JOSEF LASSEK

Z kroniky německé školy v Raveni: psáno v září 1937 a jeden rok nato

†

Smrt presidenta Osvoboditele

Na paměť jednoho z největších této země!
První president Československé republiky, president Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk (v originále "Präsident=Befreier Thomas Garrigue Masaryk" - pozn. překl.), skonal ve 3 hodiny a 29 minut dne 14. září 1937 po 87 letech, 6 měsících a 7 dnech života, přebohatého na tvrdou práci a líté zápasy, avšak i na skvělé úspěchy a nezapomenutelné výkony. Veliké srdce přestalo bít. T.G. Masaryk je mrtev. Nám zůstává smutek, nám zůstává povinnost úcty, s níž ho chceme chovat ve vzpomínce (v originále "die Pflicht des ehrenden Gedenkens" - pozn. překl.), nám zůstává těžká odpovědnost zachovat a udržet naživu to, co vytvořil. Jeho vynikající osobnost, jeho bezpříkladný život (v originále "sein beispielloses Leben" - pozn. překl.), jeho ušlechtilý idealismus mu nejen v jeho státě, nýbrž v celém civilizovaném světě (v originále "in der Ganze gesitteten Welt" - pozn. překl.) vydobyly to nejvyšší uznání. Byl nám i světu opravdovým učitelem pravdy, spravedlnosti, mravné a humanitní demokracie a sociálního pokroku; pro lidstvo ukazatel cesty, bojovník o nejvyšší mety lidstva. Jeho zlaté srdce se zastavilo, nad jeho mrtvým tělem se zvedá nesmrtelný duch, který při nás zůstává až do konce světa. Jeho duch bude působit nadále a jeho dílo potrvá. V hlubokém smutku se skláníme před jeho památkou. Čest, která mu náleží, můžeme prokázat jen tehdy, pokud se prokážeme být hodni tohoto velkého učitele, tohoto velkého příkladu. Slibujeme, že dědictví, které nám předal, chceme střežit a pěstovat jako svůj nejvzácnější statek (v originále "als unser kostbarstes Gut" - pozn. překl.).

Školní rok 1938/39

Tento školní rok započal v politicky vysoce napjaté atmosféře, kterou velká revoluce německého znovuzrození pod vedením Adolfa Hitlera kráčí ustavičně dál (v originále "schreitet unaufhörlich weiter" - pozn. překl.). Po přičlenění Východní marky ke staré říši (v originále "nach Eingliederung der Ostmark an das Altreich" - rozuměj nacistický zábor / "anšlus"/ dotud samostatného Rakouska - pozn. překl.) dne 12. března 1938 stalo se nám sudetským Němcům jasným, že také naše osvobození je stále blíž a že vítězství krve a víry není už daleko (v originále "daß der Sieg des Blutes und des Glaubens nicht mehr fern ist" - pozn. překl.).
Zde byla za minulostí učiněna tlustá čára!
Nový život a nový čas započal! Vstup do řad celku, abys jej posílil (v originále "Stell dich in Reih' und Glied, das Ganze zu verstärken!" - pozn. překl.)!
Naše vlast se vrací domů do Říše (v originále "Unsere Heimat kehrt heim ins Reich!" - pozn. překl.)! Od roku 1918 bojovali jsme my sudetští Němci o své právo na život a brali živý podíl na dění ve velkém německém národě s vědomím, že jeho osud je s tím naším neoddělitelně spjat. Konrad Henlein dokázal provést sjednocení všech sudetských Němců a učinil v parlamentních volbách ze své strany tu nejsilnější v celém československém státě. Tužba po našem Velkoněmecku, po naší společné velké otčině se probudila ve všech německých srdcích, heslo sebeurčení opanovává nás všechny: "Wir wollen heim ins Reich!" (tj. "Chceme domů do Říše!" - pozn. překl.) stává se nám modlitbou a zaslíbením. Když si Češi myslili, že naši ideu a naše němectví mohou odklidit ze světa krvavým terorem (odebrání veškerých zbraní a rozhlasových přístrojů), žaláři a kulkami z revolveru, klamali se. Tvrdý rod žije tu na své hroudě a jeho idea je živá, dokud ještě jen jediný kamarád doma je živ (v originále "solange noch ein Kamerad in der Heimat lebt" - pozn. překl.). Byla rozpuštěna Sudetoněmecká strana (SdP), tím ale byla odstraněna jen jedna bojová organizace, zatímco tři a půl milionu sudetských Němců stojí nezlomně pospolu za svým Vůdcem Konradem Henleinem a neustoupí ani o krok ve svém boji o právo na život a samu vůli k životu. Nijaká oběť nám není příliš velká a nijaký boj příliš tvrdý, abychom se ho neodvážili pro splnění svých cílů: jsou jimi opravdové lidové a národní společenství (v originále "die wahre Volksgemeinschaft" - pozn. překl.), svoboda a návrat do Velkoněmecké říše. Politické události se stále více vyostřují. Vojenská diktatura Čechů vydala rozkaz ke všeobecné mobilizaci, přestože velmoci Itálie, Anglie a Francie vyjádřily v Mnichově souhlas s přičleněním sudetoněmeckých území k Německu. Vlna zatýkání německých soukmenovců a jejich odvlékání do českého vnitrozemí se prosazuje, mučení a týrání je na denním pořádku, celé zástupy soukmenovců unikají mobilizaci, zatčení a týrání přechodem státní hranice do bezpečí nebo se ukrývají doma. Následují nervy drásající dny na sklonku září, kdy odpadá jakékoli školní vyučování, němečtí muži prchají přes hranice, vytvářejí tam oddíly "freikorps" (dobrovolnické polovojenské útvary, označené později norimberským tribunálem za zločinecké teroristické organizace, viz k tomu Wikipedia - pozn. překl.), Češi utíkají s veškerým jměním na vozech a v automobilech ze sudetoněmeckých území, mnoho Němců umírá už pod kulemi české soldatesky, než konečně v nejvyšší nouzi ranní červánky 1. října 1938 zdraví nový čas a přináší vykoupení pro náš německý domov. České vojenské jednotky se stáhly nazpět a německý wehrmacht nás osvobodil z dvacetileté poroby. Bouřlivým voláním "Heil!"přijalo jej naše domácí obyvatelstvo. Vlajky s hákovým křížem se zatřepotaly ze všech střech slavnostně vyzdobených domů, slyšet bylo jen německý pozdrav "Heil Hitler!"
Tak tedy byl rok 1938 tím nejbohatším rokem německých dějin a tím nejšťastnějším rokem pro náš německý domov.
Vstupujeme tím do hrdé Velkoněmecké říše. Nadšeně bijí srdce všech Němců v naší obrovské době. K těmto citů se druží vědomí nesporné zavazující vděčnosti, kterou sudetoněmecké obyvatelstvo dluží Vůdci a říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi a která nemůže být nikdy splacena slovy, nýbrž jen činy, činy, které mají přispět k velikosti Všeněmecké říše (v originále "zur Größe des Alldeutschen Reichs" - pozn. překl.).

