RUDOLF KNÍŽE KINSKY VON WCHYNITZ UND TETAU
Správa a vedení české Matice
Pro dobrý pořádek smluvena jsou mezi údy Sboru následující pravidla: 1) Zřízena bude kniha obzvláštní pod jménem Knihy Matiční, v které všecko, co se Sboru pro řeč a literaturu vlastenskou a Matice české dotýká, vpisováno bude. 2) Založí se listovna, tj. sbírka listův na Sbor a Matici se vztahujících, ve vlastních deskách chovaných. 3) Vyvolí Sbor sobě jednatele na neurčitý čas, který knihu tu i listovnu opatrovati, vésti, peníze sbírati, ukládati, úroky vybírati, a vůbec o všecky běžné potřeby starati se bude. Jednatelství to svěřeno na ten čas níže podepsanému. 4) Důležitější věci, jako ukládání jistin, ustanovení, nač a jak se úroky obraceti mají, celému Sboru zůstaveny buďte.
V Praze 10. ledna 1831.
Josef Jungmann D. Phil., profesor rhetoriky na Gymnasiu akademickém atd. a na ten čas jednatel Sboru muzejního pro vzdělání jazyka a literatury české.
R.K.Kinsky
Jan S. Presl D. a profesor všeobecného lékařství, úd Muzeum českého.
František Palacký, redaktor časopisů muzejních.
Toto je z obrozenské češtiny mírně jen pravopisně upravený závěr prvého zápisu v Matiční knize jím založené Matice české a podepsané vedle Jungmanna, Presla a Palackého i prvým kurátorem nové instituce, kvůli němuž tu ten text vlastně figuruje. To, že v tomto případě nejde o překlad z němčiny, lze snadno odrazit námitkou, že pro úřední potřebu bezpochyby mohlo být vystaveno znění ve druhém jazyce zemském. Tím je ostatně psán titul pod litografií podobizny zmíněného v Literárním atlasu československém, který figuruje hned vedle snímku listiny a jmenuje ho následovně: Rudolph Fürst Kinsky von Wchynitz und Tetau. Už 1. ledna najdeme jeho jméno vedle týchž sousedních jako tady na provolání vyzývajícím "vlastence národní literatury milovné", aby byl zřízen zvláštní fond "k vydávání dobrých českých knih buď vůbec prospěšných, buď i vědeckých aneb krasořečných". Takovým fondem byla právě Matice česká. Její prvý kurátor byl z rodu v Čechách patřícího k těm nejvýznamnějším a dá se říci, že bez podpory mužů jako Rudolf kníže Kinský by byl i vznik novodobého českého národa mnohem, mnohem obtížnější. Narodil se v Praze 30. března 1802 a vystudoval tam i univerzitu. Po cestách Německem, Švýcarskem a Itálií vstoupil od roku 1825 do státních služeb a stal se v Praze guberniálním radou. Z české metropole, kde byl jeho tajemníkem František Palacký a knihovníkem Josef Jungman (po kterém tu funkci u Kinských převzal František Ladislav Čelakovský - svému šlechtickému podporovateli, majícímu podstatný podíl i na povolání Šafaříkově do Prahy, se stačil ještě odvděčit čtyřdílnou oslavnou ódou), odešel v roce 1833 jako dvorní rada do Vídně, dva roky nato se po několika diplomatických misích stal v Linci hornorakouským místodržitelem, ale v nedožitém věku 34 let (!) tam umírá na tyfus 27. ledna 1836. Co ho spojuje se Šumavou, je skutečnost, že dva roky před svou předčasnou smrtí zakoupil horažďovické panství. Na tom panství se rod udržel až do roku 1945, kdy byl jako německý násilně vystěhován. Poslední majitel pošumavské domény Ing. Ferdinand Karl Kinsky (narozený 30. ledna 1907 ve Vídni a zemřelý 3. června 1969 v bavorském Sauerlachu), se stal - jaká ironie dějin! - prvým předsedou nejvýznamnější kulturní instituce vyhnaných Němců z Čech, totiž mnichovského sdružení Adalbert-Stifter-Verein. Jeho podpis nacházíme například na žádosti spolkové vládě o subvenci, která by jmenovanému sdružení umožnila pořídit mramorovou bustu Stifterovu do pověstné Walhally u Řezna. Jak známo, bustu pak vytvořil dnešní předseda sdružení a šumavský rodák Otto Herbert Hajek. To dcerou právě Ferdinanda hraběte Kinského je panující kněžna lichtenštejnská Marie, narozená 14. dubna 1940 v Praze. Vždycky, když stoupám od vchynicko-tetovského kanálu mezi Modravou (Mader) a Srním (Rehberg) do strání, kde kdysi stávaly roztroušené chalupy osady Vchynice-Tetov, připomene se mi ten rod naléhavě jako osud země sám.
- - - - -
* Praha / Horažďovice / † Linec (A)
