíme mj. i ve čtvrtletníku Sudetenland či ročence Bohemia-Jahrbuch mnichovského Collegium Carolinum) a spoluzakladatelem "Glaube und Heimat", oceněn za svou práci medailí nesoucí jméno po šumavském světci Janu Nepomuku Neumannovi. Zesnul v Řezně 8. dubna 1997, pochován byl však ve Straubingu do kněžského hrobu na hřbitově Sankt Michael.

- - - - -
* Staré Sedlo / Horšovský Týn / † Řezno (BY) / † † Straubing (BY)