KURT KROLOP
"Mosty" od Kafky ke Stifterovi
"Také k jinému velkému Starorakušanovi, k Adalbertu Stifterovi,
jehož povídku "Nachkommennschaften" (česky "Potomci" - pozn. překl.)
Kafka velice miloval, vedou mosty.
Ernst Weiss: Bemerkungen zu den Tagebüchern und Briefen Franz Kafkas (1957)
Prvním asi autorem, který poukázal na pouto tradice mezi Adalbertem Stifterem a Franzem Kafkou (oba jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), a to ještě za Kafkova života, by mohl být Otto Pick (1887-1940, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.). V úvodu ke své antologii "Deutsche Erzähler aus der Tschechoslowakei", datovaném v Praze "im Juli 1922" (kniha vyšla ještě koncem téhož roku), zdůrazňuje (v originále ovšem německy - pozn. překl.) původ osobitosti jednotlivých spisovatelů jak z "říšskoněmeckého", tak z rakouského vypravěčského umění:
Nedefinovatelná vůně, cizí a důvěrně blízká zároveň, vane k nám z děl německy píšících autorů původem z Československa (v originále "aus der Tschechoslowakei" /!/ - pozn. překl.) a my ji cítíme při četbě Stifterova románu "Witiko", z Rilkeovy lyriky i prózy a z průzračně jasných prací ojedinělého autora jménem Franz Kafka, spřízněných snad s těmi, které psal právě Adalbert Stifter, v žádném případě však s jazykem Severonémce Thomase Manna. Není to ovšem ani něco, co bývá mylně označováno za "rakouské" (v originále "was irrtümlich als 'österreichisch' bezeichnet zu werden pflegt" - pozn. překl.).
I o dva roky později ještě, ve své poctě Kafkovi nad jeho hrobem, vyzdvihuje (v originále ovšem německy - pozn. překl.) Otto Pick s důrazem Adalberta Stiftera jako jedinou souměřitelnou osobnost (v originále "als die einzige kommensurable Gestalt" - pozn. překl.) v oblasti německé prózy. Zde poprvé ustanovená, jakkoli nijak úzce motivovaná tradiční vazba byla nejprve sotva dále konkretizována: Max Brod sice zprostředkovává životopisnou informaci, že Stifterův román "Nachsommer" (česky "Pozdní léto" - pozn. překl.) spolu s Hebelovou (o Johannu Peteru Hebelovi /1760-1826/ viz blíže opět Wikipedia - pozn. překl.) sbírkou povídek a kalendářových příběhů "Schatzkästlein des rheinischen Hausfreundes" (1811) patřily ke Kafkovým oblíbeným knihám, což by ovšem mohlo snadno vést k nedorozuměním, ačkoli podobnému posunu dal výraz i Ludwig Marcuse (německý filosof židovského ůvodu, žil v letech 1894-1971, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) výrokem z roku 1929:
"Kafka war ein Hoffnungsloser, der die Idylle liebte."
(tj. "Kafka byl člověk, který ve své ztrátě naděje miloval idylu." - pozn. překl.)
K. Krolop, Studien zur Prager deutschen Literatur (2005), s. 239n.
P.S. Krolopova i jazykově neobyčejně bohatá studie rozbíhající se důkladně na mnoha dalších stranách (překlad zachycuje toliko tu prvou) k vývodům obecnější povahy a zasahující přitom i jiná Stifterova díla s nepochybným vlivem na Kafku (podle svědectví Maxe Broda měla "stifterovská renesance" značný vliv na celou pražskou německou literaturu včetně osobností i ze stran Kohoutího kříže jako jsou H.G. Adler, Johannes Urzidil či Ottokar Winicky), ať už jmenujeme vedle prací už zmíněných povídky Hvozd, Abdiáš, Z kroniky našeho rodu či Starý mládenec, končí konstatováním, vracejícím se k výroku Ernsta Weisse o "něžném plameni téměř beze stínu", který vydávají Stifterovy prózy a který Kafka ve svém tak důvěrně nám známém subverzivním sklonu ke zlehčování nazval "svým malým světlem" (v originále "was Kafka mit seiner uns so vertrauten subversiven Untertreibungssucht "sein kleines Licht" genannt hat").
Kurt Krolop náleží mezi nejvýraznější a nejformativnější zjevy české germanistiky, jak o tom svědčí i po jeho smrti zřízené Centrum Kurta Krolopa pro německou literaturu při Univerzitě Karlově. Narodil se 25. května roku 1930 v severočeské obci (ve 13. století byla městečkem) Kravaře (Graber), okres Česká Lípa. Jeho otec byl v Kravařích správcem mlékárny a přestože ho bylo nějaký čas třeba pro její provoz po roce 1945, byla rodina v červnu 1946 "odsunuta" do sovětské zóny Německa, kde Kurt Krolop vystudoval na Univerzitě Martina Luthera v Halle germanistiku (gymnázium v podobě nacistické "Oberschule" začal studovat roku 1940 ještě v "říšských" Litoměřicích /Leitmeritz/), vstoupil do SED, aby mohl vědecky pracovat, a v roce 1957 odjel do Prahy jako lektor německé literatury na Karlově univerzitě. Po roce 1968 musel z Prahy odejít a vrátil se z východního Německa až po listopadu 1989. Roku 2005 byl poctěn pamětní medailí Univerzity Karlovy, dva roky nato v dubnu 2007 německým Spolkovým křížem za zásluhy I. třídy a rok nato rakouským Čestným odznakem za vědu a umění. Byl i členem instituce Collegium Carolinum a Sudetoněmecké akademie věd a umění, která mu v roce 1994 udělila Kulturní cenu, v Praze se vždy tak elegantní i svou "pražskou němčinou" stal čestným předsedou Společnosti Franze Kafky i Goethovy společnosti v České republice. Zemřel v Praze 22. března roku 2016, necelých 70 let poté, co byl z Čech jako Němec "odsunut". Co by tomu řekli Stifter a Kafka? Asi, že na to tedy opravdu nemají.
- - - - -
* Kravaře / Horní Planá / Vítkův Kámen / † † † Praha