Der mit uns fühlte und litt,
Der für uns sorgte und sann,
Dem Führer stets Treue dafür!
Auf, alle Mann!
Auf, und schwört mit!
(J. Kern)

(tj. Kdo cítil vždy a trpěl s námi,
kdo starost měl, kdo s námi snil,
tomu co Vůdci věrnost za to!
Všechen muž povstaň ze všech sil!
Vzhůru, my spolu přísaháme! - pozn. překl.)
(J. Kern)

Děkujeme našemu Vůdci!
V nový čas!

Dne 2. října 1938, v prvé etapě svého příchodu, obsadily říšskoněmecké vojenské jednotky část obce Zitesch (nový způsob psaní namísto Střítež), ležící na západ od železniční trati Linec-Budějovice (Budweis). Teprve 9. října 1938 přitáhly oddíly z Východní Marky (v originále "ostmärkische Truppen", rozuměj vojáky z bývalého Rakouska, připojeného v březnu 1938 k "Říši" - pozn. překl.) až do Raveně (v originále i nadále jen "Rabus" - pozn. překl.) a ubytovaly se tu i ve školní budově. Kaplické nádraží zůstávalo prozatím ještě v rukou Čechů. Dne 24. listopadu téhož roku bylo i ono s konečnou platností obsazeno rovněž a stalo se tak nádražím hraničním. Česká "vzdoroškola" ve stavení čp. 17 v Raveni byla zabrána pro německou celnici a její existenci tím byl učiněn definitivní konec. Pro velký počet zaměstnanců říšských drah, úředníků kriminální policie a celní služby, kteří sem přišli, panuje tu velká bytová nouze. 19 dětí českých rodičů navštěvuje od 1. listopadu 1938 školu v Raveni, prohlášenou za školu veřejnou, v níž tak počet žáků vzrostl na 56. Škola byla (v tomto místě chybí datum - pozn. překl.) navštívena komisařským okresním (krajským) školním inspektorem Pg. (rozuměj titul "Parteigenosse", tj. doslova "stranický soudruh" /člen NSDAP/ - pozn. překl.) Hansem Waltenbergerem (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Přání rozšířit školu na dvojtřídní bylo zemskou školní radou vyhověno. Ke školnímu obvodu patří tyto osady: Raveň, Kaplice-nádraží (Bahnhof-Kaplitz), Osovský (Ossowskyhof) a Rejty (Reithäuseln), Malý Chuchelec (Kleinkuchlitz) a Velký Chuchelec (Großkuchlitz), Boly (Wollaun), Rožnov (Roseanu) a Hubenov (Hubene). Obec Střítež byla přičleněna k "Landratkreis Kaplitz". Nezaměstnanosti je nyní konec, zemědělci dokonce trpí nedostatkem pracovních sil. NSV (tj. Nationalsozialistiche Volkswohlfahrt, doslova "národně socialistický lidový blahobyt", nacistická organizace sociální péče - pozn, překl.) poskytuje vydatnou pomoc a podporu sociálně slabému obyvatelstvu zásilkami potravin, šatstva a uhlí. Místním vedoucím NSV pro osadu Žďár (Sohor), stejně jako vedoucím stranické buňky NSDAP (v originále "der Zellenleiter der NSDAP" - pozn. překl.) je řídící učitel Josef Lassek. V Raveni čp. 3 bylo zřízeno středisko "Mutter und Kind" (tj. "Matka a dítě" - pozn. překl.), které vede manželka řídícího učitele Antonia Lasseková. Těmito sociálními opatřeními (v originále "durch diese sozialen Hilfmaßnahmen" - pozn. překl.), zajištěním pracovních příležitostí, poskytnutím všeobecných sociálních podpor, příspěvků na děti apod. byla zažehnána předchozí nouze chudobného obyvatelstva.
Dosavadní řídící učitel, který po 20 let působil na této škole při jazykové hranici (v originále "an dieser Grenzschule" - pozn. překl.), byl na vlastní žádost přeložen do Kaplice, kde se nastěhoval do novostavby vlastního domu. Loučím se se svým dosavadním pracovištěm s přáním, aby kdysi tak silně problematická hraniční škola byla i nadále místem a oporou opravdově německé výchovy (v originále "auch weiterhin ei n Hort echtdeutscher Erziehungsstätte" - pozn. překl.) nadcházející mladé generace, aby dále kvetla a prospívala!
Jeden národ! Jedna Říše! Jeden Vůdce!

