JOSEF JUNGWIRTH
Z vlastního životopisu
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí dřevorubce a malorolníka Josefa Jungwirtha a jeho ženy Marie v Huťském Dvoře (Hüttenhof) čp. 75. Do obecné školy chodil nejprve v rodné osadě, pak v sousední Zvonkové (Glöckelberg), posléze absolvoval i měšťanskou školu v Horní Plané (Oberplan). V letech 1942-1944 byl žákem městské obchodní školy (v originále an der Städtischen Wirtschaftsschule" - pozn. překl.) v tehdy říšském Krumlově (za války byl přezván na "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.).
Válka znamenala jako pro mnohé jeho generační vrstevníky také pro něho hluboký zářez do cesty životem. Přes přechodnou neschopnost byl povolán nejprve k "Volkssturmu" (jde o "lidovou domobranu", zřízenou Hitlerovým výnosem na konci války - pozn. překl.), pak k protiletecké obraně (v originále"zur Flak" - pozn. překl.), byl zraněn a znovu odveden, takže 20. dubna roku 1945 stačil ještě upadnout do francouzského zajetí. Byl z něho propuštěn teprve v květnu 1949, asi i proto, že se v srpnu roku 1946 pokusil o útěk. Den po svém propuštění dorazil Josef Jungwirth do Forchheimu ke svému tamějšímu strýci.
V následujících letech šlo o přežití: ať už to bylo v roli pomocného dělníka v balírně cukrovinek či pomocníka v autodílně, šoféra či raziče, mezitím usilovné hledání trvalého místa pobytu a ovšem i svatba s Gertrud Schöneckerovou v roce 1950. Dne 10. srpna 1953 absolvoval s bravurou přijímací pohovor k nástupu tzv. "střední služby" (v originále "die Einstellungsprüfung für den Mittleren Dienst" - pozn. překl.) a měsíc nato se stal čekatelem v daňovém odboru forchheimského finančního úřadu. Následoval prudký vzestup až k funkci daňového inspektora, v roce 1965 vrchního daňového inspektora a tři roky nato odchod na vrchní finanční ředitelství do Norimberka (Nürnberg). Roku 1972 se pak do Forchheimu jako odborný referent (v originále "Sachbearbeiter", doslova "věcný posuzovatel" či "věcný zpracovatel" - pozn. překl.) vrátil. Jeho žena tu zemřela roku 1978. Dva roky poté se Josef Jungwirth stal vedoucím výkonné kanceláře finančního úřadu v Erlangen a v roce 1981 nabyl titulu Diplom-Finanzwirt, aby ve Schwabachu, kam byl ve vedoucí funkci přeložen tady 1. března 1983 i odešel na penzi. Vrátil se nato do Forchheimu a jeho druhé manželství tu vydrželo pouhých pět let do trvalého odloučení a jedenáct let do rozvodu.
To stále ještě nebyla řeč o angažovanosti Josefa Jungwirtha v krajanském hnutí. Členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft /SL/) se stal hned roku 1950, v roce 1951 patřil k zakladatelům sdružení Bund der heimattreuen Böhmerwäldler a deset let nato se stal předsedou místní skupiny SL. Roku 1988 převzal předsednictví místní skupiny sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (DBB) a když v roce 2001 hrozil zánik forchheimské místní skupině Egerländer Gmoi, tj. "obce" vyhnanců z Chebska, ujal se i jejího vedení a setrval v něm jako její "Vüarstäiha" až do března 2006. Toho roku Josef Jungwirth opustil Ackermann-Gemeinde, tj. sdružení, jehož byl místním pověřencem, na protest proti vyjádření tehdejšího předsedy AG Adolfa Ullmanna (1942-2014), že by bylo žádoucí konečně se rozejít s pojmem "Sudetenland".
Výčet Jungwirthových funkcí je přímo nekonečný: byl zapisovatelem okresní skupiny SL, okresním předsedou Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenenen /BdV/), od roku 1993 předsedou místní skupiny SL, soudcem z lidu (v originále "Schöffe" - pozn. překl.), členem rady farní obce, v letech 1980-1988 členem personální rady forchheimského finančního úřadu a třeba dodat, že byť často šlo o "úřady" toliko čestné, staly se součástí jeho dlouhého života, jehož charakteristikou by mohl být i dojem, že je daleko častěji "na cestách" nežli "u sebe doma", takže lze hovořit o jakémsi příznačném krajanském údělu.
Sudetendeutsche Zeitung, 2018, č. 31-32, s. 6
Šifra "gw", kterou je text podepsán, zřejmě neznamená, že by autorem byl sám Josef Jungwirth, jemuž se v něm blahopřeje k devadesátinám. Přesto je nesporně a samozřejmě pramenem životopisných údajů právě on a mně byl nakonec hlavním důvodem překladu fakt, že mu ještě osmasedmdesátiletému (tolik mi bylo, když jsem se rozhodoval) stálo za to vystoupit z Ackermann-Gemeinde kvůli vyjádření Adolfa Ullmanna o tom, že by se sdružení mělo rozejít s pojmem "Sudetenland". Mně stálo naopak dost úsilí tomu porozumět. A také policejní zpráva, informující v létě roku 2014 veřejnost o zmizení čtyřiaosmdesátiletého penzisty Josefa Jungwirtha, která naštěstí směla vyznít happyendem, není úplně od věci, chceme-li sám život jedince označit jako bloudění, které vždy šťastný konec nemá. Co říci v tomto světle o osudech vyhnanců ze Šumavy? A jaké z toho vyvodit poučení, je-li jaké? Josef Jungwirth zemřel ve Forchheimu dne 7. dubna roku 2019.
- - - - -
* Huťský Dvůr / Zvonková / Horní Planá / Český Krumlov / † † † Forchheim (BY)
