ALFONS LOHR

Předmluva ke knize povídek

Povídky této knihy jsou bezpochyby navzájem velice rozdílného charakteru, jedno však mají společné: zachycují totiž obyvatele Bavorského lesa a Šumavy v práci a v nouzi, v lásce a ve smrti, v minulých časech i v přítomnosti. Co z toho je mnou skutečně prožito a vyslechnuto nebo toliko vymyšleno, to snad posoudí kritický čtenář.
Ty, milý čtenáři, nepátrej pak po farní vsi Wannesried v Bavorském lese. Nenašel bys ji. Ptej se však po lidech, o nichž hovořím a kteří tě mohou potkat v Bavorském lese od Chamu až někam do Pasova (v originále "bis Passau" - pozn. překl.), od Vysokého Bogenu až k Třístoličníku (v originále "vom Hohen Bogen bis zum Dreisessel" - pozn. překl.) … když ti dají znát nějakou stopu; jsou to dobří, opravdoví, poctiví obyvatelé rodné lesní končiny (v originále "die guten, echten, braven Wäldler" - pozn. překl.). Také o zlých lidech je ovšem v knize řeč, jenomže ti mezitím tady v kraji vymřeli!

A.Lohr, Land und Leut im Waldgebirg (1980), s. 7

Nelze asi zavádět čtenáře přímo do děje některé z próz, je tu však i kapitola "Im Lande Adalbert Stifters", která připomíná šumavského klasika, zastoupeného ovšem i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže a lituje toho, že v době vydání knihy tam byl zamezen přístup. O autorovi samém se dovídáme v samém úvodu jeho díla, jak informaci o něm podává Reinhard Haller hned za mottem z veršů Emerenz Meierové, stejně jako on i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže.

Na cestu doprovodem

Reinhard Haller

Ich sah den Wald im Sonnenglanz,
Vom Abendrot beleuchtet,
Belebt von düstrer Nebel Tanz,
Vom Morgentau befeuchtet:
Stets blieb er ernst, stets blieb er schön,
Und stets musst' ich ihn lieben.
Die Freud ' an ihn bleibt mir besteh'n,
Die andern all zerstieben.

Emerenz Meier

V slunečním svitu ten les znám
i zrudlý do červánků
v tanci mlh zjara od března,
ve vlahém ranním vánku.
At' zvážní, ať šumem pohne se,
je jen k pomilování,
ostatní vítr odnese,
on radost ve mně chrání.

Emerenz Meierová

Jeho otec i děd byli učiteli v rozličných koutech Dolního Bavorska a tak je snadné vysvětlit, proč chlapec, který přišel na svět v Rottalu (Rottal-Inn je zemský okres v Dolním Bavorsku, jehož území patřilo k někdejšímu "Viztumamt an der Rott", což byla správní organizace dolnobavorských vévodů ve 13. a 14. století - pozn. překl.), vyrůstal tady v Bavorském lese, přesněji v Röhrnbachu (Röhrnbach je obec v dolnobavorském zemském okrese Freyung-Grafenau - pozn. překl.). Kdyby "domov" skutečně znamenal jen místo, kde se člověk narodil a zůstal tam, aniž by to bylo něco, co musí každý vždy znovu dobývat a zasloužit si, jak jen by ty učitelské děti byly pokaždé čirými bezdomovci, jakmile byli rodiče povoláni na jinou služební štaci. Nic takového: ba zcela naopak!
Alfon Lohr, narozený dne 30. července roku 1899 v Hainbergu, zemský okres Eggenfelden (v už zmíněném dolnobavorském Rottalu - pozn. překl.), se stal učitelem (v originále "Word Schulmann" - pozn. překl.) jako jeho předkové. Rodinná tradice měla ještě svou váhu. Jako pomocného učitele ho poslala vláda mj. do Breitenbergu a do Thalbergu, do Wegscheidu (to je opravdu blízko Čechám - pozn. překl.) a Kumreuthu. Bylo to třináct výpomocných štací za krátkou dobu. Znamenalo to však i hodně toho vidět a zakusit, a tak nikoli náhodou otevírá se v něm už v oněch raných letech smysl "pro kraj a lid" (v originále "sein Sinn für das Land und die Leut'" - pozn. překl.) v tom lesnatém pohoří (v originále "in diesem Waldgebirg" - pozn. překl.). Osobní a pedagogické zájmy ho pohánějí ke sbírání pověstí a k praktické kulturní péči. Alfons Lohr se nechává informovat pamětníky (v originále "last sich von den Alten berichten" - pozn. překl.) a důležitá ústní podání si zaznamenává.
V Haidmühle vznikají první povídky. Nacházíme je otištěny v renomovaných novinách, časopisech i ročenkách, v titulech jako "Ostbairische Grenzmarken", "Heimatglocken", "Altbayerische Heimatpost", "Münchner Zeitung", "Straubinger Tagblatt", "Dingolfinger Anzeiger", v "Bayerwald" a v "Bayerwaldbote" přirozeně. Neboť Alfons Lohr se po 16 letech školní služby v Dingolfingu roku 1947 vrací do svého Bavorského lesa. Do roku 1964 řídí obecnou školu ve Schweinhütte, zemský okres Regen a vytrvale tam pečuje o domovské záležitosti. V jeho domě dozrává dlouhá řada básní, krátkých próz a historických vyprávění, čerpající z toho, co prožil, co vyslechl, z minulosti i současnosti. I z toho, co bylo zdánlivě nadlouho zapomenuto.
Nakladatelství Morsak tu úrodu chvályhodně shromáždilo (v originále "hat die Ernte dankenswerterweise eingefahren" - pozn. překl.), z bohatého fundusu něco málo vybralo a sestavilo do této drobné knihy pro radost těch, kteří, jak vím, si řídícího učitele, vlastivědného znalce a člověka Alfonse Lohra už po celá desetiletí vysoko cení.

Zwiesel, v červenci roku 1980

To další dodávají záznamy v městském archívu Regenu. Jeho rodiči byli Eduard Lohr, tehdy řídící učitel v Landshutu a Maria, roz. Wimmerová. Poprvé byl ženatý s Theresií, roz. Zitzelsbergerovou, která zemřela v roce 1945. Podruhé se oženil 21. května 1953 v Regenu s Ottilií Sperlovou, narozenou 3. července 1917 v Oberried, části obce Drachselsried v Bádensku-Würtembersku. Brzy je potkala tragédie, 26. října 1953 se jim narodil syn Bernhard, který o tři dny později zemřel. Alfons Lohr skonal 10. února 1993 ve Zwieselu.

- - - - -
* Hainberg, Arnstorf (BY) / Haidmühle (BY) / Schweinhütt, Regen (BY) / † Zwiesel (BY)