JOSEF MADER
"Bildlbaum" v lese u Dolejšího Krušce blízko Hartmanic
Hluboce náboženské založení, které má Šumavan v sobě povětšinou od přírody, nezapře ani navenek. Tak se tu při cestách člověk hojně setkává s malými kaplemi, božími mukami a kříži (v originále "kleine Kapellen, Bildstöcke und Kreuzen" - pozn. překl.). Výjimečnou zvláštností jsou však "Bildlbäume" (tj. "stromy s obrázky" - pozn. překl.), zdobené pro zbožnou upomínku na vyslyšené modlitby nebo na truchlivé události v rodině. Mnohé ovšem došlo zkázy po trpkostech války.
Waldheimat, 1931, č. 6, s. 95
Vlastní životopis
Dekretem Zemské školní rady v Praze (v originále "Dekret des L.S.R. Prag" - pozn. překl.) z 3. dubna roku 1928 č. 2 A - 3311/2 ai 27. L.S.R. č. 34386 ai 28 byl učitel Josef Mader z obecné a měšťanské školy v Hartmanicích (v originále "von der Volk- und B. Schule in Hartmanitz" - pozn. překl.) ke dni 1. srpna 1928 jmenován ředitelem zdejší pětitřídní obecné školy (rozuměj školy v Rejštejně /Unterreichenstein/ - pozn. překl.). Pan Mader (v originále "H. M." - pozn. překl.) se narodil dne 3. listopadu 1871 v Cukmantlu (v originále "in Zuckmantel", od 5. ledna roku 1948 bylo české místní jméno Cukmantl změněno na Zlaté Hory - pozn. překl.) ve slezském okrese Frývaldov (v originále "Schlesien, Bez. Freiwaldau" - pozn. překl.), je římskokatolického vyznání a ženat (v originále "r.k. verheiratet" - pozn. překl.), navštěvoval v rodném Cukmantlu obecnou školu (5), pak měšťanskou školu (2.3.) v Opavě (v originále "die B. Sch. Troppau (2.3.)" - pozn. překl.), 4 ročníky německého učitelského ústavu v Opavě (v originále "die 4 Jhrg. der Lehrerbildungsanstalt in Troppau" - pozn. překl.), vysvědčení zralosti (tj. maturitní vysvědčení - pozn. překl.) z 9. července 1891, vysvědčení učitelské způsobilosti (v originále "Lehrbef." - pozn. překl.) z 11. listopadu 1893 a působil poté v učitelském oboru jako provizorní a pak i definitivní podučitel (v originále "prov. u. def. U.L." - pozn. překl.) v Heřmanovicích ve Slezsku (v originále "in Hermannstadt, Schlesien" - pozn. překl.) do roku 1896, provizorní podučitel ve Zhůří (v originále "Haidl", zřejmě jde o tak česky řečené "Zejbišské Zhůří" či "Kepelské Zhůří", dnes zaniklé pod jménem Zhůří pod Javornou, kde bývala německá škola na rozdíl od rovněž dnes zaniklého Zhůří "u Rejštejna", viz webové stránky Zaniklé obce, kde v seznamu stavení nijaká budova školy není - pozn. překl.) 1896, Nicov (v originále "Nitzau" - pozn. překl.) 1897 a od 1. října 1897 v Hartmanicích, kde působil plných 31 let ať už jako definitivní podučitel, delimitovaný učitel I. třídy pro měšťanskou školu jako provizorní ředitel, vedení obecné a měšťanské školy 2 roky, 9 a půl měsíce, 3 roky, 9 a půl měsíce na měšťanské škole, za 24 let a 4 měsíce zařazen do 11. platového stupně; v letech 1908-1922 pro absenci katechety pověřen výukou náboženství v 1. třídě. Absolvoval kurzy účetnictví, tělovýchovy a sportovních her, jakož kurs pro výuku ručních prací. Dne 16. srpna 1917 získal pochvalné uznání okresní školní rady v Sušici (v originále "B.S.R. Schüttenhofen" - pozn. překl.).
