logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL FRIEDRICH JÄNIG

Archeologický nález

Řím, 16. prosince (rozuměj roku 1871 - pozn. překl.). Archeologický nález toho nejvyššího významu, zejména pak pro všechny národy slovanského jazyka, byl dnes učiněn zde podepsaným (v originále "von der allergrößten Bedeutung, besonders für alle Völker slavischer Zunge ist von dem Gefertigten heute gemacht worden" - pozn. překl.). V jednom dosud nevydaném rukopise jsem nalezl barevnou kresbu a podrobný popis oltáře sv. Václava ve starém chrámu sv. Petra (v originále "in der alten Peterskirche", jeho přestavba do dnešní podoby probíhala v letech 1505-1629 - pozn. překl.) a získal jsem povolení, abych je směl překopírovat přes pauzovací papír (v originále "durchpausen" - pozn. překl.) a namnožit. Vedle svatého Václava jsou na obraze zpodobeni i svatí Cyril a Metoděj, Karel IV. a biskup Hynek z Olomouce (Jindřich /Hynek/ III. Berka z Dubé zv. Žák, 1296-1333, 19. biskup olomoucký 1326-1333, někdy před rokem jeho úmrtí vznikl gotický oltářní obraz, o kterém je řeč), nad nimi přesvatá Matka Boží s Jezulátkem (v originále "die h. Cyrillus und Methodius, Karl IV. und Bischof Hinco von Olmütz, darüber die h. Muttergottes mit dem Jesukindlein" - pozn. překl.). Jde jen o to, tento vzácný poklad pro obnovu mého kostela, chrámu sv. Petra nejbližšího (v originále "für Restaurirung meiner Kirche der nächsten an St. Peter", rozuměj kostel Santa Maria dell Anima - pozn. překl.), co nejlépe zhodnotit, a byly proto všechny listy, které mají v zemích koruny svatováclavské (v originále "in der Ländern der St. Wenzelskrone" - pozn. překl.) své předplatitele, zdvořile požádány, aby tuto noticku otiskly.

Karl Jänig, Rettore in Campo Santo in Vaticano

P.S. Předchozí text byl původně publikován v pražském německy psaném katolickém listě "Frisch voran" (tj. "čerstvě kupředu" by se řeklo česky), český překlad je díky prohlížeči Rakouské národní knihovny "ANNO-Suche" pořízen z repliky originálu v týdeníku "Leitmeritzer Wochenblatt", zveřejněné tam 30. prosince 1871 na straně 621. K doplnění jen: na webové adrese https://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/vaclav/vaclav.htm lze najít současnou i starší podobu vatikánského oltáře sv. Václava s poznámkou, že Češi jsou jediným národem na světě, který má obraz svého zemského patrona ve svatopetrské bazilice. Původní gotický obraz ovšem, zhotovený na zadání zmíněného biskupa Hynka, který má na mysli Jänig, byl umístěn jinde než v tehdy ještě neexistující stavbě a jeho podobu na internetu nenacházíme, jedinou nalezenou výjimkou je kopie v obrazové příloze č. 5 digitálně přístupné bakalářské práce Eduarda Petišky na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, katedra teorie kultury (kulturologie) z roku 2011 pod názvem Český Řím.

