OTTOKAR KERNSTOCK
|
Lasst jedem Volk... Lasst jedem Volk das Seine, ohne Zwist. Doch sollt ihr bis auf 's Blut euch wehren, Begehrt ein fremdes Volk was euer ist. |
Bez rozepří... Bez rozepří přej každému, co jeho. Zato pak do krve až musíš bránit, kdyby kdo cizí bral cos nám všem posvátného. |
|
Mein Böhmerwald, 1954, č. 7-8, s. 14 |
|
|
P.S. Nepoučitelné národy! |
|
|
Zwei Kreuze Jüngst fand ich, Herr, dein Bild in Marmorpracht Auf einem Platze der Metropole stehen. Ein großer Meister hat es ausgedacht. Geschäftig Volk sah ich des Weges gehn. Der eine hielt und übte Kunstkritik. Ein and'rer eilte ohne Acht vorüber. Ein dritter sandte einen Hassenblick Und ein verächtlich Wort zu dir hinüber. Das war ein rastlos Hin- und Wiederfliehen, Ein Wogen Armer, Reicher, Großer, Kleiner, Ein stetes Grüßen, Winken, Hüteziehen! Nur dich, Gekreuzigte-dich grüßte keiner. Ich weiß ein Kreuz auf einem Bergjoch fern - Gerank umspinnt den Stamm, den wettergrauen. Ein schlichter Zimmerer hat de Leib des Herrn Aus Fichtenholz notdürftig zugehauen. Die Dornenkroneward vom Sturm entrafft. Die Farben blichen unter Regengüssen; Die Seitenwunde, die so grausam klafft - Der Sonne Lichtspur hat sie aufgerissen. Doch zieht kein Wanderer durch den Alpenwald, Der hier nicht eine Weile knie'n bliebe Und zu des Heilands dürftiger Gestalt Inbrünstig die beschwielten Hände hübe. Kein Haupt bleibt vor dem armen Bild bedeckt. Der starrste Nacken beugt sich untertänig - Am Marktplatz bist du nur ein Kunstobjekt, Im Wald - Gekreuz'gter, bist du ein König! |
Dva kříže Viděl jsem, Pane, tvé tělo v mramoru na náměstí světové metropole: nevzhlédl nikdo k Tobě nahoru, zaneprázdněný zástup táhl kolem. Nanejvýš padlo slovo kritiky či výraz lhostejný a pohrdavý, nenávist čirá, podlé výkřiky Ti zdola vznášely se kolem hlavy. Sem tam se dav ulicí přeléval, přepych i nouze, velcí i ti malí se sobě klaněli, smekali, zas šli dál, jen Tobě, Ukřižovaný, se vyhýbali. Znám u nás doma v horách jiný kříž, po dřevu pne se mu jen růže planá. Podoba Krista, kterou na něm zříš, je prostou rukou hrubě vytesaná. Trnový vínek bouře servala a bledé barvy horské deště smyly; ránu v boku - jizva je trvalá - paprsky slunce dávno vyhojily. Nebylo poutníka, co v lesy cestu měl, abys ho tu neuzřel na kolenou. Spasitel jistě dobře rozuměl sepjatým rukám, modlitbám a stenům. Nebylo hlavy, při pěšině té by nesklonila se v poklidu setrvalém. Tam na tom náměstí byl kříž jen předmětem. Tady v tom lese, Pane, zůstals králem. |
|
Pfarrbrief Bad Leonfelden, Ostern 1992, s. 3 |
|
|
Das Hakenkreuz Das Hakenkreuz im weißen Feld Auf feuerrotem Grunde Gibt frei und offen aller Welt Die hochgemute Kunde: Wer sich um dieses Zeichen schart, Ist deutsch mit Seele, Sinn und Art Und nicht bloß mit dem Munde. Das Hakenkreuz im weißen Feld Auf feuerrotem Grunde Zum Volksmal ward es auserwählt In erster Schicksalstunde, Als unter Schmerzen, heiß und tief, Das Vaterland um Hilfe rief, Das teure, todeswunde. Das Hakenkreuz im weißen Feld Auf feuerrotem Grunde Hat uns mit stolzem Mut beseelt. Es schlägt in uns'rer Runde Kein Herz, das feig die Treue bricht. Wir fürchten Tod und Teufel nicht! Mit uns ist Gott im Bunde! |
Hákový kříž Hákový kříž a bílý kruh v planoucím rudém poli - Dej světu znát, že nový duch sám si tu osud volí: Kdo za svůj v duši má ten znak, je Němec, zas má hlas i zrak a ví, jak bezmoc bolí. Hákový kříž a bílý kruh v planoucím rudém poli - on zavlál nad pole i luh, když vzdor zem v pěstech drolil, když na orloji byla noc a vlast volala o pomoc v krvi, z ran plných soli. Hákový kříž a bílý kruh v planoucím rudém poli - Jak nadechl bys čerstvý vzduch, Ty; ať jsi z nás kdokoli, své srdce vzchop a věrný buď a nastav peklu, smrti hruď - sám Bůh s námi oře tu roli! |
