RAIMUND MAREK

Erinnerung

Damals, in noch unbeschwerter Nacktheit,
sprang ich eilend über Ursteinfelsen,
die dem schwarzen Moldaufluss entragten,
dem vom hohen Trümmerwall gestockten.
Teufelsfelsen heißen jene Steine: -
und ich tanzte schwungvoll über sie hin,
jagend und gejagt von Spielgefährten
der gleich mir in frischer Nacktheit glänzte.
Manchmal chrt die Sohle im Enteilen
schwarze kühle Flut, die schweigsam ruhend
auf die Beute lauert, doch vergebens!!
Hei' wir fliegen selig um die Wette,
junge Leiber, die kein Drohen fürchten,
da si niemals noch das Leid verspürten,
drüberhin und spottend jenem Lauern.
Schwarze Tiefe, uns bekommt du nicht!
Und die Tiefe hat uns doch bekommen.

Vzpomínka

Tenkrát, v ještě bezstarostné nahotě,
skákal jsem chvatně přes prahorní skály,
tyčící se nad černým tokem Vltavy,
zadržovaném tu vysokým valem kamenné sutě.
Říkalo se mu tu Čertova stěna
a já po těch kamenech vzletně tančil
v honičce s druhy dětských her,
zářícími jako já svěží nahotou.
Mnohdy se chodidlo dotklo v běhu
černé chladivé vody, mlčky vyhlížející
svou kořist, avšak marně!
Blaženě hnali jsme se o závod,
mladá těla, neznající bázně,
vždyť dosud neznalá bolu a strázně,
ba vysmívající se každé skryté hrozbě.
Černá hlubino, nás nedostaneš!
A ta hlubina nás přece dostala.

Mein Böhmerwald, 1942, č. 7-8, s. 40

Herbert von Marouschek (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) ve svém literárním časopise Mein Böhmerwald, který za války postavil do služeb nacismu, vzpomněl touto básní v originále smrti dvacetiletého jejího autora, o níž, jak sám píše, se dověděl velice opožděně. Padl totiž 5. června roku 1940 na francouzském tažení, devět dnů předtím, než pochodovaly oddíly wehrmachtu po Elysejských polích před Vítězným obloukem. Bylo mu dvacet let a necelé dva měsíce a jmenoval se Raimund Marek. Narodil se sice dne 6. dubna 1920 ve Vídni (kde i vycházel měsíčník Mein Böhmerwald a kde rok po Markově smrti vyšel výběr jeho lyrických veršů v ceně jedné říšské marky pod titulem "Unterwegs" /tj. česky "Cestou"/ nákladem spisovatelské organizace Reichswerk Buch und Volk /pod tou hlavičkou za nacismu vydávalo své almanachy i vídeňské sdružení Adalbert-Stifter-Gesellschaft/), domovem jeho předků byl však Vyšší Brod ("dessen Ahnenheimat Hohenfurth im Böhmerwalde ist", píše Marouschek, jehož příjmení podobně jako Markovo má českou příponu -ek). Vzpomínka na Čertovu stěnu (Němci nazývaná "die Teufelsmauer") je toho trvalým svědectvím. Zároveň ovšem svým vyzněním jako by Šumavu spojoval s osudem mnoha jejích, mnohdy ne dosti zralých synů, jímž byla smrt za Vůdce a "vlast". To opravdu šel bránit "domovskou zemi" ("die geliebte Heimaterde zu verteidigen", píše Marouschek) když se na Hitlerovu výzvu dal jako mladistvý dobrovolník naverbovat do obludného tažení Evropou? Kdyby tak Vltava mohla hovořit!

- - - - -
* Vídeň (A) / Vyšší Brod