DOMINIK IGLER
Vaše císařské a královské Apoštolské Veličenstvo!
Když v minulém roce postihla naše město těžká pohroma v podobě ničivého požáru (v originále "ein schweres Brandunglück" - pozn. překl.), poskytlo nám Vaše Veličenstvo velkodušným finančním darem důkaz otcovské péče panovníkovy (v originále "durch eine hochherzige Spende einen Beweis landesväterlicher Fürsorge" - pozn. překl.). Dnes, kdy nás Vaše Veličenstvo vysoce obšťastňuje svou nejvznešenější přítomností, stojíme před nejnovějšími akty císařské pocty a milosti. Jako purkmistr města Vimperka si dovoluji Vašemu Veličenstvu za oba milostivé projevy složit k nohám hluboce procítěný a nejponíženější dík a vyslovit spolu s ním ujištění nezlomné oddanosti a příchylné věrnosti posvátné osobě Vašeho Veličenstva a vznešenému císařskému domu. Bůh chraň a střez Vaše Veličenstvo vždy a všude!
Budweiser Zeitung, 1905, č. 106, s. 5
V originále na stránkách českobudějovického německého listu znělo oslovení "Euer kaiserliche und königliche Apostolische Majestät!" a císař na purkmistrův projev odpověděl rovněž německy v tom smyslu, že rád vyhověl prosbě, aby přijel do Vimperka, že srdečně děkuje za vřelé a patriotický duch vykazující přijetí. Zároveň vyjádřil uspokojení nad činorodostí a obětavostí zdejších, která dokázala už po roce zmírnit následky katastrofy, a vyslovil naději na posílení města a celé Šumavy, jejímž obyvatelům i v odpovědi na následný projev knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga, pronesený jménem obojí národnosti, obývající okres (i podle listu "namens beider den Bezirk bewohnenden Nationalitäten"), slíbil otcovskou starost a péči. Dominik Igler zastával purkmistrovský úřad v letech 1903-1919, tedy po 16 let. Narodil se 4. srpna roku 1846 ve Vimperku čp. 79 (přestavěný dům dodnes stojí v Pivovarské ulici) jako syn truhlářského mistra Karla Iglera (jeho otec Andreas byl povoláním mistr krejčovský, matka Apollonia, dívčím příjmením Kiewegová, pocházela z Vimperka čp. 19) a Kathariny, dcery Andrease Scherera, barvíře v Prachaticích čp. 3, a jeho ženy Marie, roz. Willenrotherové z Prachatic čp. 5. Dominikův otec zemřel mladý a zanechal po sobě vdovu se sedmi nezaopatřenými dětmi. Byl to život plný odříkání a Dominik už ve 12 letech musel odejít do učení k jednomu kartáčníkovi v Českém Krumlově. Zní až neuvěřitelně, že pro absenci železničního spojení konal cestu z Vimperka do Krumlova pěšky s přenocováním ve Volarech. Vyprávěl prý ještě po letech, že tam v zimě na Mikuláše dostal výprask od čerta. Po třech letech učení v kartáčnickém řemesle nastala obvyklá tovaryšská léta vandrovní, za nichž Igler prošel Uhrami a Slavonií (což je část dnešního Chorvatska). V sedmihradském městě Arad na území dnešního Rumunska poznal svou budoucí ženu Johannu, která, což v habsburském mocnářství nebylo zase nic tak překvapivého, byla rodem z Vimperka jako dcera tamního soukeníka Petera Wiesera. Spolu se vrátili domů a uzavřeli tam manželský svazek. Po letech spoření se Iglerovi podařilo koupit ve Vimperku dům s hostincem od předchozího majitele Kranla. Mužovy komunikační schopnosti a ženina výtečná kuchyně daly lokálu solidní základ a učinily ho brzy jedním z nejnavštěvovanějších ve městě. Poněvadž vimperských Iglerů bylo habaděj, rozlišovaly je navzájem přezdívky. V případě Dominika Iglera zněla "Nitscherl". Jako městskému radnímu mu byl svěřen chudinský referát. Pro Vimperk byl hrdinou pro svůj odvážný zákrok právě za požáru města v roce 1904, kdy zachránil z hořícího domu matku s dítětem. I proto mu bylo svěřeno přivítání císaře, které prý pronesl bezchybně a byl mu za osobní statečnost i vzornou organizaci přijetí monarchova udělen záslužný kříž s korunou. Při katastrofálním rozvodnění Křesánovského potoka, řečeného "Mörderbach", zachránil v roce 1911 z jeho vln ženu, podle krajanského časopisu Böhmerwäldler Heimatbrief prý mělo jít o matku Franze Trcha (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), roz. Královou z Mladějovic. Když ho už dvaasedmdesátiletého 23. listopadu 1918 ve 3 hodiny ráno doslova vytáhli z postele čeští vojáci, byl internován na vimperském nádraží až do chvíle, kdy následujícího odpoledne místní odevzdali všechny zbraně do "českých" rukou. Dominik Igler zemřel tentokrát ve 4 hodiny ráno 14. ledna roku 1933 ve věku nedožitých 87 let. Alespoň že toho Hitlerova panování (Vůdce přišel v Německu k moci 30. ledna 1933 a Habsburky věru rád neměl) se "Nitscherl" nedožil.
- - - - -
* Vimperk / † † † Vimperk