|
1923 |
|
|
Mein Böhmerwald, 1940, 4, č. 10-12, s. 18 |
|
|
Schützt die Heimat! Als schuldbeladen unter lauten Klagen Das erste Paar aus Edens Pforten schritt, Gab ihnen Gott, daß sie nicht ganz verzagen, Ein kleines Stück vom Paradiese mit. Die Heimat, wo den ersten Kuss du fühltest, Mit dem die Mutter dich willkommen hieß, Wo du die ersten Kinderspiele spielest - Die Heimat ist ein Stück vom Paradies. Drum, Böhmerwäldler, lernt, dies Kleinod schätzen! Die Kinder aber, eure Erben lehrt: Nicht wert ist, eine Heimat zu besitzen, Der sich nicht tapfer um die Heimat wehrt! |
Chraňte domov! Obtížen vinou, vzdechy sklíčen celý když ze bran ráje kráčel první pár, Bůh, aby snad nezmalomyslněli, aspoň kus ráje svěřil jim co dar. Domov, kdes cítil prvé políbení, s nímž vítala tě na svět maminka, kdes žil dětským hrám, nad něž v světě není -- domov je ten dar, ráje trošinka. Šumavané, ten klenot věrně chovat učte se, dětem svým pak dejte znát: nezaslouží si domov, hleďte opakovat, kdo nezná bránit, co má nejvíc rád! |
|
Heimat-Stimmen 1913-1923, s. 10 |
|
|
Wer Labe heischt.,. Wer Labe heischt für seine müden Sinne, Wer sich nach Schönheit sehnt - nach Trost und Licht; Besteige dieser Warte stolze Zinne Und schau der lieben Heimat ins Gesicht! |
Kdo hledáš unavený... Kdo hledáš unavený novou svěžest, chceš krásu spatřit, vstoupit do záře: vystup jen na ochoz té horské věže a pohleď rodné zemi do tváře! |
|
P.S. Nápis z rozhledny na Sternsteinu u Bad Leonfelden proti Studánkám (Kaltenbrunn) na české hranici. |
|
|
Stümper und Meister Täglich schafft der Fortschritt Neues. Lass dir's zeigen! Lerne draus! "Ausgelernt" hat nur der Stümper, niemals lernt der Meister aus. |
Nedouk a mistr Denně nového cos vzejde, poznávat je povinné! "Vyučen" je každý packal, jenom mistr nikdy ne. |
|
Der Heimatkranz - Heimatbuch für Südböhmen (1937), s. 9 |
|
|
P.S. Toto čtyřverší pochází z knihy, užívané krátce v obecných školách první Československé republiky jako "jihočeský" doplněk jejich Německé čítanky (Deutsches Lesebuch). |
|
|
Dezember* Horch! Pochte es an mein Fenster nicht? Schaut nicht durch die Scheibe, die trübe, Beleuchtet vom flackernden Mondenlicht, Ein wohlbekanntes, süßes Gesicht Mit Augen voll zärtlicher Liebe? Wird draußen nicht eine Stimme laut, Schon lange nimmer vernommen? "Kommt Kinder!" so flüstert sie "kommt und schaut, Die Weihnachtstanne ist aufgebaut, Das Christkindlein ist gekommen!" Ein Baumzweig schlug an dein Fensterlein, Der Nachtwind regt sein Gefieder. Geh schlafen, du Tor! Lass das Lauschen sein! Kein Christkind kehrt mehr bei dir ein, Und die Toten kommen nicht wieder. |
Prosinec Slyšíš? Na okno to klepá, venku leží samé sněhy, Luna chví se, mrazem slepá skla setře zář velkolepá, oči plné sladké něhy. Snad už někdy i ten hlas dávno kdys jsi také slyšel... "Děti!" šeptá, "nastal čas Vánoc, to po roce zas Ježíšek k vám z nebe přišel!" Větévka o okno tluče, noční vichry křídly bijí. Jdi spat, blázne! Nech je zvučet! Nesevře tě do náruče kouzlo. A tví mrtví neožijí. |
|
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1962, s. 368 |
|
|
Du wirst erzählen... ... Du wirst erzählen von dem sonnigen Süden, Wo ich erlebt der Kindheit goldnen Frieden, Wo an dem rebengrünen Strand der Drau Die Wiege stand der milden deutschen Frau, Die mich gebar und ihrem winzgen Jungen, Die ersten deutschen Lieder vogesungen. Und weiterspinnend der Erzählung Fädchen, Wirst du die Hörer führen in das Städtchen Des Böhmerwaldes, bewehrt mit Wall und Toren, In dem mein lieber Vater ward geboren... |
Vyprávět budeš... ... O prosluněném jihu budeš vyprávět, kde býval mého dětství zlatý svět, kde břehy Drávy, révou do zelena, kolébku nesly a z ní vzešla žena, která mě zrodila a učila hned zmlada německé písně, jak je měla ráda. Nit příběhu pak dále jak vždy předeš, své posluchače do městečka vedeš šumavského, v hradbách co dřímá léta, v něm můj otec kdys spatřil světlo světa... |
