PHILIPP MATTHÄUS KLIMESCH

O opatu Reittenbergerovi

1813
Opat Reittinger, zvolený dne 28. dubna toho roku, věnuje obzvláštní svou pozornost a péči rozvoji blízkých Mariánských Lázní (Marienbad). Doktor Nehr lázně podrobně popisuje (klášterní lékař Johann Nepomuk Josef Nehr /žil v letech 1752-1820/ tak učinil v knize "Beschreibung der mineralischen Quellen zu Marienbad auf der Stiftherrschaft Tepl nahe bei dem Dorfe Auschowitz", vydané poprvé 1813 a v dalších vydáních obsahem značně rozšířené - třeba dodat, že samo jméno "Marienbad" vzešlo údajně od Reittingera, viz k tomu webová stránka Hamelika - pozn. překl.). Klášterní výuková zařízení jsou organizována zcela podle univerzitního vzoru.

1814
Klášter je vyzván, aby přispěl paramenty (tj. liturgickými rouchy a předměty - pozn. překl.) kostelům, vyloupeným při nepřátelské invazi (jde o vpád napoleonských vojsk - pozn. překl.). Kostelní stříbro je dodáno nejpozději k datu 31. srpna. Tepelským a oseckým klerikům je dovoleno konat exercicie. Skládat profes (tj. řeholní slib - pozn. překl.) smějí jen ti, kdo dokončili filosofická studia a dosáhli 21 let věku. Chlumčanský byl jmenován pražským arciciskupem (Václav Leopold kníže Chlumčanský z Chlumčan a Přestavlk /1749-1830/ byl rodákem z pošumavských Hoštic u Volyně - pozn. překl.).

1815
Při skládání profesních slibů má být vždy přítomen vikář. Statuta řádu byla zaslána konzistoři k revizi. U příležitosti infulace (tj. propůjčení práva nosit mitru a berlu - pozn. překl.) i kanonická vizitace kláštera. Klášteru je uloženo zejména kultivovat biblické studium, církevní dějiny, fyziku, užitou matematiku a astronomii. Einsiedelská farní budova (Einsiedel je dnešní Mnichov u Mariánských Lázní - pozn. překl.) byla opravena. Opat získal svolení užívat pontifikálie (tj. biskupské insignie, odznaky a roucha - pozn. překl.) v celé arcidiecézi.

1816
Oznámení zemského prezidia, že mariánskolázeňské prameny mají být prozkoumány Dr. Reussem (Franz Ambros Reuss /1761-1830/ byl lékařem v Bílině a prvním šiřitelem vědecké balneologie v Čechách - pozn. překl.).

1817
Oprava ovčína v Novém Dvoře (v originále "Neuhöfer Schafhütten-Reparatur", samota Nový Dvůr /Neuhof/ na místě někdejší Staré Vsi, zaniklé za třicetileté války - pozn. překl.). Založena promenáda mezi Křížovým a Karolinským pramenem v Mariánských Lázních (v originále "zwischen dem Kreuz- und Carolinenbrunn zu Marienbad" - pozn. překl.).

1818
Mariánské Lázně byly (místodržitelským dekretem - pozn. překl.) vyhlášeny otevřenými lázněmi (Franz Anton hrabě Kolowrat-Libštejnský /německy "Graf von Kolowrat-Liebsteinsky"/, nejvyšší purkrabí pražský a tedy rakouský místodržící v Čechách, který žil v letech 1778-1861, vydal tento nejvýznamnější dokument v historii Mariánských Lázní 6. listopadu 1818 a do tepelského kláštera byl doručen 14 dnů nato, tj. 20. listopadu toho roku - pozn. překl.) a na následující rok bylo ohlášeno zahájení první lázeňské sezóny. Veliké výdaje na lázeňské domy. Továrna na láhve v Mariánských Lázních.

1819
Zřízen ústav plynových lázní (plynové koupele využívaly slatinného bahna z blízkého okolí - pozn. překl.).

1820
Rekurs (tj. stížnost - pozn. překl.) proti školnímu patronátu chotěšovskému (v originále "gegen das Chotieschauer Schulpatronat" - pozn. překl.). Dr. Nehr umírá ve svých 68 letech. Svolení k výkonu bohoslužeb (v originále "zum Messelesen" - pozn. překl.) v nově vysvěcené mariánskolázeňské kapli. Stavba farní stáje v Úterý (v originále "Pfarrstallbau zu Neumarkt" - pozn. překl.). Stavba kostela v Pernarci (v originále "Kirchenbau zu Bernharz" - pozn. překl.).

1821
Byl vyžádán klášterní inventář. Poukázány náhrady za kostelní stříbro. Ferdinandův pramen na počest krále Ferdinanda I. (1528). Zavedeny minerální slatinné lázně.

