SIEGMUND KAFF
Hra s diktaturou
Rakousko může existovat jen jako demokratický spolkový stát německé republiky (v originále "als demokratische Bundesstaat der deutschen Republik" - pozn. překl.); jako austrobolševická enkláva by se stalo kořistí občanské války a svých nepřátelských sousedů.
Jako demokratický stát však musí - dokavad je ještě čas - především zbudovat skutečnou demokracii, např. navrácením hlasovacího práva voličům, bezvýjimečnou neslučitelností mandátů národní rady s jinými mandáty a odpovědnými pozicemi ve státních, soukromě kapitalistických a družstevních podnicích (v originále "bei staatlichen, privatkapitalistischen und gemeinwirtschaftlichen /genossenschaftlichen/ Gesellschaftsunternehmungen" - pozn. překl.); omezením imunity a sesaditelností mandatářů; kontrolou jejich činnosti druhou komorou, která bude tělesem na bonzech nezávislým; pak likvidace trestněprávních výsad mandatářů a žurnalistů, poskytnutí záruk svobody koaliční, shromažďovací a spolčovací, povinnost organizování všech výdělečně činných osob (volební kurie): jedním slovem: organizováním demokracie jako prostředku vůči austrobolševickým teroristům (v originále "gegen austrobolschewistische Komitatschi", přičemž komitači byli srbští a albánští ozbrojenci či lupiči na Balkáně před první světovou válkou a také během ní - pozn. překl.) a fašistickým dobrodruhům, kteří chtějí Rakousko svrhnout na úroveň balkánské provincie či Mussoliniho státu (v originále "oder Mussolinien" - pozn. překl.). Neboť toto nebezpečí existuje; je mimořádné, hrozivě bezprostřední! Rakouský lid se tedy musí brzy rozhodnout, zda chce dalšímu zostřování imperialistického třídního boje a jeho vystupňování až k občanské válce nečinně přihlížet či nikoli. Pokud se rozhodne jednat, bude nezbytno bezohledně očistit veřejný život odstraněním oněch lidových zástupců, kteří místo aby předcházeli dobrým příkladem své věrnosti zákonům vyhlašují ohebnost a lámání práva za stranickou povinnost; bude třeba přivést k rozumu ony doktrinární fanatiky, kteří propagují násilí jako revoluční prostředek a provozují tedy zbrojení namísto odzbrojení; bude namístě vymýtit absolutistickou zvůli nezodpovědných třídních imperialistů, pohrávajících si vabank se zájmy a blahobytem dělníků, rolníků, všech poctivých občanů; jedním slovem jde o to, bezodkladně započít na celé linii boj proti frivolní hře s diktaturou, proti nebezpečné hře s ohněm a poučit při nejbližší příležitosti hazardéry austrobolševismu i fašismu, že je dnes toliko jediná fronta: totiž fronta nespokojených a stále odbojnějších voličů všech stran a i polní povel a heslo je toliko jedno: revize ústavy a připojení k Německu! (v originále "und Anschluss an Deutschland!" - pozn. překl.)
Německo je celek (v originále "die Gesamtheit" - pozn. překl.) všech německy cítících, německy myslících, německou vůlí naplněných lidských bytostí; každý z nás jednotlivě je zrádcem, nepokládá-li se v tomto ohledu každým okamžikem svého života zodpovědným za bytí, štěstí, budoucnost své otčiny.
Paul de Lagarde (1827-1891, německý biblista a orientalista, pruský konzervativec, antisemitský předchůdce národního socialismu,viz Wikipedia - pozn. překl.)
Nižádný Bůh a nižádný člověk nám nemůže pomoci. My sami si musíme pomoci!
Johann Gottlieb Fichte (1762-1814, německý filosof, svobodný zednář a žák Immanuela Kanta, považován některými prameny za otce německého nacionalismu - pozn. překl.)