|
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1994, s. 324 |
|
|
Aus des Waldgängers Alltagsbüchel Als schuldbeladen unter lauten Klagen das erste Paar aus Edens Pforten schritt, gab ihnen Gott, dass sie nicht ganz verzagen, ein kleines Stück vom Paradiese mit. Die Heimat, wo den ersten Kuss du fühltest, mit dem die Mutter dich willkommen hieß, wo du die ersten Kinderspiele spieltest - dieHeimat ist ein Stück vom Paradies! Drum, Böhmerwäldler, ternt dies Kleinod Schätzen! Die Kinder aber, eure Erben, lehrt: Nicht wert ist, eine Heimat zu besitzen, der sich nicht tapfer um die Heimat wehrt! |
Z deníku šumavského poutníka Pár prvních lidí když Bůh od bran ráje vyhnal a ztrestal tak i první hřích, dal z té vší krásy, co jen v nebi zraje, přec jim kus na cestu do strastí pozemských. Domov, který už s prvým políbením cítíš, jak ho tvá matka učila tě znát, kterým jak divem zdávna celý život sytíš - to je tvůj ráj, nad poklad měj ho rád! Šumavané, ten klenot v srdci noste, ať vaše děti zvou ho dědictvím. Nestačí ale za statek mít ho prostě: statečně bít se třeba za to, co je tvým! |
|
Der Waldgänger, 1924, č. 2, s. 8 |
|
P.S. Název básně je zároveň i titulem jedné z rubrik přílohy časopisu Der
Waldbrunnen, stifterovsky pojmenované Der Waldgänger (Lesní poutník) s méně už stifterovským podtitulem Heimatkundliche
Blätter für die Böhmerwaldbayern, jak ji ve dvacátých letech dvacátého století redigoval Karl Franz Leppa.
Ottokar Kernstock se narodil 25. července 1848 v dnes slovinském Mariboru, tehdy štýrském Marburgu (an der Drau, tj. na řece Drávě) a ve štýrském Festenburgu,
kde je i pochován, 5. listopadu 1928 zemřel. Někteří z Kernstocků kdysi odešli z jižního pomezí německého živlu do stejně hraničářských
Prachatic, kde byl Kernstockův otec Johann koželuhem a bydlel tam v uličce řečené Turmgässchen (za války přezvané na Ottokar-Kernstock-Gasse!), než po požáru města v dubnu 1832 odešel zpátky na jih - a když se do štýrské kolébky rodu zase vrátili, nesli už šumavské rysy s sebou. Však také Zephyrin Zettl o Kernstockovi, pověstném svou nacionální neústupností, ne nadarmo jednou řekl, že je Šumavanům zvláště blízký. Jako autor slov rakouské hymny
z období tzv."stavovského státu" 1934-1938 na nápěv Beethovenovy Ódy na radost vložil do svého textu zřejmě zcela upřímné
přesvědčení o německé povaze své rakouské vlasti:
|
Sei gesegnet ohne Ende,
Heimaterde wunderhold, Freundlich schmücken dein Gelände Tannengrün und Ährengold. Deutsche Arbeit, ernst und ehrlich, Deutsche Liebe, zart und weich. Vaterland, wie bist du herrlich - Gott mit dir, mein Österreich! |
Buďte nebem požehnány
zlato klasů, temný hvozd, domove, ať na vše strany kveteš vlídně na věčnost. Dobré dílo po vše časy, láska, řeči rodný duch v domovině plné krásy - Rakousko, buď s tebou Bůh! |
|
Deutsches Kalendarium, s. 86 |
|
Není bez zajímavosti, že celý text této hymny byl otištěn i v Budweiser Zeitung už roku 1919 (č. 33), určen tehdy pro tzv. Deutschösterreich (místo pozdějšího "mein Österreich"), a pak v č. 73 roč. 1924 pro nové Rakousko na nápěv Haydnův (!). Lze to tam nalézt všechno, chceme-li: katolický kněz se šumavskými předky a alespoň v jeho počátcích i stoupenec nacizmu - jak bizarní a přece symbolicky osudové rysy zdánlivě jen provinciálního poblouzení! Víme, jak skončilo a Šumava s ním. Roku 1942 bylo věnováno zvláštní číslo časopisu Mein Böhmerwald právě památce Kernstockově. Byl to rok heydrichiády a právě tehdy dozrála v českém odboji i myšlenka poválečného odsunu Němců.
- - - - -
* Maribor (SLO) / † † † Festenburg (A)