1822
Vlastnoruční list (v originále "Handbillet" - pozn. překl.) Jeho Majestátu ke zostření disciplíny. Pokus o vyrovnání s Výškovickými (v originále "Wischowitzer" namísto správného "Wischkowitze", obec Výškovice, kde existoval i Goethův památník z roku 1931, připomínající průjezd kočáru s básníkem vsí 21. srpna 1821 cestou právě do kláštera Teplá, byla oficiálně pro vylidnění zrušena roku 1974, dnes pustne včetně svého okolí - pozn. překl.) ve věci vápencového lomu (i zdejší chvalně proslulé lomy postupně zanikly - pozn. překl.).

1823
Kolonáda v Mariánských Lázních dokončena. Proti farářům Evermodovi a Maxovi bylo nařízeno vyšetřování.

1824
Kanonická vizitace ohlášena (v originále "wird intimirt" - pozn. překl.) 5. května. Zmocnění ke křtu jednoho Žida. Pochvala za služby ve školství. Založena nemocnice v Mariánských Lázních.

1825
Vyžádán soupis všech patronátních kostelů. Oznámeno, že P. Adolf Koppmann (v letech 1828-1835 nástupce Reittenbergerův ve funkci tepelského opata, rodák z Chodové Plané /Kuttenplan/, žil v letech 1781-1835 a velice se zasloužil o další rozvoj Mariánských Lázní - pozn. překl.) má být jmenován profesorem novozákonního biblického studia na vídeňské univerzitě. Bylo urgováno složení účtů ohledně Mariánských Lázní.

1826
Bylo uloženo zaměstnat světského inspektora pramenů. Jubileum. Konzulta podává návrh ustanovit P. Melchiora za mariánskolázeňského inspektora pramenů. Budova nad Ferdinandovým pramenem, planýrování okolí, zřizování cest a promenád.

1827
Železité koupele, bohaté na kyselinu uhličitou, získaly separátní budovu, tzv. Nový lázeňský dům v Mariánských Lázních. Opat rezignoval (o příčinách Reittenbergerova odstoupení viz opět Hamelika - pozn. překl.) a nastoupil dne 23. října svou cestu do Wiltenu (klášter u tyrolského Innsbrucku - pozn. překl.), kde žije v ústraní a zbožně, v současné době jako druhý nejstarší z našich klášterních bratří, uprostřed řádových druhů (v originále "in der Mitte der Ordensbrüder" - pozn. překl.).

P.S. Textová ukázka je laskavostí Mgr. Bäumlové, knihovnice kláštera v Teplé, vybrána na přímluvu a z podnětu Dr. Milana Hlinomaze v německém originále (s. 52-53) z Klimeschovy knihy "Stift Tepl. Uibersicht der merkwürdigsten, in den Annalen des Prämonstratenser-Stiftes Tepl verzeichneten Ereignisse in und ausser dem genannten Stifte seit dessen Gründung", vydané v Praze roku 1859. Svědčí nad jiné o dosahu činnosti tepelského kláštera na široké své okolí. Vím dobře, že Robbe-Grilletův slavný snímek Loni v Marienbadu má s Mariánskými Lázněmi málo co společného, ale samo to jméno! Kdyby nic, kdyby vůbec nic jiného, proslavil je Goethe jednou z nejkrásnějších básní, co svět vůbec má: jmenuje se Marienbader Elegie. K opatu Reittenbergerovi (mimochodem i Johannes Urzidil, zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, píše ve své knize "Goethe in Böhmen" opatovo příjmení jednou se dvěma, jindy se dvěma "t") ostatně poutal jejího autora přátelský vztah.

