RUDOLF JENNE
Co obnášel velký palatinát knížat z Liechtensteinu
Právo palatinátu udělil Karlu I. z Liechtensteinu 30. března 1607 císař Rudolf II. svým diplomem (webLIECHTENSTEINcz jej nazývá majestátem - pozn. překl.) vydaným v Praze - jeho originál je dnes uložen v Domácím archivu panujícího Domu knížat z Liechtensteinu ve Vaduzu (hlavní město Lichtenštejnska - pozn. překl.). Šlo o dědičné právo pro Karla z Liechtensteinu a pro jeho mužské potomky v budoucnu podle platné a císařem potvrzené rodinné dědičné smlouvy (míněna je rodinná smlouva mezi bratry Karlem, Maxmiliánem a Gundakarem z 29. září 1606 upravující dědictví) - právo palatinátu má mít vždy hlava rodu až do vymření celé rodiny. Diplom (majestát) obsahuje přesný výčet, na co se toto právo palatinátu vztahuje:/p>
- oprávnění jmenovat veřejné notáře
- právo legitimizovat nemanželské osoby šlechtického i občanského stavu (ovšem kromě knížat, hrabat a svobodných pánů)
- oprávnění vynětí a zrovnoprávnění z otcovské moci stejně jako z poddanství stejně jako omilostnění odsouzených osob
- oprávnění udělovat znaky a predikáty osobám všech stavů
- zplnomocnění vyhotovovat plnomocné opisy listin a jejich ověřování
Vedle těchto základních práv Diplom (majestát) vypočítává další práva - právo razit vlastní mince, přenechání dědičného fiskálního práva, vzdání se uplatňování práva odúmrti na lenních statcích v držení rodu, právo výběru daní z výčepu alkoholických nápojů, právo ke zřizování nových krčem, přenechání horního regálu, soudnictví a výkon lenního práva na liechtensteinských statcích, zplnomocnění k výběru určitých daní od poddaných a konečně právo opevňovat zámky. Všechny tyto výsady a pravomoci byly pak až do zisku suverénního území ve Svaté říši římské (1719 - Fürstentum Liechtenstein) hlavní oporou (a prestiží) knížecí moci a pochopitelně i hlavní náplní knížecího titulu.
Genealogie a Heraldika, 2007, č. 1-2
Desetistránkový text "majestátu", na který upozorňuje Jiří J.K. Nebeský ve svém "Úvodu k dějinám rodu" na webLIECHTENSTEINcz je tu nahrazen ukázkou (jazykově jen mírně upravenou) z informačního výtahu Vladimíra J. Mrvíka v časopise Genealogie a Heraldika. Postačí zvídavému čtenáři k tomu, aby si učinil představu o hlavní náplni práce, které se zasvětil vnuk Stifterova hornoplánského učitele Josefa Jenneho Rudolf Jenne, narozený rovněž v Horní Plané (Oberplan) 23. prosince 1858. Jeho otcem byl řídící učitel Franz Jenne, tedy syn už zmíněného Josefa Jenneho, toho, který přesvědčil kdysi rodiče pro budoucí věky snad nejslavnějšího syna německy mluvící Šumavy, aby ho dali na studia, matkou Johanna, roz. Stifterová, dcera hornoplánského řezníka Franze Stiftera. Jenneovi měli vedle Rudolfa ještě dva starší syny: Franze (nar. 1854) a Karla (nar. 1856). Po studiích v Kremsmünsteru (stejně jako onehdá Stifter!) vstoupil Rudolf Jenne ve svých 25 letech do služeb "Domu Liechtenstein", a sice na západoštýrském zámku Frauenthal u Deutschlandsbergu, kde působil po 48 let jako vychovatel, učitel a sekretář. Kolem roku 1910 učinil dokumenty z liechtensteinského archivu snaději přístupné badatelům tím, že je vydával pod titulem DOKUMENTA LIECHTENSTEINIANA (v jejich 17. svazku je otištěn i zmíněný "majestát"). Opakovaně se prý objevoval na panských lovech při rodových jihomoravských zámcích v Lednici (Eisgrub) a Valticích (Feldsberg) v té nádherné nivě z nejkrásnějších v Evropě vůbec. I v jižních Čechách mimochodem patřil po Bílé Hoře Karlu z Liechtensteina zámek Osek (Wossek) u Strakonic, jedna z možných předloh Kafkova "Zámku" (v Oseku má hrob Kafkův dědeček). "Šlechta neznající hranice", jak dodnes (například Thomas Winkelbauer ve svém příspěvku do sborníku "Kultury na hranici - jižní Čechy, jižní Morava, Waldviertel, Weinviertel" /1995/ s. 215-222) přezdívají Liechtensteinům (považujícím se, jak známo, za Neněmce i se svými nároky na majetek "následnického" československého a českého státu, uzmutý jim po první i druhé světové válce), učinila Jenneho knížecím liechtensteinským radou a princezna Henriette von und zu Liechtenstein ohlásila v roce 1931 i Jenneho smrt v Deutschlandsbergu 17. dubna toho roku. Nenastala ještě vláda nacizmu ani komunizmu nad střední Evropou, a ačkoli Svatá říše římská zanikla i se svými palatiny, kteří byli málem rovni králům, už roku 1806, dovedl si asi sotva kdo představit, co se "Stifterovou" (a také Jenneovou) Šumavou třeba a jejími lidmi učiní 140 let nato "vítězové". Nad čímpak asi vlastně vítězové?
- - - - -
* Horní Planá / † Schloss Frauenthal, Deutschlandsberg (A)
