ADALBERT JUNGWIRTH
|
Ode an Österreich Wie blinkst du im tauigen Morgenglanz deiner jungen Freiheit, mein Österreich! Wie flattert dein ungebundenes Haar im stolzen Brausen des Morgenwinds! Sonnenaugichtes, deutsches Land! Das goldene Licht des neuen Tags durchwirkt dein schweres Trauergewand, das der Gedanke an verlorenes Gut und entrissene Kinder dir um den heiligen Leib gewoben, stille, duldendes Vaterland! Was wäre die Welt mir ohne dich? Ein Brunnen ohne Wasser, ein Eichbaum ohne Wurzel ja eine unheilsame Nacht von Mond und Sternen verlassen. Du aber nährst mich und erquickst mich, du breitest deine lichten Hände, aus denen Liebe um Liebe quillt, du allen Völkern heilige Mark. Denn pfingstlicher als in anderen Gauen dröhnt die Sehnsucht deiner Berge in Wolkengischt und Sonnenbrand; froher gellt die Kraft deiner Achen um Marmorschutt und Glimmersand; heißer umschlingt deine flimmernden Auen deine Huben und Saaten ein brennendes Ackerblumenband; und süßer und blanker fliegen die Lieder deiner Söhne und Töchter hinaus übers Land. Denn währlich hier schlägt Europas Herz! In Ährengründen und Fichtenhainen, in tief aufatmenden Kirchenbüheln, in schwellenden Angern und flackernden Steinen erhebt Europas Brust; und deine Halme, dein Auenflor, deine Moose und Hecken sprießen aus teuren Blute hervor, das unsere Väter, Urväter und Ahnen für Europas Heil und Laune vergossen von Geschlecht zu Geschlecht. Deine Stimme donnert die Zeiten entlang deine Stimme schreit als Europas Gewissen dunkel und bang in Ewigkeit. |
Óda na Rakousko Jak se třpytíš v rosné jitřní záři své mladé volnosti, mé Rakousko! Jak se třepotá tvůj rozpuštěný vlas v hrdém hukotu ranního větru! Slunnozraký, německý kraji! Zlatavý přísvit nového dne pronikl těžkým smutečním šatem, utkaným z ohledu na ztracené jmění a uloupené děti a obepínajícím tvé přesvaté tělo, vlasti! Jsi z těch, kdo tiše trpět znají! Co by mi bez tebe byl svět? Studnou, v níž chybí voda, stromem, co kořen nemá, ba nocí zla a hanby plnou, zbavenou měsíce i hvězd. Ty však mne sytíš a osvěžuješ, ty rozepínáš své jasné paže, z nichž jenom láska vyvěrá, ty zemi všem národům svatá. Svatodušněji než v krajinách jiných duní touha tvých pohoří v pěně oblak vstříc slunci v obzoru; radostněji břeskne síla tvých bystřin pískem břidlic a sutí mramoru; hřejivěji obepíná tvé blyštivé nivy, tvé lány a osevy pás polních květů v pestrém úboru; sladce a čistě rozlétají se písně tvých synů i tvých dcer nad zemí ve sboru. Neboť to tady má Evropa srdce! V klasnatých polích, ve smrkových hájích, v dechu kopců s kostely na temeni, v zeleni lučin s kameny na okrajích, tu zvedá Evropa hruď; a stébel tvých, vší traviny tvé vlas, tvé mechy i tvé keře pučí ze vzácné krve zas a zas, prolité otci, dědy, všemi předky pro zdar Evropy, často její rozmar, rod za rodem v řadě. Tvůj hlas se rozléhá a hřmí časy všemi, křičet slyším tvůj hlas, svědomím Evropy je, temný, ten neoněmí, zní věky v nás. |
Teprve od jara 2017 mám zásluhou Dr. Gernota Petera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, text této Jungwirthovy básně z roku 1924, figurující i ve fondech severoamerických univerzit, je mi však už předtím ze slovníků znám jeho pseudonym "Heertrost", který je doslovným překladem českého křestního jména "Vojtěch". Jím byl i pokřtěn 1. května roku 1886 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v jazykově české obci Dubné rukou zdejšího faráře Bartoloměje Bergera. Narodil se v Kališti u Lipí (německy jen "Kalischt") čp. 9 Vojtěchu a Kateřině Jungwirthovým, kmotry mu byli chalupník z Třebína čp. 8 Franz Stokinger a jeho manželka Terezie. Otec a jmenovec novorozencův Vojtěch byl synem výměnkáře a předchozího hospodáře na stavení čp. 9 Josefa Jungwirtha a jeho ženy Terezie, roz. Houškové z Kvítkovic čp. 3, matka Kateřina byla dcerou Josefa Míky, rolníka "v Kalištích čp. 6", jak se píše v matrice, a Markéty, roz. Majerové "z Kališť", abychom se drželi starší podoby skloňování místního jména, čp. 1. Slovníky uvádějí, že vlastivědný spisovatel a lyrik, píšící v němčině, působil ve Vídni jako učitel německého a latinského jazyka na spolkovém reálném gymnáziu (Bundesrealgymnasium) ve Vídni XVII. a jako učitel i vychovatel na Spolkovém chlapeckém výchovném ústavu ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustädter Bundeserziehungsanstalt für Knaben). Pro své vlastivědné práce, týkající se Sankt Pölten (třeba vztahů Franze Schuberta k městu), žije v tamní paměti natolik, že se po něm jmenuje jedna z ulic. Zaujaly mě však spíše tituly jeho básnických sbírek: "Oden und Lieder" (1924), už zmíněná "Ode an Österreich" z téhož roku, "Die Glocken der Jugend" (1925), "Aus tiefer Not" ("Deutsche Messe"), tj. "německá mše" (1927), a také titul jeho veselohry "Lorenzo Celsi" (1929) o benátském dóžeti v letech 1361-1365. Je jistě zajímavé, že už sčítání lidu v roce 1890 zastihuje na rodném stavení Vojtěcha Jungwirtha čp. 9 c.k. plukovníka Emila Sádlo a jeho ženu Marii coby majitelku usedlosti. Jenže tenkrát to byla jedna říše, i Kaliště patřilo k té podunajské Österreich a Vojtěch mohl být i Heertrost, než tu říši a její voje válka smetla do kališť dějin.
- - - - -
* Kaliště u Lipí / † † † Sankt Pölten (A)
