PAUL ILLING
Dne 15. března roku 1939 jsem při vstupu vojsk do Prahy byl jako průvodce a tlumočník přidělen...
Dne 15. března roku 1939 jsem při vstupu vojsk do Prahy byl jako průvodce a tlumočník přidělen říšskému vedoucímu SS (rozuměj Heinrichu Himmlerovi, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.). Následně jsem jako vedoucí náborového střediska vrchního úseku SS "Elbe" (v originále "als Leiter der SS-Annnahmestelle des SS-Oberabschnittes "Elbe" - pozn. překl.) a jako pražský velitel SS (v originále "als Standortführer von Prag" - pozn. překl.) vybudoval Schutzstaffel (SS značí tolik co "ochranný oddíl" - pozn. překl.) v severním Protektorátě. Od prosince 1939 jsem neplaceně (v originále "ehrenamtlich", jinde ovšem uváděn výraz "nebenamtlich", tj, "na vedlejší úvazek" - pozn. překl.) velel 103. standartě SS v Ústí nad Labem (v originále "in Aussig" - pozn. překl.) a byl jsem od června 1940 bezplatně (v originále "ehrenamtlich", jinde ovšem uváděn výraz "nebenamtlich", tj, "na vedlejší úvazek" - pozn. překl.) župním organizačním vedoucím v Liberci (v originále "in Reichenberg" - pozn. překl.).
Citované webové stránky uvádějí uvádí toto osobní doznání v německém originále a jako pramen zmiňuje pražský Ústřední státní archiv, fond Reichsstatthalter Sudetenland. Z mnoha jiných pramenů lze ovšem sestavit mnohem obsáhlejší a podrobnější životopis autora dotyčné výpovědi, který nás jako šumavský rodák musí zajímat jako určitý typ celé bohužel jedné generace pro rovněž celé téměř osudné a neblahé dvacáté století. Paul Illing se narodil 9. ledna roku 1904 při hranici do Bavor ve dnes zcela zaniklé osadě Silnice (tehdy německy Landstraßen) čp. 6 jako manželský syn c.k. celního výběrčího Josefa Illinga (*4.dubna 1859), syna měšťana v Buškovicích (německy Puschwitz, bylo to kdysi opravdu město, dnes jde jen o část města Podbořany) Floriana Illinga a Theresie, roz. Gubschové z Hluban (Lubau), také okr. Podbořany (Podersam), a jeho ženy a Paulovy matky Marie (*26. srpna 1859), dcery řídícího učitele v zaniklé dnes Rolavě (Sauersack), okr. Nejdek (Neudek) Johanna Bauera a Margarethy, roz. Wutschko ze Tří Seker u Tachova (Tachauer Dreihacken), okr. Mariánské Lázně (Marienbad). Po vychození obecné školy ve svém rodišti (i ta zaniklá ves měla kdysi jednotřídku) absolvoval mladý Illing gymnázium v Prachaticích a následně studoval na renomované Vysoké škole zemědělské (Hochschule für Bodenkultur) ve Vídni. Už tam vstoupil 1. března 1923 do NSDAP a SA a fungoval jako stranický "Blockleiter" ("náčelník bloku"). Byl stranou vyslán do Československa a jako student pražské německé univerzity zastával po boku Hanse Krebse (o něm viz Wikipedia) vedoucí funkci v turnerském hnutí a od roku 1929 v nově založené organizaci Volkssport (viz blíže Wikipedia, v soudním procesu s ní byl v roce 1932 odsouzen ke dvěma rokům a sedmi měsícům vězení. Za soudního jednání se odvolával na trochu naivní Masarykova slova, že Němci budou mít v Československé republice tolik práv, kolik si vybojují. Roku 1936 Illing už jako člen Henleinovy Sudetendeutsche Partei (viz Wikipedia), která získala ve volbách rok předtím vůbec největší procento hlasů ze všech kandidujících stran, studoval také, rok předtím propuštěn, v Praze dál práva (doktorský titul ovšem získal až roku 1940 nacistickou promocí). V roce 1938 přesídlil (krajanský časopis "Hoam!" v Illingově životopise uvádí, že "prchl") na pozvání Heinricha Himmlera do Německa, kde jím byl na návrh Hanse Krebse a po konzultaci s Reinhardem Heydrichem (viz opět Wikipedia) přijat do SS (měl členské číslo 309.731) a jmenován do hodnosti "SS-Sturmbannführer". Přeskočíme-li jeho doznání v úvodní textové ukázce, byl v prosinci roku 1939 komisařsky dosazen do funkce landráta "venkovského okresu Litoměřice" (v originále "Landkreis Leitmeritz", k územnímu členění "Říšské župy Sudety" viz blíže Wikipedia). Sám Rudolf Heß, po Hermannu Göringovi tehdy druhý "Vůdcův nástupce" (viz Wikipedia) ho povolal do libereckého župního vedení, kde měl působit jako "Stabsleiter". V roce 1940 byl Illing v Praze, jak už řečeno, promován na doktora práv, v prosinci téhož roku byl oficiálně ustaven litoměřickým landrátem a později i landrátem v Dubé (Dauba). Poté, co na konci války jednal s Rudou armádou o předání města Litoměřic, raději uprchl přes bavorskou hranici, byl zadržen Američany a po dva roky (1947-1948) držen v převýchovné vazbě jako válečný zajatec. Od roku 1952 byl Illing jako spolupracovník Dr. Lodgmana von Auen (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení) hlavním jednatelem (Hauptgeschäftsführer) a v letech 1954-1969 spolkovým jednatelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Bundesgeschäftsführer des Hauptverbandes der SL). Působil kromě toho jako tajemník spolkového shromáždění SL a stal se zakladatelem nakladatelství "Sudetenland", jakož spoluzakladatelem Sudetoněmeckého archivu. Jako svého poradce si Illinga povolal i spolkový ministr pro celoněmecké otázky a pozdější ministr pro vyhnance, uprchlíky a válkou poškozené, významný západoněmecký politik Ernst Lemmer (viz Wikipedia)). Vedle svých předchozích nacistických ocenění (Totenkopfring, Ehrendegen des Reichsführers SS, Goldenes Ehrezeichen der NSDAP) byl Paul Illling po válce poctěn plaketou Rudolfa Lodgmana von Auen (Rudolf-Lodgman-Plakette) a Velkým spolkovým křížem za zásluhy (Großes Bundesverdienstkreuz). Zemřel 8. června "orwellovského" roku 1984 ve městě Viechtach v Bavorském lese. Stojí tam proslulý památník "šumavského proroka" Mühlhiasla pod názvem "Gläserne Scheune". Opravdu viděl kdysi ten člověk (zemřel někdy v prvé čtvrtině devatenáctého věku), co se všechno stane ve dvacátém století?
- - - - -
* Silnice, Strážný / Prachatice / † † † Viechtach (BY)