Kronika německé obecné školy Raveň 1936-1944

Zatímco za prvním z obou těchto textů nestojí ničí podpis a za tím druhým delším ano, jsou psány touže rukou, byť někde "latinským" a někde "německým" psacím písmem (kurentem). Nejprve jsem tak chtěl textovou ukázku nazvat: "Touže rukou". Jde však přece jen o školní kroniku, jejíž zápisy jsou nakonec určeny zejména státní školní inspekci, a tak je spíše než o svém pisateli svědectvím o své době. Ten dobový přeryv není dán jen rozdílem mezi dvěma kříži na začátku a na konci naší výseče ze školní kroniky. Je to vpád samotné fanatické "jinořeči" německé národně socialistické revoluce s její transparentní lží a signifikantní vinou, s jejím nechutným kultem rasově nacionálního nordického nadlidství, s její "tlustou čarou" za minulostí, je to ničivý krok "nového času" (byl proň dokonce jedním historikem ražen pojem "Wirzeit", tj. "čas my" oproti dosavadnímu "Ichzeit", tj. "čas já") a nového, "kolektivního" života "in Reih und Glied", tj. "v řadě". Ten zvrat ovšem "tvoří" lidé, učitelé rovněž jako tvůrci "nových lidí", byť nikoli snad nutně v prvém gardu. Povězme si tedy něco o učiteli německé "spolkové" školy v Raveni (Rabus), "autorovi" uvedených textových stran. Jeho domov, o kterém v oslavě osvoboditelské akce Vůdcovy ztratil tolikeré slovo, nebyl tu na Šumavě a na jihu Čech. Narodil se dne 24. února 1888 ve slezské, jazykově převážně dodnes polské vsi Koňákov (Konaków, Koniakau) v okrese Český Těšín (Cieszyn, Teschen) jako syn tamního chalupníka Paula Lasseka a jeho ženy Marianny, roz. Onderekové rovněž odsud. Školní vzdělání ukončil v "rakouskoslezském" dosud Těšíně (na Český Těšín a polský Cieszyn, mezi nimiž tvoří hranici řeka Olza, byl rozdělen teprve s koncem první světové války) roku 1909. V roce 1919 přichází do Raveně na místo ředitele privátní národní školy s německým vyučovacím jazykem, povolené Zemskou školní radou po protestech místních obyvatel proti zrušení německé školy v nové republice. Dne 9. července 1921 si v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla v Kaplici bere za ženu Antonii Mayerovou, bytem v Kaplici, narozenou však 2. ledna 1900 v Německém Benešově (dnes Benešov nad Černou) jako dcera tamního hostinského Christiana Mayera a jeho ženy Antonie, roz. Steinbauerové z Trhových Svinů (Schweinitz). Jak vysvítá z textové ukázky, odchází v roce 1939 Josef Lassek do Kaplice, kde působí za války jako ředitel zdejší německé obecné školy. O jeho osudech po vyhnání je nám známo jen to, že zemřel v 91 letech věku dne 14. února roku 1979 na následky automobilové nehody. Jeho dcera Edith, provd. Swobodová, narozená 16. září 1930 v Kaplici, kterou vidíme s otcem na snímku, pořízeném dva roky před "Mnichovem" spolu s jeho žáky a žákyněmi, na nichž věru není patrná nějaká chudoba či útisk, žije v rakouském Linci, kde se v roce 2010 dožila 80 let.

- - - - -
* Koňákov, Český Těšín / Raveň / Kaplice / † † † Linec (A)