Karl Friedrich Jänig (česky bývá psán Karel Jaenig) se narodil 5. března roku 1835 a následujícího dne byl v kostele sv. Linharta v Terčí Vsi (dnešní Pohorská Ves) pokřtěn (lokalista Johann Scheifler ho po křtu zapsal křestními jmény Carolus Friedrich). Otec je zapsán v křestní matrice (takřka bez interpunkce) jako "Joseph Jenig, Revierjäger im Zirnetschläger Revier eheliger Sohn des verstorb.: Hn: Joseph Jänig Revierjäger in Kleinhan Herrschaft Rothenhaus, Saatzer Kreises und Elisabetha Frank Hammeramtsverwalter Herrschaft Rothenhaus", tj. Josef Jenig, revírník v Zirnetschlagském revíru, manželský syn zesnulého pana Josefa Jäniga, revírníka v Malém Háji (dnes osada města Hora Svaté Kateřiny v okrese Most), panství (rozuměj buquoyské panství) Červený Hrádek v Žateckém kraji, a Elisabethy Frankové, dcery správce hamerního úřadu panství Červený Hrádek, matka jako "Franziska e. T. Wenzl Zellerin Bürger und Tuchmachermeister in Prachatitz Hrschaft Prachatitz Prachiner Kreises u. der Maria Grininger Bürgerstochter zu Prachatitz", tj. Franziska, manželská dcera Wenzla Zellerina, měšťana a soukeníka v Prachaticích, panství Prachatice v Prácheňském kraji, a Marie Griningerové, měšťanské dcery z Prachatic. Chlapcovým kmotrem se stal adjunkt ředitele buquoyské sklárny na dnes zcela zaniklých Stříbrných Hutích (Silberberg) Karl Hugo Roßler se svou sestrou Gabrielou, porodní bábou byla Magdalena Kubašová z Trhových Svinů (Schweinitz). Historik Jan Kotous označuje v Jänigově životopise za jeho rodiště samotu Dobler, což vedlo mladého knihovníka Jihočeského muzea Lukáše Pelikána koncem roku 2020 nad přípravou výstavy o Novohradsku k oprávněné domněnce, že jde o buquoyskou myslivnu, zvanou dnes Mášovna pod Jelením vrchem (959 nadmořské výšky), jehož německé jméno, odkazující na jeho dvojí temeno znělo Doppler. Podle Milana Koželuha, autora informační tabule u vrcholového výhledu, jde patrně o jediný vrch v Novohradských horách, který má na vrcholu horninu migmatit (viz článek Profesor Pavlíček a migmatit a samozřejmě také k nerostu samému Wikipedia). Myslivna byla sídlem revírníka, jemuž byl svěřen tak řečený Ziernetschläger Revier, označený tím souslovím podle blízké vsi Bělá (německy Ziernetschlag, Cirnatwa, prý podle původního, spíše žádoucího než doloženého českého místního či pomístního jména Čerňatova paseka). Na náklady pražského světícího biskupa Karla Průchy studoval na teologické fakultě v Praze, kde se teprve naučil česky. Po svém pražském vysvěcení na kněze dne 29. července 1858 působil v letech 1858-1962 jako kaplan ve Vildštejně (dnes Skalná), pak v Kraslicích (Graslitz), než byl kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem vyslán na vyšší studia do Říma, která ukončil roku 1865 a byl promován na doktora církevního práva. Po návratu z Říma byl povolán do arcibiskupské konzistoře v Praze a stal se sekretářem pražského církevního soudu, od roku 1869 jako jeho přísedící. Pro své rozsáhlé jazykové znalosti, uhlazené vystupování a zkušenosti v církevně politické oblasti byl už zmíněným kardinálem Schwarzenbergem určen, aby se stal vedoucím význačného římského ústavu Santa Maria dell’Anima , nejprve jako ředitel samotného kostela Santa Maria dell'Anima, pak od Vánoc roku 1872 vicerektorem a posléze v letech 1873 – 1887 rektorem zmíněného německého semináře a hospice Campo Santo Teutonico (viz Wikipedia). Stal se významnou osobností v římské kurii a navázal četné styky s jejími vynikajícími představiteli. Roku 1877 se stal nositelem rytířského řádu císaře Františka Josefa I. (V. třídy) a byl i držitelem řádu Želené koruny (III. třídy). V roce 1886 získal titul Monsignore (apoštolský protonotář), roku 1887 byl z národnostních důvodů (jako Čech, resp. "český" Němec) zbaven úřadu rektora semináře a hospice (vydržovaného, jak psal německý tisk, z německých peněz pro německé účely) a cestoval po Středomoří (list Leitmeritzer Zeitung už v prosinci 1884 trpce konstatuje, že Jänig jako přítel biskupa z Trevíru /Trier/ Michaela Felixe Koruma /1840-1921/, původem Alsasana, dovolil mu kázat v kostele hospice francouzsky /!