JOSEF LANGL
Julie - vyprávění ze Šumavy
I kraj mírně zvlněných plání má bezpochyby své malebné básnické kouzlo, které chce být objeveno jinak než scenerie horského světa. Jakkoli povlovné linie daleko ubíhajících krajinných obrysů nemohou nabídnout nic podobného kontrastům alpských údolí s jejich strmě se tyčícími skalními hroty, třpytícími se ledovcovými firny a temnými lesnatými průrvami, spočívá naproti tomu nevýslovné kouzlo v nevtíravých barevných odstínech vlnících se siluet vrchů, uskupení pokojných osad uprostřed zeleně luk či zlatavých obilných lánů. Malebná koruna stromu, prostírajícího své větve volně do okolního povětří, nalezne teprve tu své pravé uplatnění a temný les na hřebenech výšin, táhnoucí se v širých plochách před našimi zraky, zkolébává je v blaživém upokojení. Sotva by v údolích hor mohla oblaka rozehrát jako tady mocný náladový akord, podtrhující jen celkový dojem.
Po dlouhém, předlouhém čase jsem znovu jednou navštívil svou rodnou končinu, německy hovořící jihovýchod Čech a to, co ve mně zůstalo živé ze dnů mého dětství ve vzpomínce jako nejasný mlhavý obraz, uzřel jsem teď znovu dozrálým, světaznalým zrakem a stalo se, co jsem nečekal: krajinný dojem jakékoli mé očekávání předčil! Snad byl dosud básnicky posvěcen právě těmi oživenými vzpomínkami z krásných mladých dob, ležících tak daleko za mnou. Na tom, že si v duši zachoval tak pestrou barevnost, měla však krajina sama bezpochyby svůj podíl. Zůstala svá a z jejích světel i stínů se opětovně vynořovala scenerie zašlých dnů.
Od krajského města P... táhne se k jihovýchodu vlídně pokojný luční údol proti hraničnímu pohoří s Bavorskem, zvanému Český les, Böhmerwald (Šumava). Kraj je to plodný, požehnaný bohatě přírodními dary; kdysi téměř výlučně německy mluvící, je dnes už zčásti dvojjazyčným (v originále utraquistisch - pozn. překl.). Český živel se dere nezadržitelně kupředu a ruší i tady mír v zemi. O tom však nechci dál hovořit.
Řeka se vine v širokých meandrovitých zákrutech zelenou luční plání asi na dvě míle své pouti mezi povlovně se k jihu zvedajícími horskými svahy. Obdělaná pole a nádherné lesní porosty lemují utěšený obraz krajiny. Početné osady s líbeznými vížkami svých kostelů jsou rozesety všude kolem, mezi tím nechybí už dnes ani komíny a věže uhelných a kaolinových dolů; občas bleskne žlutavý pískovec z odřených svahů, jinde se z nich zvedne černá skála prahor. Železniční tratě křižují zemi od krajského města všemi směry a bílé sloupy páry značí cestu valících se vlaků.
Přímo vprostřed té široké kotliny, tam, kde se luční pláň rozprostírá nejvolněji snad do všech stran, leží, obklopeno zelení zahrad a stříbřitou šedí vrbin na obou březích řeky, pokojné město - nazvěme ho Gutenau - s pěknou věží a hned dvěma okázale se zvedajícími kostely. Má dost místa na vyvýšené rovině a je se svými moderními parky, se svým velkým ústavem choromyslných ozdobou krajiny - ve svých buňkách skrývá však tak jako tak temný obraz lidských utrpení a bolestí.
Kniha Julie s podtitulem Eine Erzählung aus dem Böhmerwald vyšla roku 1908 v lipském nakladatelství Verlag für Literatur, Kunst und Musik. Stačí začíst se do prvých řádků jejího textu, jak je tu v překladu podáváme, abychom pochopili, jak široký je obraz Šumavy v jejím starorakouském pojetí, zde na pozadí Plzeňska, lépe řečeno okolí Stříbra (Mies) kolem autorových rodných Dobřan, fiktivně tu přezvaných na Gutenau a ohrožovaných opět spíše fiktivně přílivem českého živlu. Víme, že v prvé půli minulého století to bylo spíše půl na půl, ale komu vyčítat větší národnostní nápor, sotva si troufne kdo říci, alespoň pokud jde o čas dohasínající monarchie. Stifterovsky laděný příběh venkovské učitelky Julie, rodačky z Horní Plané, jejího deníkového snění (deník ovšem podobně jako ve Stifterových Pamětech mého praděda nacházíme na půdě zde staré školy ve Lhotě/Welhoten, kde Julie působila) nad romantickým dějem slavné Scheffelovy knihy Ekkehart, posléze jejího útěku z nepochopení venkovského okolí na Jamaiku s druhem mladých šumavských let páterem Norbertem (má mít v Ekkehartovi jakoby svůj předobraz), chce navodit obraz čistoty a nevinnosti, ohrožované zlobou světa (zde i v podobě násilníka, mlynářského syna z Warlofmühle/Vorlov?, který přepadením v lese pošpiní pověst Juliinu), obraz smířený vzpomínkou na panenskou nádheru šumavské a české (!) krajiny. Jeho autor byl ostatně nejen spisovatelem, nýbrž i uznávaným malířem a grafikem. Narodil se 18. března 1843 v Dobřanech, od roku 1855 žil však už téměř trvale ve Vídni, kde absolvoval Akademii výtvarných umění a zabýval se kromě toho i literaturou a filologií. Stal se odborným inspektorem pro výuku kreslení pro Vídeň a Dolní Rakousko a vykonával tuto funkci až do roku 1915. Vytvořil vedle četných obrazů, mezi nimiž nechybí panoramata Vídně i rodných Dobřan, soch a knižních ilustrací i litografické předlohy závěsných školních obrazů pro hodiny dějepisu v celém někdejším mocnářství, nabyl titulů školního a vládního rady i čestného občanství města Vídně, kde 27. května 1916 skonal v témže roce jako starý císař František Josef. Časů Gutenau bylo věru namále.
- - - - -
* Dobřany / † Vídeň (A)