Kronika obecné školy Rejštejn 1911-1945
P.S. Je poměrně bizarní, že tento vlastnoruční zřejmě výčet je následován zprávou, že jeho pisatel nastoupil posléze i prodlouženou zdravotní dovolenou, která skončila Maderovým odchodem na penzi v roce 1930. Nic to ovšem nemění na tom, jakým trvalým dokladem povinné učitelské sebeprezentace text zůstává.
Z pamětní knihy města Hartmanice
Poněvadž podle zákonného ustanovení z 2. března 1927 č. 8773/23 B.T.Sch. je každá obec povinna vést pamětní knihu (kroniku), byl na zasedání dne 26. února 1923 zvolen výbor sestávající z pánů, jimiž byli Franz Klimsa, odborný učitel, Johann Gerl, majitel domu, jakož Josef Hofmann, vedoucí nemocniční pokladny, všichni tady z Hartmanic, kteří následně přenesli funkci pisatele pamětní knihy na jednoho z nich tří, totiž na odborného učitele Franze Klimsu z hartmanické měšťanské školy. Zmíněný pán odešel však k 1. červnu 1927 jako řídící učitel do Přimdy (v originále "nach Pfraumberg" - pozn. překl.) a tak byl podle textu přílohy požádán o vedení, vlastně znovuzaložení kroniky na zdejší škole přes 30 let (od roku 1897) působící učitel Josef Mader.
Kronika města Hartmanice 1927-1943
Kdo by se snad domníval, že Josef Mader složil v důchodu počínaje rokem 1930 ruce do klína, velice by se mýlil. V českobudějovickém časopise "Waldheimat", odkud je první z přeložených textových ukázek, datovaná 1931, najdeme v šestém čísle ročníku 1932 Maderův nářeční text "Der Jaga-Toni", plný nejen snad šumavské německé "myslivecké latiny" ("Jagalatein"). Následujícího roku ovšem periodikum z "ekonomických příčin" zaniklo, mimochodem téhož roku, kdy autor složil v Hartmanicích "ze zdravotních důvodů" ani ne celý rok vykonávanou funkci starosty (i kronikáře), jistě také ne bez souvislosti s tím, že byl členem právě zakázané německé národně socialistické strany (DNSAP). Ještě deset let nato, kdy "Pg.", tj. "stranický soudruh" Mader působil aktivně v už příkladně "říšských" Hartmanicích, je posledním záznamem dochované hartmanické obecní kroniky v roce 1943 tehdejším kronikářem Hermannem Neumannem (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) podepsaná informace o jeho vlastním povolání do války a předání funkce Josefu Maderovi, tehdy už dvaasedmdesátiletému (Neumannovi bylo 34 let). O to kuriozněji působí poslední věta jeho textu o šumavské jedli s obrázky, postižené "trpkostmi války". Podle zprávy listu "Budweiser Zeitung" z 9. února 1915 byla Maderovi už za té první z obou světových válek udělena stříbrná medaile "Červeného kříže". Dlouholetý hartmanický učitel, zasloužilý kronikář (jako by ta "zlatá" prostice soli v městském znaku na razítku, stvrzujícím na titulním listě Maderem založené a dnes digitálně v německém originále přístupné kroniky zájem města o trvalý význam psaného slova "nad zlato" a "padni komu padni" pro minulost i budoucnost) a krátce i starosta se dožil konce války i odsunu. Zemřel krátce po něm, 5. prosince 1946 v bavorském Taufkirchen, pohřben byl v Řezně. Manželka Amalie (roz. Beywlová z Hartmanic, měli spolu 4 děti) ho na věčnost následovala roku 1967.
- - - - -
* Zlaté Hory / Zhůří pod Javornou / Nicov / Hartmanice / Rejštejn / Hartmanice / † Taufkirchen (BY) / † † Řezno (BY)
