FRANTIŠEK LORENC
"Väterchen Masaryk"
Zvěčnělý byl v pátek 17. září 1937 večer převezen do Prahy a od soboty 18. září do pondělí 20. září vystaven na Pražském hradě, svém bývalém působišti. V úterý 21. září se konal pohřeb z Hradu do Lán (v originále "von der Burg aus nach Lana" - pozn. překl.), kde byl exprezident provizorně uložen do země (v originále "provisorisch beigesetzt wurde" - pozn. překl.) vedle své choti Charlotty Masarykové. - Jediný smuteční projev pronesl na Pražském hradě prezident Dr. Edvard Beneš (v originále "Staatspräsident Dr. Eduard Beneš" - pozn. překl.), který se jménem lidu rozloučil s mrtvým a dal ještě jednou vyvstat před posluchači Masarykův život a usilování (v originále "Masaryks Leben und Streben" - pozn. překl.). "S výše svých 87 let", řekl Dr. Beneš, "klidně, pevně, platonsky a v duchu křesťanství vyjádřil svou odpověď na všechny otázky dnešní rozvrácené Evropy formulí, jež jest jeho filosofií a praksí životní zároveň: 'Ježíš - ne Caesar'. V politickém uskutečňování lásky k bližnímu viděl Masaryk uskutečnění řádu Božího na zemi. I po svém odchodu bude Masaryk nám všem stálým vzorem a výzvou, abychom v harmonii mezi sebou, v dobré vůli a přátelství ke svým sousedům i všem ostatním národům v Evropě a ve světě budovali svůj státní organismus a svou politickou a národnostní spolupráci tak, že bychom vytvořili z tohoto svého místa v Evropě dokonalý, harmonický, sociálně, národnostně a politicky spravedlivý stát, jenž bude hoden toho, který nám právě odchází, jenž bude mezi státy tím, čím byl Masaryk mezi námi, a tím, čím byl Masaryk ostatnímu světu. Slibuji, že této výzvy uposlechneme."
Tisk napsal o slavnostním pohřbu, že celá Praha stanula v úterý 21. září 1937 ve strhující vlně otřesného a rozrušujícího projevu jednomyslné lásky a úcty ke svému vůdci a osvoboditeli. První prezident republiky byl 21. září nesen ke hrobu s poctami, příslušejícímu suverénnímu panovníkovi. Byl-li český lid opakovaně vlastními slovy označen za "lid Masarykův", nemohl být toho dne obviněn ze lži. A s českým lidem, který obmyslel svého prezidenta "Osvoboditele" nejvyššími projevy lásky, projevily náležitou úctu i ostatní národnosti státu (v originále "die anderen Nationen des Staates" - pozn. překl.).
Sama účast obyvatel na Pražském hradě v den pohřbu byla obrovská. Možný odhad počtu lidí, kteří prošli kolem Masarykovy rakve na Hradě, došel k číslu 800 000. Cesta pohřebního průvodu do Lán byla lemována špalírem dalších statisíců. Bylo opravdu dojemné, jak se lid v nelíčené prostotě a hluboce zasažen smutkem, často se slzami v očích loučil s "tatíčkem Masarykem" (v originále "vom 'Väterchen Masaryk' Abschied nahm" - pozn. překl.).
Kronika farnosti Hostouň 1836-1938
Pisatel předchozích posledních řádek hostouňské německy vedené farní matriky (jsou následovány jen větou revizního záznamu z června 1938) byl od roku 1911 v Hostouni (Hostau) kaplanem, po smrti Msgre Petera Steinbacha (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) pak jeho nástupcem ve funkci děkana. V kronice je uveden jménem Franz Lorenz, narodil se však 31. července 1882 ve Vránově (německy Franowa) jako František Lorenc, syn českého otce a německé matky, což na tehdejším Chodsku asi nebylo nic neobvyklého. Otec Jan Lorenc, "nájemník" (obdoba německého výrazu "Inwohner") ve Vsi Staňkov (Dorf Stankau) čp. 9, byl synem domkáře ve Štíchově (Stich) čp. 33 Bartoloměje Lorence a Markéty, roz. Budovcové z Kvíčovic (Kwitschowitz) čp. 27. Matka, která je i na archu sčítání lidu zmíněna oproti české národnosti synově jako osoba v novém státě národnosti německé, se narodila 7. srpna 1858 jako Anna Margarete Heindlová ve Svržně (Zwirschen) čp. 21. Byla dcerou "panského mlatce" v Bílém Mlýně (německy Weißmühle, samota s čp. 21 blízko Vránova, dnes jen části obce Staňkov) na Radbuze Andrease Heindla a Margarete, roz. Krausové z Věvrova (Webrowa) v tehdejším okrese Horšovský Týn (Bischofteinitz). Jinde je v matričním záznamu Andreas Heindl uváděn jako panský "Wiesenheger", tj. "luční hajný". Mateřštinou Františka Lorence byla tudíž němčina. To mu v osudném roce 1938 ovšem nijak nepomohlo, když musel v listopadu jako "český kněz", navíc zřejmý sympatizant okleštěné republiky opustit "říšskou" už Hostouň a spokojit se s náhradní funkcí v české části diecéze, tj. s rolí kaplana v chodské Kolovči (německy Kollautschen) a v Mrákově (německy Mraken, česky až do roku 1892 Mrdákov). Nepřežil to nijak dlouho: zemřel 28. listopadu 1941 v oboustranném zapomenutí. Nedožil se tedy ani toho, co se stalo z "Masarykova lidu" po druhé světové válce. Ten úhledný německý rukopis farní kroniky však po něm zůstal a vydává překvapivě jednoznačné svědectví o převratné době.
- - - - -
* Vránov, Staňkov / České Budějovice / Hostouň / Koloveč / Mrákov / † † † Staňkov