/, což vyvolalo stížnost německé kolonie v Římě u rakouského vyslance při Svatém Stolci, hraběte Ludwiga von Paara). Karl Jänig se velmi zasloužil o získání českého hospice sv. Václava na Via dei Banchi Vecchi zpět na jeho zásah papežem Piem IX. roku 1872 do rukou českých a moravských biskupů (viz o tom Klement Borový: Národní dům český v Římě, Praha, Svatojánské dědictví 1874 či Matthias Pangerl /ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/: Zur Geschichte des böhmischen Hospitals in Rom, in: Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen /MVGDB/, 12 /1874/, s. 205-212) a také o založení české bohoslovecké koleje v Římě (Bohemicum, pozdější Nepomucenum, viz ve fondu Jihočeské vědecké knihovny titul Česká kolej v Římě: Od Bohemica k Nepomucenu, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2014). Český hospic byl připsán nově vzniklé koleji 19. dubna 1886, poté, co se Jänig zřekl svých právních nároků vůči domu ("Český dům", viz o něm blíže digitálně dostupný titul Klement Borový: Národní dům český v Římě. Praha, Nákladem Dědictví svatojánského 1874, z něhož vysvítá, že nejstarším dokumentem o jeho založení /rožmberské nadaci/ je listina bratří Petra, Oldřicha a Jana z Rožmberka, daná na Českém Krumlově v sobotu před svátkem sv. Řehoře /tj. v březnu/ roku 1378, kde je na s. 29 počínaje i popis oltářního obrazu sv. Václava, zde spojovaného s cestou císaře Karla IV. do Říma v roce 1355, na s. 34 je pak pod čarou poznámka, že Karel IV. založil oltář sv. Václava i v Cáchách /Aachen/, aby se tam k němu mohli modlit poutníci z Čech), jenž byl na jeho (tj. Jänigovy) náklady opraven (viz Wikipedia). Jänig také obnovil konfraternitu (bratrstvo) sv. Jana Nepomuckého v římském kostele San Lorenzo in Lucina. V roce 1889 se vrací do Čech a je ustanoven administrátorem kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze VI. Za jeho působení došlo kromě rozsáhlých oprav kostela i k výstavbě novobarokní budovy administrace kostela (fary). Byla postavena v letech 1902 – 1904 podle návrhu architekta Antonína Wiehla a Jänig v ní žil až do své smrti 6. října 1914. Hospodyni mu dělala o pět let starší sestra Theresa, podle pražské pobytové přihlášky, kde má její bratr jako rodiště uvedeno "Ziernetschlag bei Kaplitz", zemřelá 7. června 1902 v Praze. Ona ve dnešní Mášovně zřejmě na svět nepřišla (nefiguruje v křestní matrice farní obce Terčí Ves ani farní obce Malonty, kam spadá Bělá). V edici Literární archív Památníku národního písemnictví v Praze vyšel v roce 1971 soupis Jänigovy (je tu jmenován Karel Jaenig) pozůstalosti, kde mezi adresáty jeho i cizí korespondence nacházíme i jména příslušníků rodu Buquoyových, Coudenhoveových či Schwarzenbergových. To se ale vracíme na jih české země, do domova tolika opravdových zemských patriotů ražení Karla Jäniga.

- - - - -
* Mášovna / Jelení vrch / Pohorská Ves / Bělá, Malonty / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na skupinové fotografii s kolegy z papežské koleje Anima, z níž je pořízen i výřez výše, sedí druhý zleva - snímek vznikl pravděpodobně během jeho druhého působení v Římě, kdy byl prorektorem a později rektorem koleje (1871-1888)
Záznam o jeho narození v křestní matrice farní obce Terčí Ves
Hájovna Mášovna pod Jelením vrchemHájovna Mášovna pod Jelením vrchem

zobrazit všechny přílohy

TOPlist