LEOPOLD KLIMA

Gebet zur Rothenbaumer Muttergottes O Mutter lieb von Rothenbaum Wir fassen Deines Mantels Saum, Dein Mantel ist, o Jungfrau mild, Dein armen Kindern Schutz und Schild! Ja, breite diesen Mantel aus, Schütz unsre Felder, Wald und Haus. Voll Liebe Deine Hand ausbreit, Jed Unheil, Krankheit fliehe weit! Und wo des Schmerzes Träne fließt, Hier Deine Hilf am nächsten ist. Erhör auch diese unsre Bitt: Der Höllenschlang den Kopf zertritt, Dass sie uns nimmer schaden mag Und unsre Seel versuchend Plag. O reinste Jungfrau, reinste Magd, All unsre Not sei Dir geklagt! Befehl'n Dir auch die letzte Not, wenn uns von hinnen reißt der Tod, Dann zeige, dass Du Mutter bist und Deine Kinder nicht vergisst, Tritt für uns bei dem Richter ein, Lass uns des Himmels würdig sein! Wir fassen Deines Mantels Saum, O Mutter lieb von Rothenbaum!	Modlitba k Matce Boží z Červeného Dřeva Matičko, drahá tak nám všem, líbáme Tvého roucha lem. Svůj plášť nech vlídně rozestřít, dětem co ochranu a štít! Ať na nás přijde cokoli, nad domy, lesy, nad poli kéž žehnající Tvoje dlaň se vznese! Od zlého nás chraň, tam, kde je nemoc, bolest ztiš a k našim slzám skloň se níž. Ať Tvoje noha hlavu hada zdrtí, pod nímž teď domov strádá, aby, byť ze sil posledních neuřkl nás jak černý hřích. Přečistá Panno, žehnej všem, kdo v těžké nouzi žalujem! Pomoz nám v bídě nejvyšší, Tvá láska i smrt utiší. Ukaž, jaks dobrou Matkou nám, veď nás k nebeským zahradám! Čeká-li předtím všechny soud, my chceme na Tě spolehnout! Líbáme Tvého šatu lem, Matičko, drahá tak nám všem!
Glaube und Heimat, 1980, č. 8, s. 10
Die Verehrung des lieben Heiligen St. Günther des Böhmerwaldes Die Hände segnend aufgehoben, Gehst Günther du durch unsern Wald Und wendest unsern Blick nach oben, Des ew'gen Friedens Aufenthalt. Auf einer Burg in Glanz geboren, Erkennst du Erden-Nichtigkeit. Des Heilands Armut hast erkoren Und fandest darin Seligkeit. Einsam in dichter Wälder Rauschen Horchst du der Stimme deines Herrn, Doch deiner Weisheit viele lauschen, Sie suchen dich von nah, von fern. Du wirst des Böhmerwaldes Vater, Ein Hort in Hunger, Not und Krieg, Der Fürsten und des Volks Berater, Ein Führer dem, der sich verstieg. So breite segnend deine Hände, Sankt Günther, auf die Heimatau. Erbitte uns ein glücklich Ende, Dass jeder eins dich ewig schaut.	Pocta našemu milému šumavskému svatému Vintíři Ruce vztaženy k požehnání jdeš naším lesem v šíř i v dál, obracíš zrak náš k nebes báni, bys k míru věčna odkázal. Na hradě zrozen, v jmění skvělém poznals pozemskou nicotu. Vést dal ses naším Spasitelem nést kříž jak on měls ochotu. V hlubokých lesích, jež tak šumí, promlouval k tobě Páně hlas. Za moudrostí tvou celé tlumy poutníků šly sem všechen čas. Otcem Šumavy stal ses tady, ochráncem v nouzi nejvyšší, knížata žádala tvé rady, veď i lid! Kéž blud oslyší! Vztáhni své ruce žehnající, světče, teď nad kout domova. Vypros nám konce mírem znící, věčností nebes doslova.
Glaube und Heimat, 1933, č. 8, s. 8

P.S. Klimovy verše odkazující pod pseudonymem Wolfgang Rothenbaum v osudném roce Hitlerova nástupu k moci v českobudějovickém německém diecézním čtrnáctideníku (vychází v Německu dodnes, jeho ročník 1933 se mi dostal do rukou až o 81 let později v roce 100. výročí počátku první z obou světových válek) k samotnému jeho kreslenému záhlaví s poustevníkem Vintířem, nezakrytě ve světci vzývají pravého Vůdce těm, kdo zbloudili ("ein Führer dem, der sich verstieg") nebo se zbloudit právě chystají.

18. května 1955 zemřel arciděkan Leopold Klima ve farním domě bavorského poutního místa Neukirchen beim Heiligen Blut v 73 letech věku a ve 49. roce své kněžské služby. Pocházel z rodu Klimů z Červeného Dřeva (Rothenbaum), kde se narodil 10. listopadu 1882 řídícímu učitel Johannu Klimovi a jeho ženě, rozené Multererové ze Srubů (Heuhof) - na webových stranách Kohoutího kříže je samostatně zastoupen i jeho bratr Heinrich. Ani Červené Dřevo ani Sruby dnes už neexistují: pro svou blízkost železné oponě byly po předchozím vyhnání německých obyvatel srovnány se zemí. Snad tato věta měla stát na samém počátku, aby vysvětlila všechen patos mariánského rozloučení s rodnou zemí. Ani ti odcházející však nemohli tušit, cože se s ní ve druhé půli našeho století stane. Vždyť sama rodina Klimova téměř po dvě stě let nepřetržitě figurovala v osobách řídících učitelů rothenbaumské školy. Mladý Leopold navštěvoval v letech 1894-1902 německé gymnázium v Českých Budějovicích, studoval pak rok germanistiku na pražské německé univerzitě a 1903 se do Budějovic vrátil ke studiu bohosloví na zdejším semináři. Už ve třetím ročníku byl po tehdy nezbytném souhlasu z Říma vysvěcen na kněze a sloužil do roku 1912 jako kaplan v Horšovském Týně (Bischofteinitz). Poté byl povolán biskupem Hůlkou opět do Budějovic, aby tu působil jako spirituál v semináři, jehož byl absolventem. Dva roky nato na návrh knížete Trauttmansdorffa jmenován jako nejmladší v podobné funkci horšovskotýnským arciděkanem. O úspěšnosti jeho práce tady svědčí skutečnost, že mu sám Svatý otec udělil titul papežského tajného komořího. Roku 1941 byl však Leopold Klima zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora v Dachau. Po roce byl sice propuštěn, ale nesměl už vykonávat kněžské povolání. Následoval poválečný odsun a přes těžké astma návrat ke kněžské službě v novém domově. Jako spisovatel publikoval Klima i pod pseudonymem Wolfgang Baumroth a vedle mnoha divadelních her je autorem románů Scandalum Crucis a Victoria crucis. Vycházely nejen na pokračování i v Glaube und Heimat po válce, ale prvý z nich byl vydán už roku 1930 v českém překladu a stačil ještě v roce 1948 dokonce vyjít přeložen také do slovenštiny.

- - - - -
Červené Dřevo / České Budějovice / Horšovský Týn / † Neukirchen beim Heiligen Blut (BY