Brožura Das Spiel mit der Diktatur s podtitulem Ein Blick in Österreichs jüngste Vergangenheit und nächste Zukunft (tj. Pohled do nejnovější minulosti Rakouska a jeho blízké budoucnosti) a s mottem, vyňatým z Marxova díla 18. brumaire Ludvíka Bonaparta (1852): "Proletářské revoluce... kritizují trvale sebe sama." vyšla roku 1929 v edici Gegen den Strom! (tj. Proti proudu!) s podtitulem Flugschriften in zwölfter Stunde (tj. Letáky v hodině dvanácté) nákladem firmy pražského rodáka Moritze Perlese (1844-1917) ve Vídni a v Lipsku a tiskem vídeňských bratří Hollinek. Po nacistickém "anšlusu" Rakouska v roce 1938, paradoxně naplňujícím požadavek autora brožury způsobem trochu mocensky "přímočařejším", byla firma rodiny Perlesovy "arizována" a prodána tiskárně Hollinekových. Mnoho členů Perlesovy židovské rodiny zahynula v koncentračních táborech, některým se podařilo prchnout do USA. Sám autor brožury Hra s diktaturou Siegmund (psáno někdy i Sigmund) Kaff se nacistické moci ani obludného naplnění svého snu o připojení Rakouska k Německu nedožil. Zemřel ve Vídni dne 6. ledna roku 1933 (30. ledna téhož roku se stal Adolf Hitler německým říšským kancléřem) a urna s jeho popelem byla několik dnů nato uložena v háji při krematoriu 11. vídeňského okresu Simmering. Příjmení Kaff je na webových stranách Kohoutího kříže zmíněno ve stati Leopolda Hirsche o historii Židů v Českém Krumlově jako jedno z nejstarších dokladů o jejich zdejším trvalém usídlení. Byli to snad Kaffovi přímí předkové? Víme jen, že se v Českém Krumlově narodil 13. března roku 1864 a v římskokatolické matrice o tom ovšem nenacházíme nijaké svědectví. Ve dvaceti letech nalezl smysl života v učení sociální demokracie (zřekl se i židovské víry), jejímž členem byl po čtyřicet let, tj. od roku 1884 až do svého vyloučení ze strany v roce 1924. Příčinou a předehrou politického konfliktu byly masívní Kaffovy německy nacionální rétorické výpady nejen proti sociálně demokratické levici, nýbrž i vůči dohodovým mocnostem, navazující už na jeho podporu rakouského válečného úsilí 1914-1918 (říkalo se tomu "Politik des Burgfriedens", tj. "politika hradního míru") a politikům jako byl Karl Renner či Emmy Freundlichová, což už roku 1923 vedlo k vynucenému Kaffovu odchodu z rakouského družstevního hnutí Konsumverein, v jehož tisku působil už od roku 1906. Tím započala v půli dvacátých let éra jeho "letákových" pamfletů proti sociální demokracii jako takové (nazývá ji "austrobolševismem"), jimiž v podstatě reprezentoval "ve jménu opravdové demokracie" koncepce německy nacionálních politických uskupení. Jistě nikoli náhodou dodnes figurují na internetu v úplných ročnících Sozialistische Monatshefte Kaffovy obdivné řádky o "filosofovi egoismu" Maxi Stirnerovi (1806-1856), už v roce 1898 pak nacházíme v témže časopise zakončen jeden Kaffův text citací Nietzscheova (Friedrich Nietzsche je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) Soumraku model "konzervativcům do ucha":
"Jsou i dnes strany, které si jako svůj cíl vysnily račí chod všech věcí. Nikomu však není volno stát se rakem. Nic nepomáhá: musí se dopředu, chce se říci krok za krokem dál v dekadenci (-má definice moderního pokroku-). Tento vývoj lze zbrzdit, sám úpadek zadržet, nastřádat, učinit vehementnějším a náhlejším: více možné není."
Snad se sluší v zájmu dějinné spravedlnosti dodat, že se Siegmund Kaff ocitl zřejmě už pro svůj původ na obsáhlém nacistickém seznamu zakázané literatury (souvisel i s pálením knih) a že Dr. Brigitte Kaffová (*1946), nositelka téhož příjmení jako vídeňský pamfletista a vědecká spolupracovnice archivu pro křesťansko-demokratickou politiku při německé spolkové Nadaci Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung /KAS), je autorkou mnoha prací na téma odboje proti nacistické a komunistické zvůli. To už se však ocitáme na poli "náhod" a podivných souvislostí, jež umí vyčarovat toliko historie.
- - - - -
* Český Krumlov / † † † Vídeň (A)
