BERTA MARKOWETZOVÁ

Vysvěcení nové německé školy v Chlumu 15. září roku 1935

Jednu událost z mé domovské obce Chlum (v originále "Humwald", dnes je Chlum /přifařen byl k Šenavě, německy Schönau, jak se tehdy nazývala dnešní Pěkná/, nazývaný tak česky vedle onoho německého místního jména už "mezi válkami, pouhou místní částí města Volary - pozn. překl.) mám ještě dnes hluboko v paměti. Byla to stavba nové německé školy. Vyžadovalo to ovšem mnoho předběžných jednání na příslušných místech v Praze, než došlo ke konečnému schválení. V hospodářsky těžkých časech bylo pak v roce 1934 započato se stavbou, která ovšem vyžadovala a probouzela zájem a účast celého venkovského společenství, mladých i starých. Po jen devíti měsících byla budova školy hotová a mohla být vysvěcena. Stalo se tak dne 15. září roku 1935.
V rámci obřadu vysvěcení jsem mohla jako sotva devítiletá přednést krátkou báseň, která mi až dodnes utkvěla natrvalo ve vzpomínkách.

"Mit Freude wir heute begrüßen,
was die Gemeinde Humwald eintrachtsvoll beschloss:
Ein Haus zu baien auf breiteren, stärkeren Füßen.
Bald stieg aus dem Grunde das Erdgeschoss.
Der Eltern Fleiß mit Gottvertrauen
ließen dieses Haus für uns bauen.
Das Werk, es ist gediehn,
Die Jugend kann in neue Schule ziehn:
Drin Licht und Luft ihr und der Raum genügt.
*
Und nun zu Dir, Allmächtiger, erhebet sich mein Flehn:
Gib Du dem Werke deinen Segen zu ersprießlichen Bestehn,
lass Menschen in dieser Schule bilden,
der Heimat wie der Fremde eine Zier
und führe aus den irdischen Gefilden
dereinst sie alle in dein Reich zu Dir!"

(tj. volně přetlumočeno:
"Radosti plno v srdci máme
v obci Chlumu tu s lidmi se všemi,
dům zvedá se dnes v krajině nám známé,
ze základů vzrostl a z přízemí.
Rodičů píle s vírou v sílu Boží
tu stavbu zítra v naše ruce vloží. To dílo kéž se zplna zdaří,
kéž mladí do ní vejdou v denní záři,
kéž vzduchu dosti má a prostoru.
*
Teď k Tobě, Všemohoucí, prosbu vysílám:
dej požehnání svoje všechněm nám,
kéž lidé se v té škole vzdělávají,
domova kéž je i dáli ozdobou,
z Šumavy veď nás k nebeskému ráji
tam do Tvé říše chcem jít za Tebou!" - pozn. překl.)

Der Heimatbrief Böhmerwald, 2019, č. 4, s. 25

Ony "irdische Gefilde", kde Berta Reischlová ("Dicker Bertl", jak se sama píše "po chalupě"), spatřila světlo světa, je Vltavský luh, nejrozsáhlejší údolní rašeliniště u nás, navazující na Mrtvý luh (Tote Au, my už to "Au", tj. "luh" v označení Vltavy, "Wilde Au", ani nevnímáme). Narodila se tam v Chlumu 1. prosince 1926 Franzi Reischlovi a jeho ženě Marii, roz. Pimiskernové z tamního stavení čp. 9 (jako většina /asi 70%/ ostatních tam už nestojí, ta "už ne škola" kupodivu dál vévodí, viz blíže i se snímky zaniklých objektů webové stránky Zaniklé obce). Otec Franz Reischl spatřil světlo světa v chlumském čp. 20 (Webergreger) v rodině chalupníka Johanna Reischla, syna Josefa Reischla z téhož stavení a Marie, roz. Meindlové ze zdejšího čp. 13. Chlapcova matka Theresia byla dcerou chalupníka Alberta Jungwirtha z chlumského stavení čp. 7 (Lerei) a Marianny, roz. Jungwirthové z Ovesné (Haberdorf) čp. 8. Bertini rodiče se v Šenavě, dnešní Pěkné, brali 6. července téhož roku 1926, kdy se jim dcera narodila. Matka Maria byla dcerou chalupníka Jordana Pimiskerna (syna Franze Pimiskerna z čp. 3 (Schmidt) a Kathariny, roz. Leyerové z téhož stavení) a jeho ženy Franzisky, roz. Krummové ze Šenavy čp. 5. Berta Markowetzová nejenže organizovala krajanská setkání rodáků, ale vydala též knihu "Humwald : Landschaft, Leben, Leute" o 133 stranách, vyšlou v Bretten roku 1988. Ta aliterace "LLL" v názvu mě dojímá a nemám pro ni českou obdobu. Snad "bohužel bizarně" znějící "NNNN" = "ne navždy německojazyčná nesmrtelná nebeská niva"? Berta Markowetzová zemřela v Bretten 19. dubna 2021.

- - - - -
* Chlum, Volary / † † † Bretten (BW)