FRANZ LIEBL
Naši z domova vyhnaní rolníci...
"Unsere heimatvertriebene Bauern..."
Glaube und Heimat, 1961, s. 584
Byla to prý poslední slova, která Franz Liebl pronesl na jednom vyhnaneckém shromáždění ve Furth im Wald coby počátek zamýšlené věty, kterou už nedopověděl. Stačil ovšem během téměř 80 let plodného života co do osudů německého venkovského lidu v Čechách říci i vykonat tolik, že ho v listopadu roku 1954 německý prezident Theodor Heuss (byl ve funkci od 13. září 1949 do 12. září 1959) poctil propůjčením Spolkového kříže za zásluhy se stuhou. Narodil se dne 29. října roku 1881 v Bystřici nad Úhlavou (Bistritz an der Angel) čp. 28 (dům takto označený tam dosud stojí) jako nejstarší syn v početné rodině zdejšího hostinského Andrease Liebla (jeho otec a jmenovec byl mistrem pekařským v Hamrech /Hammern/ čp. 164 /to číslo popisné tam hledáme marně/, matka Elisabetha /tak to stojí v matrice/, roz. Fürstová, pocházela ze zaniklé lokality Kreuzwinkel /v matrice psáno Kreuzwinckl, osada zanikla pod českým místním jménem Křížkov, tamní poutní kostelík byl znovu postaven roku 2007 obcí Hamry za přispění vyhnaneckého sdružení "Künische Gemeinde Hammern" /) a jeho ženy Kathariny, dcery Josefa Fleischmanna, hostinského v Hodousicích (Holletitz) čp. 14 a Anny, roz. Stüberové z téže adresy (dům s tím číslem popisným tam lze až dosud najít). Otec Andreas Liebl zemřel v srpnu roku 1896 (krátce předtím po sobě i tři z jeho synů, Josef, Johann a Karl) a Franz musel namísto do učení na práci v lese. Vytrhla ho z ní vojenská služba (i v Bosně a v Sandžaku) a povolání k ministerstvu války do Vídně, kde využil svého volného času k návštěvám hodin lycea a jako mimořádný posluchač i večerních přednášek na vídeňské univerzitě. Po porážce monarchie požádal o penzionování a v roce 1920 převzal rodičovskou živnost, poněvadž jeho bratr zemřel ve válečném lazaretu. Zároveň započal se svým veřejným působením. Vypočítat všechna sdružení a organizace, v nichž na čelných místech stanul, by zabralo příliš místa. Stačí zmínit, že už v domovském okrese Nýrsko (Neuern) se stal předsedou okresní správní komise, vedoucím kuratoria odborné zemědělské školy, členem okresního školského výboru, předsedou živnostenského sdružení hostinských, a v posledních letech druhé světové války vedoucím nýrské okresní zemědělské záložny i funkcionářem mnoha zemědělských družstev. Ta vyslala Liebla do Zemědělské rady pro Čechy (Landeskulturrat für Böhmen) v Praze, kde působil od roku 1930 jako viceprezident německé sekce, což mu zase zajistilo mnohá zastoupení v nejrůznějších zemědělských výborech. Jako úspěšný chovatel stanul zejména v čele chovatelských sdružení. Byl dále činovníkem Kreditanstalt der Deutschen (KdD), zemského svazu německých hostinských, pojišťovny Erste böhmische wechselseitige Versicherungsanstalt (tj. česky První česká vzájemná pojišťovna), sdružení Bund der Deutschen, politické strany Bund der Landwirte a mnoha dalších organizací. Této neúnavné práce by se nemohl zhostit bez podpory manželčiny, která zajišťovala v jeho nepřítomnosti chod rodinného zemědělského hospodářství. Rok 1945 znamenal ovšem násilné vysídlení, už od března roku následujícího po následujících 8 let byl však Liebl správcem statku svobodného pána von Schackyho v obci Waffenbrunn u bavorskéko Chamu. Jeho bohaté zkušenosti a znalosti mu zajistily i v novém domově veřejné uznání a funkce na místní i krajanské úrovni, zejména však možnost podpory a poradenství ve věci usídlení a vyrovnání škod vyhnaným hospodářům z rodné Šumavy. V roce 1954 se Franz Liebl stal čelným představitelem sudetoněmeckého venkovského lidu v rámci křesťanského krajanského sdružení Ackermanngemeinde. Vydání dokumentace o výkonech zemědělské výroby na jazykově německých územích před válkou i za ní se už dožít nestačil. Sama jeho smrt se stala dokladem osmdesátníkovy neúnavné aktivity až do poslední chvíle života. Dne 20. června roku 1961 byl v Chamu nesen ke hrobu, nad nímž stanul mezi jinými i státní ministr Walter Stain (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), který, ač rodem z Prahy, vyrůstal v šumavském Nýrsku. Ves poprvé zmiňovaná roku 1327 jako "Nyrzko", odvozuje snad své jméno od slovanského označení zvířecího doupěte, tj. nory. Ctihodné hodnoty "Landeskultur" však zemi dodala až lopota rolnického stavu, živící všechny ostatní.
- - - - -
* Bystřice nad Úhlavou / Nýrsko / † Furth im Wald (BY) / † † Cham (BY)
