JAKOB MEISINGER
Cesta pěvců ze Sudet po Německu v roce 1930
Tento týden měl řídící učitel Jakob Meisinger přednášku se světelnými obrazy o své loňské prázdninové výpravě, která ho zavedla s brněnským sdružením Schubertbund do Německé říše (je v letech 1918-1933 označována spíše jako Výmarská republika, viz blíže Wikipedia - pozn. překl.). Přes 400 "Sangesbrüder" (pojem "pěvecký bratr" se v češtině nijak neužívá - pozn. překl.) ze 43 sudetoněmeckých pěveckých sborů se podílelo na té nádherné akci. To německá píseň měla tvořit svazek s bratry v Říši a dát jim na vědomí naše němectví (v originále "unser Deutschtum" - pozn. překl.), jemuž stojí ve službách sebeuchování právě ona mocněji nad všechny síly ostatní, jakož naše sepětí s nimi. Meisinger vylíčil tuto cestu výstižnými, nadšenými slovy, vytrysklými z těchto krásných a nepomíjivých vzpomínek a ilustroval nejkrásnější pasáže výpravy výtečným obrazovým doprovodem. Kouzelná německá města jako Norimberk (Nürnberg) či Rothenburg an der Tauber se vším jejich středověkým rázem, nádhernými chrámy a uměleckými poklady tvořily výchozí bod cesty, která vedla přes Frankfurt nad Mohanem (Frankfurt am Main) a studentské město Heidelberg k nejněmečtějšímu z vodních toků, k osudové řece Německa (tady jde bezpochyby o narážku na osud Porýní po porážce v první světové válce - pozn. překl.), opěvanému a uctívanému Rýnu. Města, hrady, plny stínů nesmazatelných dějinných událostí ve svých zdech, vinice a mocný říční proud míjely před našimi zraky. Rüdesheimský Niederwalddenkmal (památník sjednocení Německa v roce 1870 - pozn. překl.), Koblenz s Německým rohem (umělý výběžek na soutoku Rýna a Mosely - pozn. překl.), Kolín (Köln am Rhein) se svým dómem zcela upoutaly náš zájem. A všude slavnostní přijetí, radostná uvítání sudetoněmeckých bratří. Přes Porúří (Ruhrgebiet) míří naše cesta do Durynska (Thüringen). Tady nás okouzlí Eisenach s Wartburgem, hradem, kam se uchylovali největší duchové Německa, kde žila svatá Alžběta (národní světice Německa Elisabeth von Thüringen, slavená katolíky i protestanty, viz Wikipedia - pozn. překl.) i Martin Luther, hradem, který se stal německým poutním místem. Dále naše výprava pokračovala kolem pověstmi opředeného Hörselbergu do Erfurtu, města zeleně (v originále "nach der Gartenstadt Erfurt" - pozn. překl.), a do klasicky uměřeného Výmaru (Weimar), prodchnutého duchem Schillerovým a Goetheovým. Gigantické nádraží v Lipsku (Leipzig), největší v Evropě, hostilo kočovné pěvce a dalo jim v autobusech poznat největší pozoruhodnosti města. Mezinárodní výstava kožešinových zvířat probudila opravdový obdiv a nádherný, impozantní památník Bitvy národů (Völkerschlachtdenkmal) si vynutil úctu k německé síle. Na umělecké památky tak bohaté město Drážďany (Dresden) poskytlo vrcholný požitek ohledně estetického dojmu. Tady se slavilo rozloučení a údolím Labe (Elbe) byla nastoupena cesgta domů.
Westböhmische Tageszeitung, 1931, č. 176, s. 4
Ačkoli vím, že předchozí novinová zpráva z Westböhmische Tageszeitung, digitálně přístupná v databázi ANNO - AustriaN Newspapers Online, je podepsána šifrou -w-, jde bezesporu o záznam vyprávění prachatického řídícího učitele Jakoba Meisingera o akci, která sice měla i ráz čehosi politického, ale vzhledem k její hudební formě jí lze přičíst hodnotu citovou, která snad toliko čekala na své brzké zneužití. Ostatně poté, co následovalo, vypadala mnohá zastavení cesty po Německu podstatně jinak. Jakob Meisinger se dožil roku 1940, kdy se ještě leccos neslo na "vítězné" vlně, ale ty konce... On sám se narodil v Chrobolech (Chrobold) čp. 8 (vprostřed obce při silnici na Leptač ten dům dosud stojí) 21. července 1871, tedy v roce, kdy byla 25. ledna vyhlášena sjednocená Německá říše. Jeho otec a jmenovec Jakob Meisinger byl v Chrobolech pekařem jako jeho otec, pekařský mistr Franz Meisinger, který v čp. 8 provozoval živnost se svou ženou Elisabeth, roz. Wernerovou z téhož stavení původem. Chlapcova matka Ewa byla dcerou rolníka Georga Rothbauera z částečně dnes zaniklé vsi Ovesné (Haberles) čp. 4 a Agnes, roz. Herbstové ze zćela dnes zaniklého Ondřejova (Andreasberg) čp. 15. Ve dvaceti letech absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích a nastoupil ještě téhož roku jako provizorní podučitel na chlapeckou obecnou školu v Prachaticích, z níž odešel jako její dlouholetý řídící učitel dne 1. listopadu 1931 na trvalý odpočinek. Vedle školní práce byl všeobecně znám svými horlivými spolkovými aktivitami ve sdruženích jako Gesangverein, Geselligkeitsverein, Theater-Dilettantenverei, Turnverein a jiná "ochranná" ("obranná") sdružení, jimž ovšem nacistický režim a válka učinily jejich zglajchšaltováním konečnou přítrž. Deutscher Böhmerwaldbund se stal už roku 1938 součástí organizace Bund der Deutschen a brzy nato došlo v Prachaticích k založení místní skupiny sdružení Bayrisch-Böhmischer Waldverein. To už ale Jakob Meisinger také zemřel v 69 letech věku po těžké nemoci dne 10. října 1940 a byl pochován do "domovské německé země", "in die deutschen Heimaterde", jak praví dobový nekrolog, která měla brzy po válce přestat být ovšem lidem německého jazyka natrvalo domovem. Jeho soukmenovci a někdejší žáci několik let nato totiž putovali "domů do Říše" trochu jinak, než si kdy dokázali vůbec představit. Německá píseň jim asi v té chvíli zmlkla na rtech.
- - - - -
* Chroboly / † † † Prachatice
