HERBERT LÖFFELMANN

D' Neuerner Wallfahrt

Vor 50 Jahren, anno 36
an Himmelfahrt, so im August,
die Sonn' hat gscheint so heiß wie a Gluat,
war die letzte Wallfahrt nach Heiligen Bluat.

Recht zeitig schon in der Früh'
ist Treffpunkt vor der Kirchentür,
der Pfarrer wart' zum Abschiedfeiern
in der Kirche droben in Oberneuern.

Er bett' mit allen, gibt an Segen,
spritzt alle kräftig nochmal an
und wünscht für 'n Weg nur alles Gute
zu dieser heiliger Prozession.

Und dann beginnt 's, der Marsch geht los,
vornweg der Kreuzltrager,
so an die Siebzig san 's schon gwen,
Familien mit ihren Votern.

Über Glashütt, Kohlheim und Katharina,
die Zeit eilt furchtbar schnell vorbei,
und mitten drin in den Gewimmel
bett' vor a Frau die Litanei.

Auf der Luft oben machen 's erst mal Pause,
im Gros liegn 's drinn ganz verschwitzt,
a Knackwurst, Eier und a Semmel
und vom Wirt a Kracherl, dös recht spritzt.

Den höchsten Punkt ham ma jetzt erreicht
sagt einer, so a Gscheiter,
ab jetzt, da gehts nur noch gen Tal,
kemmts Leit, jetzt gehn ma weiter.

Ganz hint' hatscht einer barfuß mit,
beißt Zähn zam zum derbersten,
mit den Bata-Schuh hat er derwischt
fünf Blattern auf der Fers'n.

Über Grauhof, Atzlern geht 's recht flott -
dös Läuten hört ma schon ganz guat
von der Kirch', dort im Tal gelegen,
die Glocken von Heiligen Bluat.

Dann ist 's vollbracht, still stehn' as drinn
im Kirchenschiff und knien a nieder,
die Orgel spielt und drobn am Chor
erklingt 's Ave Maria.

Nach ein bis zwei Stund geht 's wieder hoam
und diesmal sichtlich leicht,
a jeder hat viel Sünd' verlorn
bei der Neukirchner Beicht.

Und spät auf d'Nacht sans wieder da
in der Heimatstadt Neuern
und alle sagen, im nächsten Jahr
tun ma d' Wallfahrt wieder feiern.

Doch kann kam alles grausam schnell,
der Krieg schlug tiefe Wunden,
ganz Neuern zitterte erregt
in diesen schweren Stunden.

Die Soldateska und der Mob
kam zum Rauben und zum Morden
vertrieben sie von Haus und Hof
hinaus zu fremden Orten.

Verstreut san's worn in die halbe Welt,
nach Bayern, Schwaben und nach Hessen,
50 Kilo war das ganze Gepäck
und viele hatten nichts zum Essen.

Doch die Zeit verging, die Wunden heilten,
Und alle zwei Jahr kommen 's zamm
am Fuss des Ossers dort gelegen,
im Bayerwald-Städtchen Lam.

Und bei so einem Treffen sagt der Jogl,
es war vielleicht ganz guat,
wir machen zwischendurch a Wallfahrt
nach Neukirchen-Heiligen Bluat.

's Minnerl voller Tatenkraft
arrangiert an Kirchenchor,
an Kranz, a Kerz'n und an Pfarrer,
für auf d' Nacht a Wirtshaus - dös ist klar.

A wunderschöner Samstag, Sonntag
und kemma san 's von weit und breit,
aus Stuttgart, Kassel, Nürnberg, München,
a paar sogar aus Österreich.

Dann pilgern 's nauf zum Stangenruck
und Neuern liegt zum Greifen da,
der Günther spricht und d' Musi spielt,
die meisten sind den Tränen nah!

Am Abend dann, beim Wollinger
wird g'essn, trunga, g'sunga, g'lacht,
der Herbert hat a Film vorzeigt,
der Günther a paar Dia bracht.

Und dann am Sonntag um halb neune,
die Kirch' erstrahlt wie bei an Fest,
der Pfarrer Murr hält eine Predigt,
ein Männerchor singt d' Waldlermeß.

Fast ist 's wie anno 36,
nur d' Leut san mittlerweile grau und alt
und d' Grenz, die ist für immer g'schlossn,
koa Schlagbaum auf und nieder fallt.

Dann nehmen 's Abschied voneinander,
geben sie Hand und sind voll frohem Mut
und nächst's Jahr sagens, wenn Gott es will,
treffen wir uns wieder in Heiligen Blut.

18. Dezember 1986

Nýrská pouť

Před 50 lety, roku 36 (tj. 1936 - pozn. překl.)
v den Nanebevzetí, co v srpnu jest,
slunce žhnulo, žár až cítit řeřavět,
do Svatý Krve na pouť šlo se naposled.

Hned časně zrána sešlost celá
měla být před dveřma u kostela
ke slavnosti rozloučení s naším farářem
tam nahoře před hornonýrským oltářem.

Modlil se se všema a dával požehnání,
svěcenou vodou všecky pokropil,
přál na cestu všecko dobrý jenom
procesímu - svatej mělo cíl.

Pak se vyrazilo hnedka na pochod,
vepředu šel ten, co nesl kříž,
tak na sedmdesát dál za nim,
rodin pospolně kráčet uvidíš.

Přes Skelnou Huť, Uhliště a Svatou Kateřinu
hrozně rychle všechněm běžel čas,
z davu předříkávat litanie
bylo slyšet jedný ženy hlas.

"Na Luftu" nahoře je první malá pauza,
rozložili se uvnitř všici upocení,
buřt, vajíčka a houska, k tomu
vod hospodskýho sodovka, co pění.

Teď dosáhli sme nejvyššího bodu,
řek' jeden rozumbrada,
odtud to jde už jenom z kopce dolů,
jdem lidičky, na cestu zase tradá.

Ouplně vzadu belhá se kdos bos,
zatíná zuby, co jen může,
vod Baťovejch bot chytil na patách
pět vodřenin svý kůže.

Přes Grauhof, Atzlern jde to ráz na ráz,
slyšet je dobře napoprvý
teď z kostela tam někde v oudolí
zvony, ty v Svatý Krvi.

Pak dokonáno, tiše stojí v ní,
v kostelní lodi, poklekají v bázni,
varhany hrajou, při nich na kruchtě
Ave Maria zazní.

Po hodině či dvouch se domů zase jde,
ulehčen každej hledí,
mnoha svejch hříchů zbavenej
na pouti při zpovědi.

Pozdě na noc jsou tu jak dřív
v Nýrsku u sebe doma
a každej že se za rok vydat chce
na tu pouť, jak se to má.

Jenže se potom přihnala až děs
ta válka, s ní jen rány,
všechno Nýrsko se třáslo napořád,
v čas těžký, nevídaný.

Soldateska a lůza páchaly
vraždy, loupežný činy,
vyhnání potom lidí z domova
někam pryč do ciziny.

Bylo jim, rozesetým v světa půl,
do Bavor, Švábska, Hesenska se brát,
padesát kilo směli s sebou vzít
a neměli co jíst, když přišel hlad.

Čas přešel ale, rány hojily se,
ob rok pak zase scházeli se tam,
kde na úpatí hory Ostrý leží
v Bavorským lese malý město Lam.

A při jednom z těch setkání řek' Jogl,
že by snad bylo dobrý docela,
mezitim zase tam do Svatý Krve
jít, spolek pouť že udělá.

Minnerl, ta jako vždycky činná,
chrámovej sbor zná sestavit,
je věnec, svíce i pan farář,
hospoda na noc pro pobyt.

Krásná sobota i neděle,
sešlost z daleka široka,
ze Stuttgartu, Kassela, Norimberka,
Mnichova, pár i z Rakouska.

