logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

IGNAZ CHRISTOPH KÜHMAYER

Vzkříšení

Vzkříšení. Vzpomínky jednoho odsouzeného k smrti, napsané stísněným pro útěchu.

V originále zní celý ten titul a podtitul Kühmayerovy knihy, jak dosud figuruje v katalozích antikvariátů takto: Auferstehung. Erinnerungen eines zum Tode Verurteilten, geschrieben den Bedrängten zum Troste. = Wien, Wiener Dom-Verlag 1948. 207 S. Její autor, duchovní rada, vrchní studijní rada a profesor Ignaz Christoph Kühmayer, zesnulý neočekávaně 15. dubna 1979 na adrese A-2340 Mödling, Ludwig-Höfler-Gasse 15 ve vídeňské arcidiecézi v 67 letech věku a ve 42. roce svého kněžství právě na den Vzkříšení Kristova, byl rodem ze Šumavy. Spatřil světlo světa 9. července 1912 ve Stradově (Großstrodau), náležejícím k farnosti Kaplice (Kaplitz). Připomeňme, že dnes je někdejší Velký Stradov osadou obce Omlenice (německy se Omlenice kdysi zvala Umlowitz). Selský synek navštěvoval mezi válkami německé gymnázium v Českém Krumlově (německé úřední označení města znělo za "první republiky" Böhmisch-Krumau), než s rodiči přesídlil do Rakouska. Maturoval už na gymnáziu ve Wiener Neustadt. Teologii studoval následně na vídeňské univerzitě a na kněze byl vysvěcen 11. července 1937. To už se nad Rakouskem stahovala mračna. Kühmayerovo rakouské vlastenectví a nesmlouvavá katolická víra přivedly ho až do nacistického koncentračního tábora a jen nadlidskému úsilí jeho sestry lze děkovat, že ušel trestu smrti, jehož ortel nad ním byl vynesen. Dokázal své zážitky a úvahy z neblahého času zvůle i literárně zpracovat. Poté, co byla 20. dubna 1979 svěřena v katedrále svatého Othmara v Mödlingu (pochází až z 11. století) jeho duše milosrdenství Božímu, spočinuly jeho tělesné ostatky po boku sestřiných na hřbitově v Scheuchensteinu, dnes části dolnorakouské obce Miesenbach. Dávno před námi věděl s Kristem Ježíšem, že odsoudit k smrti lze opravdu toliko naše tělo.

P.S. Když jsem před Vánocemi roku 2009 dostal poprvé, 30 let po autorově skonu, do rukou jeho knihu, hned v jejím úvodu mne nemohly svou duchovní čistotou nestrhnout verše, jejichž titul "Österreich 1938" jsem si dovolil nahradit posledními slovy originálu, v českém překladu znějícími "za svaté dílo!" Tak je tu v obojím jazykovém znění podávám:

Österreich 1938

 


Im Märzsturm wehn die roten Fahnen
und blähen ihr gebrochnes Kreuz.
Von alten Türmen flattern sie,
kündend einen neuen Gott.
Der Gassen Menge johlt im Heil,
Heil!,
Kopf an Kopf in wilden Rausch.
In den Lüften dröhnt der Tod,
sie hören nichts, im Wahne toll.
Freunde, fühlt ihr, daß die Freiheit stirbt,
die Menschlichkeit, und blutet ihr?
Trauer bannet nicht die Schmach!
Kommt, daß wir die Hände heben,
den Dämonen nicht zum Gruße,
doch zum Kampfe für das Heilige!

... za svaté dílo!

Rakousko, březen 1938


Rudě v bouři teď vlajky vějí,
dme se na nich hákový kříž.
Plápolají ze starých věží
novému bohu na počest.
Dav huláká mu vstříc své
Heil!,
hlava na hlavě, divý běs.
Duní smrt vzduchem, oni ale
neslyší, pomátl je blud.
Cítíš, že svoboda jde na smrt,
lidskost všech vás, kdo krvácíte.
Nesmaže tu potupu žal.
Přijde čas, že zvedneme ruce,
ne však na pozdrav démonům,
nýbrž k boji za svaté dílo!

- - - - -
* Stradov / Český Krumlov / † Mödling (A) / † † Scheuchenstein (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na skupinovém snímku stojí druhý zleva
V Kaplici ho křtil kaplan P. Josef Kaplický, narodil se však 3. července 1883 v blízkém Stradově čp. 20 rolníku Ignazi Kühmayerovi (nemanželskému synovi Marie Kühmayerové, manželské dcery Adalberta Kühmayera ze Stradova čp. 9 a jeho ženy Sofie, roz. Lausekerové, ze zaniklého dnes Podolí) a jeho manželce Elisabeth, dceři Josefa Klementa, chalupníka v Benešově (zřejmě jde o Německý Benešov, dnes Benešov nad Černou) a jeho ženy Kathariny, roz. Guschlbauerové, z Ličova čp. 4, okr. Kaplice
Tady se ve školním roce 1926/27 objevuje v seznamu studentů
českokrumlovského německého gymnázia naposledy

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist