logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LUDWIG KLIMA

Nach meiner Heimat, da zieht's mich wieder


Nach meiner Heimat, da zieht's mich wieder
es ist die alte, schöne Heimat noch.
Die selbe Luft, die selben frohen Lieder
und alles ist ein and'res doch.

Die Wellen rauschen, wie einst vor Jahren
im Walde springt noch heut wie einst das Reh.
Von Ferne hör' ich Heimatglocken läuten
die Berge glänzen weiß wie Schnee.

Mir war als rief es, aus der Ferne
flieh - flieh' und ohne neue Wiederkehr.
Die du geliebt, sind alle fortgezogen
du siehst sie nie und nimmermehr.

Am Waldessaume, steht eine Hütte
die Mutter ging dort immer ein und aus.
Jetzt schauen fremde Menschen aus den Fenstern
es war einmal mein Elternhaus.

Tam domů mne to táhne znova


Tam domů mne to táhne znova,
je to ten starý, pořád krásný kout.
Stejný má vzduch, znám sladkých písní slova,
které však odvál času proud.

Vody tam zvučí, jako zněly kdysi,
a plný zvěře je tam starý les.
Kostelní zvon však už jen paměť křísí
s vrchy, co svítí zpod nebes.

Je mi, jak by to volalo tam zdáli
a přece nikdy nebude to blíž,
jsou mrtvi všichni, kdo tě milovali,
živ už je sotva uvidíš.

Na kraji lesa stále domek stojí,
matku tam vidíš z dveří vycházet,
tu zem však jiní nazývají svojí,
kdys doma to byl jiný svět.

Ta píseň má asi i různé jiné varianty a není vlastně jen snad o Šumavě, ale znají a za svou ji berou ti, co po válce ztratili jistě ne jen vlastní vinou domov. A že jich nebylo tenkrát málo. Ve dnes zaniklých Křížovicích (Kschischowitz) blízko Ktiše (Tisch) tam na Šumavě 13. července roku 1931 přišel na svět i Ludwig Klima. Jeho syn a jmenovec v obsáhlém nekrologu na stránkách časopisu "Der Böhmerwald Heimatbrief" připomíná, že otec "auf seiner diatonischen Ziach", tj. na své tahací harmonice ještě v lednu roku 2021 hrával v pečovatelském domově svou oblíbenou šumavskou hymnu Andrease Hartauera (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) a rovněž originálem i naším českým přetlumočením zde zastoupenou píseň o univerzálním stesku vyhnanců z domova. Po vyhnání se rodina ocitla v Metten, bavorský zemský okres Deggendorf. Ludwig se tam vyučil kameníkem, ale v roce 1954 změnil profesi a stal se ošetřovatelem (Krankenpfleger) jako zaměstnanec okresní nemocnice v bavorském městě Mainkofen, kde působil po 35 let až do svého odchodu na penzi. Už v mladých letech se v Německu oženil s Marille, roz. Schwarzmüllerovou, zesnulou v roce 2005, s níž měl syna Ludwiga. Deset let po manželčině smrti utrpěl těžký pád a po delším nemocničním pobytu byl odkázán na cizí pomoc, navštěvován synem a družkou Hilde. Zemřel v už zmíněném pečovatelském domově Isar Park v Plattlingu 24. března roku 2021, když se málem dožil devadesátky. Ten stesk mu prý vydržel natolik, že uchovával v paměti pomístní a usedlostní jména rodných míst. Ta jsou pro každého z nás navždy jediná.

- - - - -
* Křížovice / Chroboly / † † † Plattling (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Parte, jehož motto by česky znělo: "Je vidět, jak slunko pomalu zapadá, a přece člověka vyděsí, že je náhle tma."
Zaniklé Křížovice kdysi...Zaniklé Křížovice kdysi...
... v roce 2008...... v roce 2008...
V roce 2022 byla na místě někdejší obce oboraV roce 2022 byla na místě někdejší obce obora

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist