REINER KUNZE
|
Das ende der kunst Du darfst nicht, sagt die eule zum auerhahn, du darfst nicht die sonne besingen Die sonne ist nicht wichtig Der auerhahn nahm die sonne aus seinem gedicht Du bist ein künstler, sagte die eule zum auerhahnřekla sova tetřevu Und es war schön finster |
Konec umění Nesmíš, řekla sova tetřevu, nesmíš opěvat slunce Slunce není důležité Tetřev dal pryč slunce ze své básně Teď jsi pravý umělec, řekla sova tetřevu A byla pěkná tma |
|
P.S. O pomoc v domácí úloze, spočívající v rozboru uvedených veršů, na webové stránce Hilfe! Analyse-Reiner Kunze- Das Ende der Kunst, odkud přebírám originál, prosí kdosi proto, že báseň Konec umění se stala součástí německých čítanek. Sám jednu takovou (Deutsches Lesebuch) mám v knihovně po ruce. |
|
|
Dann Eines Tages wird uns in der seele frösteln, und die landschaft wird uns zu knapp sein, um sie zusammenziehen über der brust Dann werden wir die säume abgreifen, ob etwas eingeschlagen ist |
Potom Jednoho dne nás v duši zamrazí a krajina se nám stane příliš těsnou, abychom si ji mohli stáhnout přes hruď Potom budeme ohmatávat okraje, jestli snad nejsou aspoň maličko založeny |
|
Böhmerwald - Reise-Lesebuch (2003), s. 137 |
|
Nejen podle mého jeden z největších soudobých básníků německého jazyka a také nejspíš ten nejlepší překladatel a propagátor české poezie ve své jazykové oblasti vůbec se narodil 16. srpna 1933 v Oelsnitz kus na jih od Saské Kamenice (Chemnitz). Na konci druhé světové války mu bylo pouhých dvanáct let, takže poté vyrůstal ve východním Německu se vším, co jsme za lživlády sovětského satelita museli zažít i my všichni tady. Nepodrobil sea roku 1977 byl jako nebezpečný živel donucen k "vycestování" do Spolkové republiky Německo. Trvale se usídlil v Erlau blízko Pasova a je tedy i tím skoro "náš". Nepřekvapuje, že se ocitl mezi jinými "šumavskými" autory právě v čítance Böhmerwald - Reise-Lesebuch, kterou roku 2003 v edition lichtung (tj. "paseka") ve Viechtachu, což je ten pravý Bavorský les. Ke Kunzeovým sedmdesátinám vyšla u S. Fischera ve Frankfurtu nad Mohanem kniha jeho sebraných překladů pod názvem Wo wir zu Hause das Salz haben, kde dominuje poezie česká. To jeho zásluhou se v Německu stala známými jména jako Vladimír Holan a zejména Jan Skácel. Milan Kundera ho prý jednou nazval "nejslovanštějším z Němců" a Václav Havel vyjádřil přání, aby více Čechů a Němců spolu žilo a pracovalo "jako Reiner Kunze a Jan Skácel". Tomu už se říká "spříznění volbou"; = Wahlverwandschaft, snad ještě víc než může poskytnout přátelství. Je čestným členem českého PEN klubu, podobně jako třeba Peter Becher. O česko-německých vztazích řekl v jednom rozhovoru: "Nevěřím, že Češi a Němci, kteří čtou poezii, by mohli mezi sebou mít nějaké národnostní problémy - na úrovni poezie je něco takového téměř nemyslitelné. Pod touto úrovní je však poezie o to bezmocnější. Snad kdyby byla nějaký čas prezidentkou, ale ani potom by její vliv nemohl působit trvale, jak vidíme." Když byl 21. dubna 1997 v Budějovicích, podepsal mi několik svých básní, otištěných kdysi v roce 1968 v únorovém čísle Hosta do domu, který tenkrát vedl právě Jan Skácel, v jehož překladu se tam i objevily. Jak jen říci jejich autorovi, co nám znamenaly a jak blízce nám zněly! Teď se stal také Šumavanem.
- - - - -
* Oelsnitz (SA)
