SEPP KRONAWITTER
|
An Wunsch* I hätt an Wunsch ans Kind en Stoi; mach bitte endlih Schluss amoi mit oi dem Hass mit oi dem Neid! Da Mensch alloa wiad niamols gscheit? Blas aus des Feua! Lösch de Gluat! Mach alle Feind mitnanda guat? Dös waar mei Wunsch an Dih, dem Herrn, Du hast uns sicha oizamm gern? |
Jedno přání Měl bych jedno přání k děcku tam ve stáji; ať konečně už závist neznají a zlobu lidi! Rozumu jim dej dar! Plamen zla sfoukni, uhas po něm žár! Nepřátelé ať dobří k sobě jsou, navzájem dál ať lidmi zůstanou. To je mé přání, Pane, nastokrát! Máš nás přec jistě všecky stejně rád? |
|
Der Bayerwald, 2006, č. 4, s. 30 |
|
|
P.S. Verše vyšly už více než rok po smrti autorově ve vánočním čísle čtvrtletníku bavorského Waldvereinu. |
|
|
Herbstwanderung im Böhmerwald Golden wiegen sich die Schmielen in des Herbstes Sonnenglanz. Mit Millionen Silberfäden spielt der Wind als wie im Tanz. Schritt für Schritt auf alten Pfaden häng ich den Gedanken nach. Ebereschen, fruchtbehangen, greif ich mit der Hand danach. Meine Blicke lass ich schweifen über Berg und über Tal. Träume lässt es in mir reifen, Was ich schaue allemal. Sehe ich Kamine rauschen, einen Pflug die Furchen zieh'n. Krametsvögel von dem Strauche kreischend in die Ferne flieh'n. Höre Kinder Lieder singen! Hör des Schmiedes Amboß Klang! Hör von ferne Glockenklingen Eines Schnitters Sense Drang. Aus dem Traum werd' ich gerissen, steht ein alter Bildstock hier! Dieser Stein, er würd es wissen, könnt er reden so wie wir? Was von Menschenhand errichtet hier in diesem rauhen Land, wurd' vom Menschenhand vernichtet alle Leut von dort verbannt! Der Geschichte stumme Zeugen Säumen hier oft Weg und Steg. In Gedanken sich verneigen sollst du dich am Wanderweg! Was ich hier geträumt, gesehen, ist ja nur ein kurzer Akt! Auf der weiten Weltenbühne Schlägt ein Höherer den Takt! |
Podzimní putování Šumavou Zlatě kolébá se tráva, slunce podzimní má svit. Těch vláken babího léta, co zná vítr roztančit! Směrem zdávna povědomým vydávám se v myšlenkách. Jeřabin jsou plné stromy, rukám zrovna na dosah. Můj zrak bloudí šírem kraje, po horách a údolích. Ve mém snu dohromady zraje, co jsem tu kdy spatřit stih'. Dým nad komíny zas je tu, opět brázdou táhne pluh. Cvrlikání kvíčal v letu někde v dálce plní vzduch. Slyším jasné písně dětí, kovadlin zas temný zvuk. Zdáli slyším zvony zněti, kosy ženců někde z luk. Ze snění mě vytrhává stín při cestě, polní kříž! Odevždy tu asi stává: kameni, což promluvíš? Kolik v tobě dřímá síly rukou, jež vzdělaly zem! Jiné zle ji poničily, vylidnily odsunem. Němí svědci přece ale kraje cest tu vroubí dál. Skloň se v mysli ticha dbalé i ty, kdos sem putoval! Cos tu spatřil i zřel ve snu, je jen pouhý krátký akt na scéně, v níž běhu světů kdosi Vyšší dává takt! |
|
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1999, s. 431 |
|
|
P.S. Báseň je provázena poznámkou, že její autor z Wegscheidu je čelným činitelem sdružení Bayerischer Waldverein a že redakci byla zaslána paní Rosou Tahedlovou. |
|
|
Hahnboiz Iatz is da Auswärts da, gurgln die Wassal scha vom letztn Schneeföld raus, d' Baam die schlagn aus. Da Amuxl singt im Grund, d' Woidschnepfn streicht da drunt, wanns no schä dunkl is üba d' Strahwies. Am Eck vom Fuchsschuastahoiz, da, ja da gibts a Boiz in alla Herrgottsfruah, i schau eah zua. Hast an Pfausa ghört dort am Eck, bleibt dir da Schnaufa weg, wo da dünn Nebl liegt hab i in dablickt. Da kimmt da zwoate scha, dös is a alta Hah, nachand gehts a die Boiz, s' höllart im Hoiz. D' Fedan stellns auf und auf, moanst de segn nimma aus, springan und drahn si schän z'wengara Henn. A in da Grüwl-Au segast die gleiche Schau und a im Rannagrund kullarns scha drunt. Dös is die schäne Zeit grad für uns Waldlaleit, weil auf die Spuihahnboiz san ma so stoiz. |
Tetřívčí tok Vrátil se jarní čas, vodička crčí zas z polí, když roztál sníh, i na větvích. Kos zpívá pod strání a slučí pískání nad ránem vozve se z luk při lese. V koutě, co dávno znám, jsem s Božím jitrem sám a hlídám rok co rok tetřívčí tok. Škrtá tak, supí hned, než stačíš uslyšet řídkou mhou bublání, to už se dní. Vtom vidim tu z kouta starýho kohouta, tokat hloub, víc a přes, až drnčí les. Tatrč se do šíra čepejří, rozvírá, snad nespatříš, co živ, už taký div. Na louce trochu níž to samo uvidíš, hučí to při Ranně, požehnaně. To je ta krása krás, dá ji les těm pár z nás, kterejm zní rok co rok tetřívčí tok. |
|
Der Bayerwald, 1980, s. 110> |
|
Slovníček: iatz = nyní, Auswärts = jaro, gurgln = klokotat, Wassal = vodička, scha = už, Schneeföld = sněhové pole, Baam = strom, ausschlagn = rozpučet, Amuxl = kos, Woidschnepfn = sluka lesní, streicht = táhne, Strahwies = pomístní jméno louky, Eck = roh, kout, Fuchsschuastahoiz = pomístní jméno lesa, Boiz = tok, Herrgottsfruah = Boží ráno, Pfausa = supění, Schnaufa = funění, Hah = kohout, Fedan = peří, moanst de segn nimma aus = zdá se, žes to ještě nikdy neviděl, springan und drahn si schän = skáčou a točí se krásně, z'wengara Henn = několik málo slípek, Grüawl-Au = pomístní jméno, segatst = vidíš, Rannagrund = údolí Ranny, kullarns = zuří to, uns Waldlaleit = nás lidi z lesa, Spuihahnboiz, Hahnboiz = tetřívčí tok, san ma so stoiz = jsme tak hrdí.
Ranna je ovšem ta řeka, co teče z Bavorského lesa, tedy od Šumavy směrem do Dunaje. Městys Wegscheid (Markt Wegscheid) při samé bavorsko-rakouské hranici, co z dvou jeho osad, totiž z Kasbergerweide, kde se 13. března 1930 narodil, a z Kleinrathbergu, kde nyní jako technický úředník na penzi žije, pochází autor téhle nářeční básně, je původním významem svého místního jména vlastně "rozcestí". Bylo to místo, odedávna ležící na staré solné stezce z Bavor do Čech, dnes pak je to už pro nádhernou krajinu kolem přehradní nádrže Rannasee, vzniklé zadržením Ranny v letech 1978-1983 a zasahující svou částí i do sousedního Rakouska, uznávané letovisko. Osada vzniklá někdy kolem roku 1110, od roku 1200 se samostatnou farou, byla pasovskými biskupy povýšena na městys už v roce 1360. Zdejší škola nese ve svém názvu jméno Adalberta Stiftera a z nové rozhledny na vrchu Friedrichsberg (935 m) u Thalbergu je vidět daleko do Čech, Mühlviertelu i k alpským hřebenům. Sepp (tj. Josef) Kronawitter, který vydal roku 1994 v nakladatelství Dorfmeister, jehož sídlem je dolnobavorské město Tittling, i historickou povídku z širšího okolí Třístoličníku (německy se tomu kraji říká také Dreiländereck, tj. Trojmezí v širším ovšem smyslu slova) pod názvem Da Jaga Sepp (doslova spisovně česky Josef myslivec!), je nositelem literární ceny okresu Pasov (Landkreis Passau). Poněvadž i to město tří řek, odkud vyjíždí Stifterův Vítek v románu, věnovaném kdysi svým autorem městu Praze, je tu poblíž. A ten les, který nás naplňuje opětovnou nadějí, že láska jednou opanuje svět. Až opožděně jsem se dověděl, že Sepp Kronawitter 19. srpna 2005 ve Wegscheidu zemřel.
- - - - -
* Kasbergerweide, Wegscheid (BY) / † † † Wegscheid (BY)
