KARL LIEBSCHER

Hostouň v 17. století

Knížecí dům Lichtenštejnů (v originále "das Haus Liechtenstein", přičemž knížecí titul získal Karel z Lichtenštejna roku 1605, viz k tomu Wikipedia - pozn. překl.) prodal panství Hostouň (Hostau) a Svržno (Zwirschen) roku 1622 Zdeňku Wratislavovi hraběti z Mitrovic (jde o Zdeňka Eusebia Wratislava z Mitrovic, zemřelého v roce 1686 - pozn. překl.). Panství však znovu změnilo majitele, když je už v roce 1624 Zdeněk Wratislav z Mitrovic prodal za 124.584 kop míšeňských Kristýně Kordule Černínové, roz. Helmegk. Ta byla manželkou Protivy Černína z Chudenic (v originále "Prothus Cžernin von Chudenitz" - pozn. překl.), císařského číšníka a komořího salcburského biskupa. Protiva potvrdil dne 16. října 1625 nový cechovní řád. Od něho pocházejí obrazy v hostouňském děkanství, které znázorňují znesvěcení hostií (rozuměj událost z roku 1427, kdy měli hostouňští a bernartičtí Židé zhanobit sedm konsekrovaných hostií a být za to upáleni, blíže viz text Daniela Soukupa Ikonografie uzavřené společnosti - Obrazový cyklus znesvěcení hostií Židy z Hostouně - pozn. překl.). Na přímluvu Hostouňských Protiva potvrdil a obnovil všechny jejich svobody a svolil, aby byly zaneseny do zemských desek. Listina o tom byla vystavena na svátek sv. Vavřince (v originále "am Tag des heiligen Laurentius" - pozn. překl.) roku 1626. Už téhož roku potvrdil císař Ferdinand II. ve Vídni městu od dřívějších císařů udělená mu privilegia. Protiva se zase (v originále "hingegen", tj. doslova "naproti tomu" - pozn. překl.) snažil udržet na svých statcích českou řeč; nepodařilo se mu to však, poněvadž němčina už na vsích zapustila hluboké kořeny (v originále "da die deutsche Sprache in den Dörfern bereits tiefe Wurzeln gefasst hatte" - pozn. překl.). Protiva zemřel dne 7. září 1634, jeho manželka dne 3. dubna 1635. Kristýna Kordula Černínová odkázala ve své závěti kapli Božího Těla v Hostouni 3500 zlatých s úpisem na ves Slatinu (Schlattin). Nato přešla Hostouň se Svržnem, Slatinou a v roce 1656 přikoupenou Mělnicí (Melmitz) na Marii Annu Černínovou (zemřela v hornorakouském Eferdingu 20.listopadu 1660 - pozn. překl.), provdanou za hraběte Starhemberga (jde o Johanna Ludwiga Adama von Starhemberg, žijícího v letech 1606-1666 - pozn. překl.). Ti dva prodali ony statky roku 1656 za 120.000 zlatých rýnských hraběti Adamu Matthiasovi zu Trauttmannsdorf (narodil se v roce 1617 a zemřel v Horšovském Týně /Bischofteinitz/ 2. listopadu 1684 - pozn. překl.), který je spojil se svým panstvím Horšovský Týn.

Hostau.org

Digitálně dostupný krajanský "oběžník" Hostauer Rundbrief č. 66 z roku 2011 přinesl v německém originále tento úryvek z knihy Karla Liebschera "Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz", jejíž rozšířené vydání, vyšlé v Tachově roku 1913, je až dosud nepřekonaným "základním pramenem pro studium minulosti Horšovskotýnska", což ostatně jen cituji z 1. čísla ročníku 2013 Zpravodaje města Horšovský Týn. Na webových stránkách města Hostouň lze Liebscherův text o Hostouni z jeho knihy v jiném překladu než ten můj najít v plném znění, na něž tu není místo. Carolus Borromeus Antonius de Padua Liebscher, jak ho 14. ledna 1843 ve farním kostele sv. Petra a Pavla v Líšťanech (Lichtenstein) pokřtil tamní administrátor P. Michael Womatschka, se narodil den předtím, tj. 13. ledna v půl jedenácté dopoledne v Luhově (Lohowa) čp. 3 (budova dnes už neexistující, zřejmě součást luhovského zámku) Ferdinandu Liebscherovi, důchodnímu a církevnímu účetnímu panství Luhov-Líšťany (to patřilo v letech 1825-1853 Perglárům z Perglasu), narozenému (jako Carolus Ferdinandus Liebscher 10. listopadu 1786) v Brandlíně (dnes část obce Tučapy v okrese Tábor), a jeho ženě Aloysii, dceři radního kancelisty a měšťana v Rokycanech Hermanna Auerswalda a Aloysie, roz. Nieserové, dcery krejčovského mistra z Prahy. Chlapcův děd z otcovy strany Josef Liebscher, rodem z Duchcova (Dux), zesnulý ve Chvatěrubech v tehdejším Kouřimském kraji (matriční zápis zní "zu Chwaderub, Kaurzimer Kreises †") byl správcem statku náboženského fondu v Brandlíně a Přehořově, babička Barbara, roz. Reinlová, byla pak dcerou kastelána v Choustníku, okres Tábor. Karl Anton Liebscher (prvé křestní jméno měl zřejmě po otci pokřtěnému, jak zmíněno "Carolus Ferdinandus", to druhé po svém kmotru Antonu Auerswaldovi, "direktorovi" ve Stráži nad Nežárkou /Platz/) se po gymnazijních studiích ve Stříbře (Mies) a v Plzni (Pilsen) zapsal na německou techniku v Praze, kterou ovšem musil z finančních důvodů opustit. Po složení učitelských zkoušek působil od roku 1866 ve školských službách v okrese Rokycany, následně na německé škole ve Stodě (Staab) a od roku 1870 v Horšovském Týně. Tady se jako jednačtyřicetiletý vdovec po své první ženě Emanuele Hlasiwetzové z Klabavy (Klabawa) dne 16. srpna 1884 v kostele sv. Anny (oddával je čestný kanovník a arciděkan Franz Suchý) podruhé oženil s Aloisií Bodensteinovou, dcerou trauttmannsdorfského knížecího vrchního lesmistra v Horšovském Týně Mathiase Bodensteina a jeho ženy Adolfiny Meyroser von Meyberg ze Staňkova (Stankau) V letech 1878-1909, tj. až do svého odchodu na penzi byl Karl Liebscher ředitelem (dne 4. listopadu 1878) nově otevřené měšťanské školy v Nádražní ulici, na jejímž založení měl značný podíl. Byl i ředitelem živnostenské pokračovací školy a po pět let (1885-1890) okresním školním inspektorem německého školního okresu Horšovský Týn. Vedle své živé účasti na kulturním a společenském životě tehdy okresního města byl až do pozdního stáří i spisovatelsky činný a vedle článků v regionálním tisku po dlouhá léta sbíral materiál ke svému už zmíněnému životnímu dílu, ucelenému zeměpisnému, etnografickému a historickému popisu regionu "mezi Šumavou a Chebskem". V roce 1885 se mu narodil syn Hans Liebscher, který vystudoval práva a stal se mezi válkami jako nástupce JUDr. Beno Petuly (1864-1942) hejtmanem politického okresu Horšovský Týn. Karl Liebscher se v Horšovském Týně dožil 85 let a zemřel měsíc nato dne 12. února roku 1928 na zápal plic. Jeho prostý hrob je zachován při východní zdi městského hřbitova v Horšovském Týně.

- - - - -
* Luhov, Líšťany / Stříbro / Stod / Hostouň / † † † Horšovský Týn