Autor textu z análů tepelského kláštera se narodil 5. září roku 1809 v Rojšíně (německy Roischin i Roisching, česky i Roušín) čp. 25 na Českokrumlovsku a byl pokřtěn ve farním kostele v Brloze (Berlau) jménem Matthäus (což je české Matěj i Matouš). Jeho otec Jakob Klimesch byl, jak stojí v matričním zápise o křtu, "Bauer Krummauer Prälatur in Roušín", tj. místním rolníkem krumlovské prelatury a synem Wenzela Klimeše, jehož příjmení je v zápise uvedeno česky psáno i s tím háčkem, byť německým písmem (ono Roušín v řádku předchozím tu kněz vypsal latinkou), rolníka na témže čísle popisném, kde se mu narodil vnuk, a jeho ženy Magdaleny, roz. Krčmářové (i Krčmář je výrazně vyznačeno latinkou). Matka dítěte Katharina byla dcerou Mathiase Blahy, rolníka z Brloha čp. 72, a Marie, roz. Kralové (v zápise o křtu stojí psáno "Kralin", jak bylo tehdy obvyklé u přechylování ženských příjmení) z Jánského Údolí (Johannesthal) čp. 126 (nad řádkem je přípis Kugelwaid 4, svědčící snad o přestěhování do Kuklova). Matthäus Klimesch vstoupil do premonstrátského řádu v klášteře Teplá jako pětadvacetiletý a přijal řeholní jméno Philipp. Na kněze byl vysvěcen tři léta nato v roce 1837. Nejprve byl kaplanem v Mnichově (Einsiedl) u Mariánských Lázní, pak ve zdejším dívčím školském a výchovném ústavu chudých školských sester de Notre Dame (říkalo se mu tu "klášter"), k jehož založení dal v Mnichově podnět, věnoval mu své osobní úspory a podporoval v něm i výuku češtiny (dnes je v něm ústav sociální péče). Už 1840 byl v Teplé asistentem knihovníka (byl jím tehdy P. Bruno Gilý) a po jeho smrti 1848 knihovníkem. Už roku 1847 zveřejnil česky práci "Zlomek bible české z 15. věku nalezený v knihovně v Teplé". Od roku 1860 byl v klášteře i kantorem. Slavnou knihovnu značně zpřístupnil vypracováním jejího abecedního seznamu, zejména pak prací na vydání vzácného Tepelského kodexu tiskem (stalo se tak roku 1885 pouhých několik měsíců před Klimeschovým skonem). Byl přítelem mnoha českých obrozenců (Amerling, Erben, Franta-Šumavský, Hanka, Jablonský, Palacký, Šafařík, Vrťátko, Zap) a buditelů i z jiných slovanských zemí. Jeho zásluhou jsou v Teplé i cenné fondy slovanské literatury. Jako polyglot redigoval tištěné překlady Hroznatovy legendy do italštiny, angličtiny, maďarštiny a srbochorvatštiny (v rukopise zůstalo tlumočení do polštiny a ruštiny), které jsou svědectvím o úspěšném Klimeschově úsilí ve prospěch blahořečení zakladatele tepelského kláštera, k němuž připravil až neskutečně bohatý dokumentační materiál. Za vydání tepelského kodexu tiskem (následující předmluva k té knize je datována 26. prosincem 1885 a 27. března Klimesch v Teplé umírá) stačil být oceněn Zlatou medailí za umění a vědu (Goldene Medaille für Kunst und Wissenschaft).

Předmluva k edici Tepelského kodexu, obsahujícího první překlad Nového zákona do němčiny

