DORIS KISSKALTOVÁ
O sobě
Pochází (po babičce z otcovy strany - pozn. překl.) z proslulé rodiny budějovických lékárníků Haasových a spatřila (bylo to dne 10. února roku 1930 - pozn. překl.) světlo světa v jejich domě na rohu Hroznové a Krajinské ulice. Prožila tady se svou o pět let starší sestrou v domě s velkodrogerií Haas velice šťastné dětství. V roce 1938 přesídlila rodina do Ústí nad Labem (Aussig), poněvadž její otec (Dr. Anton Josef Watzl, syn učitele budějovické měšťanské školy Antona Watzla a Anny, roz. Haasové, dcery lékárníka a veřejného činitele Josefa Haase a Veroniky, roz. Bernhardtové - pozn. překl.) převzal vedení tamních Scheringwerke (původně farmaceutická továrna Norgine, založená roku 1906 Dr. Viktorem Steinem, po druhé světové válce tu n.p. Spofa vyráběla náplasti, dnešní /2015/ Chemopharma a.s. s podobnou náplní - pozn. překl.). Odtud z Ústí nad Labem ovšem až do konce války každoročně odjížděla na letní prázdniny do rodných Budějovic a do Vrábče (Prabsch) při úpatí hory Kleť (Schöninger). Její blažené dětství však čekal v květnu 1945 náhlý konec. Rovnou ze školy byla ona poslána na nucenou práci k českým sedlákům, sestra do továrny, otec nejprve zatčen, poté však určen k tomu, aby zaučil mladého Čecha jako svého nástupce ve vedení závodu. Rodina proto setrvala až do roku 1947 v Ústí nad Labem a teprve pak následoval dobrodružný útěk, organizovaný otcovým nástupcem, přes čtyřtýdenní pobyt ve Furth im Wald do bavorského města Obernburg am Main a později do Elsenfeldu (na pravém břehu řeky Mohan naproti Obernburgu při západním okraji pohoří Spessart - pozn. překl.), kde je ovšem jako uprchlíky čekalo velice odmítavé přijetí a Doris musila nejprve znovu na práci k sedlákům, než na klášterní škole v Miltenbergu (okresní město v bavorském vládním obvodu Dolní Franky - pozn. překl.) složila v roce 1948 závěrečnou zkoušku předepsanou reálkám a získala na ředitelství firmy Glanzstoff ve zmíněném už Obernburgu pěkné místo, na němž působila až do své svatby roku 1952. Její téhož roku narozená dcera Johanna zahynula mladá při tragické nehodě, o pět let mladší druhá dcera se stala sálovou sestrou (v originále OP-Schwester - pozn. překl.) a je vdaná za odborného lékaře urologa, s nímž má syna Björna (*1995), Dorisina vnuka. Doris žije od roku 2002 v norimberském domově pro seniory, v nejlepším souladu s nedaleko bydlící rodinou své dcery a v živém styku s budějovickým "osudovým společenstvím", "Budweiser Schicksalgeminschaft", jak samo sebe nazývá. Na setkání v rodných Českých Budějovicích, konané v říjnu 2009, uchová si ovšem ještě dlouho bolestnou rozpomínku. Když předposlední den svého zdejšího pobytu obstarávala velký nákup pro svou českou přítelkyni z dětství Milušku, upadla tak nešťastně. že si přivodila dvojitou zlomeninu pánve. Přesto odjela svým autem sama z Budějovic zpátky do Norimberka a dlouho ještě pak na následky svého pádu trpěla. Jak je znám její optimistický naturel, dá se ovšem s určitostí očekávat, že veselé oslavě jejích letošních osmdesátin nestojí 10. února nic v cestě.
Hoam!, 2010, č. 2, s. 70-71
Předchozí text je vlastně přáním budějovických německých spolurodáků z "Heimatkreis Budweis" Doris Kisskaltové k jejím osmdesátinám. Dá se však předpokládat, že je jejím sdělením o sobě samé, jak ho poskytla záhlavím "Budweis" označené rubrice krajanského časopisu, kterou vede o deset let mladší Margarethe Hampelová ze stejně jako Haasovi proslulé německé budějovické rodiny Stegmannovy. Setkaly se spolu při oslavách 110. výročí otevření německého gymnázia v České ulici, kde jsem, ovšem už 20 let po válce a těsně po své dvouleté vojenské službě jako začínající učitel druhého stupně základní všeobecně vzdělávací školy, krátce učil i já, než jsem odtud odešel na českobudějovické krajské nakladatelství. Beru to jako setkání s pohnutou historií města na soutoku dvou řek, historií, která je naším společným bohatstvím a láskou.
- - - - -
* České Budějovice / Vrábče / Furth im Wald (BY)
