JOHANN MAYER
Z cesty Šumavou roku 1791
Z Nýrska až k Dešenickému (rozuměj Černému) jezeru je 550 sáhů výšky (tj. 1008 metrů nad mořem). Celou hodinu za Nýrskem leží vesnice "Freyhius" (rozuměj "Freihals", tj. "Stará Lhota"), co území Hamerské rychty začíná. Vcelku je to devět rychtářských obcí. Obyvatelé tohoto rozhraní jsou velcí a silní jako ti od Klatov. Oděv těchto i klatovských rolníků pozůstává z kabátu a vesty zhotovené z modrého a zeleného sukna, kožené kalhoty, třírohý klobouk neb vpředu střechovitý plstěný klobouk, v létě nosí kožené, značně široké kalhoty, řídce též lehké kytlice, zhotovené z hrubé šerky a na nohách dřevěné boty z bukového dřeva (1 pár stojí 3 krejcary). Jen majetnější sedláci nosí někdy kožené boty.
Nýrský kraj i lid má mnohé z bavorského a z tyrolského vkusu. Každý výkon zemědělského tohoto lidu ukazuje sílu, každé slovo pocit samostatnosti a dobré výmluvnosti. Zámožnost a nepoddajná přirozená nátura charakterizuje jejich výmluvnost a jejich obchody.
Jejich dialektická mluva s nefalšovaným pocitem srdečnosti, zní řečí pracovitého lidu, zpěvem pastýřů a zvoněním zvonků dobytčích stád, které proniká povětřím.
Kdo viděl jednou roztroušené usedlosti v Krkonoších, tak jsou i zde svobodné dvory, nalézající se v lesích nebo v údolích a vedle těchto chýše podruhů a jejich čeledi.
V náručí vysokých těchto hor dávají žitná pole stébla slámy až šest střevíců dlouhá a 50 až 80 zrn mající (střevíc = stopa = 4 dlaně = 29,6 až 31,32 cm - pozn překl.).
Jak cestou z Dešenic k Jezerní myslivně, pod níž se můj průvodce opět vracel a k mojí otázce o jeho odměně odpověděl srdečně:
"Was Sie mir halt geben, wird schon recht sein und geben Sie mir nichts, so bin ich es auch zufrieden!" (tj. "Co vy mně holt dáte, to bude správné a nedáte-li nic, tedy budu také spokojen.")
J. Šmíd, Kronika Hojsovy Stráže (1948), s. 62-63
Když jsem pro Kohoutí kříž onehdy překládal z českobudějovického časopisu Waldheimat článek Johanna Nepomuka Königa, který je vlastně reprodukcí úryvků ze spisu "Sammlung Physikalischer Aufsätze, besonders die Böhmische Naturgeschichte betreffend, von einer Gesellschaft Böhmischer Naturforscher" (1791-1794 ve 4 svazcích), vydaného v Drážďanech (Dresden) dvorním radou Johannem Mayerem, nemohl jsem asi tušit, že už před půl stoletím část téhož textu do neuvěřitelné publikace "Kronika Hojsovy Stráže" přetlumočil (a dost jinak, přičemž jaksi opomněl poznamenat, že jde o překlad) tamní první český poválečný poštmistr Jan Šmíd, kterému materiály předal poslední zdejší německý kronikář a on se cítil povinen jako "výsledek celoroční práce" (rozuměj rok po únorovém převratu 1948) "toto dědictví zachovat" a "bude-li čtenář pracovat k zachování všeho toho, co dosud zachovat lze, již tím splnila tato kniha své poslání" (datováno 27. ledna 1949!). Přiznám se, že podobné poslední plody svobodného ducha před spouští padesátých let dvacátého století přímo sbírám. Stojí za doslovné uchování, byť s chybami a různočteními, jako vzkaz v láhvi "před potopou". Dvorní rada Johann Mayer nevydával spis, z něhož je překlad citací, také v časech zrovna klidných. Roku 1792 vyhlásila Francie ještě podpisem krále Ludvíka XVI., nedlouho poté popraveného, Rakousku válku, která zasáhla i šumavské končiny pohyby vojsk. Kam se ovšem kasala ta doba na česká "konečná řešení" po roce 1945! Johann Mayer se ovšem nedočkal ani konce "napoleonských válek". Narodil se v Praze dne 6. února 1754, zemřel tamtéž 5. června 1807. Už v sedmi letech začal s návštěvou latinských škol a už v sedmnácti dosáhl magisterského titulu, který se tehdy rovnal hodnosti doktora filosofie. Přitom byl po předčasné smrti otcově přenechán jen dohledu matčině a musel si pověst zdatného lékaře (ranhojičem byl i otec) vydobýt osobní pílí. Ve chvílích volna prý zhotovoval anatomické preparáty a pořádal své sbírky rostlin a zkamenělin. Dvorním radou jmenoval Mayera už ve 23 letech jeho věku roku 1777 polský král Stanislav August, teprve o 20 let později se pak stal i rakouským dvorním radou c.k. habsburského Veličenstva. Vedl čilou korespondenci s učenci v zahraničí, doma v Čechách se pak stal prvním stálým tajemníkem Královské české společnosti nauk už od jejího založení. Jeho spisy se obírají neskutečnou šíří záběru od studií o elektricitě zvířat přes výzkum meteoritů a historii dolování až po zájem o tehdy vlastně ještě neprozkoumanou Šumavu (už roku 1779 vydal pojednání o přírodě v okolí Sušice pod názvem "Bemerkungen über natürliche Gegenstände der Gegend um Schüttenhofen in Böhmen") a výlety do oblasti ekonomiky. Zemřel ovšem v pouhých 53 letech v plném mužném věku, poněvadž se prý jako lékař nezištně vydal péči i o své nemajetné pacienty. Jsme mu zavázáni také za ně, jakož jsme tolik dlužni všem šumavským kronikářům (zemsky českým i zemsky německým) dohromady, byť se těch končin dotkli jen "ve chvatu na odchodnou".
- - - - -
* Praha / † † † Praha