Jde se nahoru ke Stangenrucku,
Nýrsko leží odtud na dohled,
Günther, ten má řeč a hudba hraje,
mnohejm málem oči zvlhly hned!

Večer potom se tam u Wollingera
jedlo, pilo, zazněl zpěv a smích,
Herbert se ujal promítání filmu,
Günther diapozitivů pak po nich.

V neděli kolem půl devátý ráno
zazářil kostel celou krásou svou,
farář Murr v něm pak kázání měl poutní,
mužskej sbor zazpíval mši šumavskou

Skoro je to jak v roce šestatřicet,
jen lidi zestárli půl sta let mezitím
a hranice je jak provždy uzavřená,
závoru zvedat se tam nevidím.

Rozloučili jsme se pak všichni spolu,
podali ruce a dobrá nálada
dál vládla, taky slib se za rok sejít
tu v Svatý Krvi, když nám Pán Bůh dá.

Erinnerungen an dahoam (1988), s. 124-125

Slovníček: anno 36 = léta Páně 1936, Gluat = žár, nach Heiligen Bluat = do Neukirchen beim Heiligen Blut (česky Neukirchen /Novokostelí/ při Svaté Krvi), Kirche droben in Oberneuern = hornonýrský kostel sv. Tomáše, bett' = modlí se, Kreuzltrager = nosič kříže (křížku na žerdi), an die Siebzig san 's gewesen = kolem 70 jich bylo, mit ihrem Votern = se svými otci, bett' vor = předříkává, auf der Luft = "na Luftu" (celní domek a hospoda při bavorské hranici), liegn 's drinn = rozložili se uvnitř, Kracherl = šumivá limonáda, sodovka, dös (das) = to, které, ham ma jetzt erreicht = jsme (my) teď dosáhli, so a Gscheiter = takovej nějakej chytrák, gen Tal = do údolí, kemmts Leit = pojďte lidi, gehn ma = jdeme (my), hint' = vzadu, beißt Zähn zam (zusammen) zum derbersten = zatíná (stiská) zuby co nejpevněji, Bata-Schuh = boty od firmy Baťa, er derwischt (erwischt) = chytil (čapl), dös Läuten hört ma (man) = je slyšet zvonění, guat = dobře, knien a nieder (vyslov "nýda") = poklekají, drobn am Chor = nahoře na kruchtě (chór s varhanami), hoam = domů, Mob = chátra, lůza, kommen's zamm (zusammen) = scházeli se spolu, Jogl (zdrobnělina od Jakob) = Jakoubek, Kuba, Kubík, zde konkrétně důvěrné označení rodáckého činovníka jménem Jakob Rieß, Minnerl (původně zdrobnělina od Wilhelmine či Hermine, je od časů Lessingovy hry "Minna z Barnhelmu" samostatným německým křestním jménem) = také Mína, Minka, Minetka, zde konkrétně míněna rodácká činovnice Minnerl Schlosserová, Stangenruck = vrch s výhledem přes hranici s pamětním kamenem Nýrských, der Günther = zde konkrétně míněn krajanský činovník Günther Burkon, Wollinger = hostinec v Neukirchen beim Heiligen Blut, der Herbert = zde konkrétně míněn sám autor veršování Herbert Löffelmann, Waldlermess = bavorská Šumavská mše (Waldlermesse) Ferdinanda Neumaiera a Eugena Hubricha (plný text na webových stranách Kohoutího kříže), koa = žádný.

P.S. Nemělo by se zapomenout, že roku 1986, 40 let po vyhnání, na samotnou možnost pádu "železné opony" ještě sotva kdo pomyslel.

Herbert Löffelmann se narodil v Nýrsku 7. června roku 1922 a žil v obci Oberschleißheim 3 kilometry na sever od bavorské metropole Mnichova (München). Z časopisu tamní farnosti se dovídáme, že tu zemřel v březnu 2019.

- - - - -
* Nýrsko / † † † Oberschleißheim (BY)