Literární institut Dr. Maxe Huttlera

V klášterní knihovně premonstrátského opatství Teplá v Čechách nachází se pergamenový kodex (signatura ψ. VI. 139), který obsahuje rukopisný německý překlad Nového Zákona, - který první pozoruhodným způsobem téměř slovo od slova odpovídá první německé tištěné bibli.
Codex Teplensis je v originále pergamenový rukopis o 629 stranách (sloupec bez /úzkého/ okraje 85 mm vysoký a 54 mm široký). Forma a písmo jsou nápadně podobné Rukopisu královédvorskému (proslulý literární padělek z 19.stol. - text včetně překladu do němčiny viz Google Books - pozn. překl.) v pražském muzeu (rozuměj Národním muzeu v Praze - pozn. překl.); tah písma je latinský a prozrazuje tři písaře. Na každé straně stojí 31 řádek mezi jemně taženými dvěma čarami; text běží bez vší interpunkce; vlastní jména jsou vyznačena velkými začátečními písmeny, která se vyskytují jen u nadpisů stránek a jako (téměř neozdobné) červeně psané iniciály při začátečních slovech kapitol. Oddělení veršů a pojmenování chybí přirozeně rovněž zcela. Kodexu chybí i titul; mohl, pokud vůbec existoval, znít nejinak, než se nalézá udán v předposledním řádku "přídavku" (v originále "Zugabe" - pozn. překl.): "Die Schrift des Newen Gezeugs" (tj. "Písmo Nového Zákona").
Před začátkem překladu Matoušova evangelia se nachází pars 14 Lib. 2. Hugonova spisu "Von den Heimlichkeiten", pregnantní místo o zpovědi nemocných, německy, poté následuje "Register der Lesestücke oder Perikopen für das ganze Jahr" (který obsahuje jen 28 světců), pak úryvky z homilií sv. Chrysostoma a Augustina o choulostivosti četby Písma svatého samotnými laiky. Závěr kodexu činí nejvýše pozoruhodná verze malého katechismu o "sedmi částech svaté křesťanské víry". Tyto přídavky jakož i povaha marginálií připojených při okrajích silně ohmataného kodexu svědčí o mnohém jeho použití při duchovní službě, při kázáních a zejména za návštěv u nemocných.
Pořadí jednotlivých knih se do jité míry odklání od vydání revidované Vulgaty. Tak nezaujímají Skutky apoštolské, "das Botenbuch", své místo po Janově evangeliu, nýbrž po apoštolských listech před Zjevením Janovým. Po 2. listu Tesalonickým je zařazen tzv. Pavlův list Laodicenským ("Brief Pauli an die Laodicener", který býval vyjímán z Bible, v originále "an die Leodier" - pozn. překl.).
Náš kodex nemá také nijaké předmluvy knih a nijaké sumáře, jaké se nacházejí v Augšpurku a v Norimberku před Lutherem tištěných biblích.
(Následuje faksimile stránek na ukázku trojího druhu písma /zřejmě v rukopisném podání tří písařů/ v přesné velikosti originálu - pozn. překl.)
Tolik o vnější podobě našeho kodexu. Jak nyní řešit záhadu, že německý překlad Nového Zákona, který tento kodex obsahuje, shoduje se téměř na slovo s první tištěnou německou biblí? Je Codex Teplensis prapůvodním textem nebo opisem? (v originále "Urschrift oder Abschrift?" - pozn. překl.) Neznáme na tuto otázku prozatím nijakou odpověď. Hypotéza, že je snad v Codex Teplensis uchován opis (ztraceného) Nového Zákona slavné vídeňské Bible Václava IV. (v originále "Kaiser Wenzel Bibel", jde o iluminovaný rukopis z konce 14. stol. ve sbírkách Rakouské národní knihovny /ÖNB/ ve Vídni - pozn. překl.), se nepotvrdila. Uchované části zmíněného právě vídeňského překladu nevykazují soulad ani s první, ani s nějakou později tištěnou německou Biblí, nýbrž jde v jeho případě o práci veskrze samostatnou.
Tento kodex, nesmírně důležitý pro dějiny předlutherských německých překladů Bible stejně jako pro německou jazykovědu vůbec, vychází nyní tiskem poté, co jej knihovník zmíněného už tepelského opatství, P. Philipp Klimesch, desetiletou prací na slovo věrně (v originále "wortgetreu" - pozn. překl.) opsal a nadto ještě opatřil variantami podle XI. tištěné německé Bible, které mohou zároveň zastávat roli jakého onomastikonu (tj. seznamu slov, slovníku, v originále "zugleich die Stelle eines Onomastikon vertreten können" - pozn. překl.). Včelí píle (v originále "Bienenfleiß" - pozn. překl.) tohoto stejně učeného jako skromného řeholníka (v originále "Klostermann", tj. doslova "klášterníka" - pozn. překl.) opatřila navíc ještě také kodex srovnáním s rukopisným meziřádkovým překladem (signatura ψ. IV. 199 Papierhandschrift) skvostného exempláře jedné latinské Bible ze 12.-13. století (signatura Cod.ψ. III. 68. Pergament), jakož i s prvou nizozemskou Biblí a shromáždila příslušné varianty, my však se otištění téhož museli zříci, abychom celek až příliš nezvětšili a neprodražili.
Naproti tomu podle našeho názoru nemohl být námi tiskem vydaný Codex Teplensis ochuzen o co nejpřesnější a nejpodrobnější porovnání s první tištěnou německou Biblí, takže se majiteli tohoto našeho vydání dostává do rukou zároveň i prvotisk (inkunábule, v originále "Wiegendruck" - pozn. překl.) všech německých Biblí vůbec. Poněvadž se té práce ujal učenec tak důkladný a svědomitý, jakým je prof.v.v. Ch. Auracher z Mnichova (München), dá se předpokládat, že jsme učinili zadost všem požadavkům spravedlivě a přitom levně. Tyto varianty jsou shromážděny ve III. příloze.
Abychom však také Codex Teplensis vložili s co možno největší listinnou věrností reprodukce do rukou učeného světa, sebral P. Klimesch sám rovněž všechny poznámky in margine (na okraj), které kodex obsahuje, a srovnal ještě jednou náš přetisk co nejpodrobněji s originálním rukopisem. Ty prvé z marginálií jsou tištěny červeně, některé odchylky, při podrobné revizi ještě zjištěné, ve II. příloze tištěny pak černě.
K dosažení maximální harmonie formy a obsahu jsme knihu vypravili do světa v dobré víře po způsobu starých kodexů.
Kéž namáhavému dílu, k jehož uskutečnění bylo potřebí časového rozmezí dobrých 14 let, není nikde na jeho cestě k veřejnosti upřeno vlídného přijetí.

V Augšpurku (Augsburg) na den sv. Štěpána 1885.