FRANTIŠEK (FRANZ) DOBROMIL KAMARÝT (KAMAREITH)

Zbožné průpovědi na každý den v roce

Leden

Marnost nad marnosti a všecko marnost,
kromě Boha milovati a jemu samému
sloužiti. I. 1.

Kdo ti více překáží a tebe více obtěžuje
než neumrtvená žádost srdce tvého?
I.3.

Ne každému člověku zjevuj srdce svého;
ale s moudrým a bohabojným vyjednávej
věc svou. I. 8.

Zbožný život občerstvuje mysl; a čisté
svědomí velikou důvěrnost v Boha
působí. I. 2.

Pro žádnou věc na světě a nižádnému
člověku k vůli něco zlého nemá se činiti.
I. 15.

Všecko měj za marné, cokoli
potěšitedlného nějaké stvoření tobě
poskytne. II. 15.

Tať jest největší moudrost "pohrdáním
světa bráti se ke království nebeskému." I. 1.

Jänner

O Eitelkeit der Eitelkeiten und Alles ist Eitelkeit,
außer Gott lieben und ihm allein dienen. I. 1.

Was Hindem und belästiget dich mehr, als die
I.3.

Eröffne nich teinem jeden Menschen dein Herz;
habe deinen Verkehr. I. 8.

Ein frommes Leben erquickt das Gemüth, und
ein reines Gewissen macht ein großes Vertrauen
auf Gott. I. 2.

Wegen keines Dinges in der Welt, und keinem
Menschen zu lieb, soll man etwas Böses thun.
I. 15.

Halte allen Trost für eitel, der dir immer von
von irgend einem Geschöpfe zukommt.
II. 15.

Das ist die größte Weisheit, durch Verachtung
der Welt, nach dem Himmelreiche trachten.
I. 1.

Z knihy, jejíž plný titul zní "Zbožné průpovědi na každý den w roce; od Františka Dobr. Kamarýta, vikariátního tajemníka a děkana v Kaplici, budějovického biskupství", vyšlé nákladem Dědictví Svatojanského v Praze roku 1851, zde v nezměněném znění (nikoli pravopise, který právě tehdy procházel úpravami) uvádíme jen prvý lednový týden roku. Římská a arabská číslice za citáty označují místo v řecko-latinském "wýtisku" knihy "O následování Krista" od Tomáše Kempenského, z něhož byl český i německý překlad pořízen. Toho roku 1851 se stal biskupem diecéze českobudějovické Jan Valerián Jirsík. Není asi náhodou, že od roku 1866 byl jmenován arciknězem (biskupovým zástupcem) právě František Kamarýt, vlasteneckým jménem Dobromil. Znalost obou zemských jazyků byla samozřejmým předpokladem kněžské pastorace v jazykově smíšené diecézi. Už starší bratr Františkův, v roce 1797 ve Velešíně narozený a mnohem známější pozdější obrozenský kněz a básník Josef Vlastimil Kamarýt (zemřel v Táboře roku 1833), byl hned ve svých devíti letech vyslán "na handl" za účelem osvojení si němčiny do rodiny učitele Bludaumüllera v Horním Dvořišti (Oberhaid). Na českém jinak záznamu velešínské křestní matriky čteme jméno novorozencovo psáno "Franz Kamareith swobodný". Narodil se ve Velešíně čp. 65 (dům /statek/ Na Kváčově vlastnil rod Kamarýtů /Kamareithů/ od roku 1767) dne 27. ledna 1812 (podle matričního záznamu ho ještě téhož dne pokřtil tehdejší velešínský kaplan Václav Blažek, připomeňme jen, že Napoleon, tehdy na vrcholu své moci, měl toho roku vtrhnout do Ruska - ruští vojáci už na přelomu let 1799-1800 v zimě pobývali v Kamarýtově /Kamareithově/ rodném Velešíně) v rodině "sauseda" a pekaře Jána Kamareitha (syna Antonína Kamareitha "též sauseda zdeyssiho" a "máteře" své Lidmily, dceři Anny "Kamareitowy"/!/) a jeho manželky Alžběty, dcery "Wyta Nehybi, sauseda zdeyssiho" a "máteře" své "Alžběty Nehybový". Po bohosloveckých studiích na českobudějovickém biskupském semináři působil od roku 1838 jako kaplan, od roku 1845 jako děkan, posléze jako biskupský konzistorní rada, okresní vikář a arcikněz v Kaplici, kde 30. dubna 1876 také skonal a byl pochován při hřbitovní tehdy kapli sv. Josefa a sv. Barbory při západním okraji města. Na německém zápisu v kaplické knize zemřelých (Sterbe-Buch) čteme ho psána "Hochwürdiger Herr P. Franz Kamarýt aus Welešín gebürtig, bischöfl. Consist. Rath, Bezirksvikär, Erzpriester und hiesiger Dechant". Bylo mu 64 let, 3 měsíce a dva týdny, jako příčina smrti je uvedeno "Lungenlähmung", tj. "ochrnutí plic". Ještě roku 1898, 22 let po smrti kaplického a 65 let po smrti táborského (klokotského) Kamarýta vydal Jan František Zítek "z rukopisu Muzea Království českého" Pomněnky Josefa Vlastimila a Františka Dobromila Kamarýta, "rýmované průpovědi nábožnosti, mravnosti a moudrosti", "dárek milé mládeži a mládeže milovníkům", jak původně zněl podtitul Pomněnek staršího jen z obou bratří v prvém vydání rok po jeho smrti. Blížilo se století dvacáté, pomněnkám i "Vergissmeinnicht", jak se jim německy říká, v něm hrozilo i s nábožností, mravností a moudrostí ušlapání právě onou mládeží a mládeže milovníky ve značné přesile obou zemi zdupat si nárokujících "jazykových" stran, které si zvykly samy sobě říkat národy.

- - - - -
* Velešín / České Budějovice / † † † Kaplice