THOMAS MERTL

Chrobolská cimbálová muzika

Je asi docela vhodné připomenout vznik a historii legendární "Chrobolder Zimbalmusi" (tj. "Chrobolské cimbálové muziky" - pozn. překl.) s jejími kdysi tak oblíbenými tanečními melodiemi a humornými zpěvními vložkami nejen místním rodákům a pamětníkům, případně jejich potomkům mladší generace, kteří už vyrostli jinde, nýbrž širší veřejnosti vůbec, aby snad ten onehdy tak populární kvartet neupadl úplně v zapomnění.
Celý příběh začíná jako v nějaké pohádce: "Byli jednou v Chrobolech (Chrobold) čtyři bratři jmény Prokop, Johann, Wenzel a Josef Rothbauerovi, po chalupě zvaní 'Kouchaschuaster-Buam' /tj. 'hoši Kouchaschuasterových' - pozn. překl./, poněvadž jejich otec pocházel z chrobolské chalupy řečené 'Kouchaschuasterhaus'." Prokop a Johann byli někdy koncem sedmdesátých let devatenáctého století povoláni k vojenské službě c.k. dunajského mocnářství. Pro své hudební schopnosti je brzy začlenili do kapely regimentu, kde byli spoluhráči dobře přijati. Po vypršení své služební povinnosti se také do rodných Chrobol hned nevrátili. S jinými kamarády z vojenské kapely se totiž dali najmout k hudbě, patřící k jednomu vídeňskému cirkusu. Natrvalo se to pro syny Šumavy nakonec také neukázalo tím pravým.
Po několika letech odloučení znovu na domovské půdě postavili s oběma zbylými bratry Wenzelem a Josefem na nohy "rodinný" rothbauerovský kvartet v nástrojovém složení cimbál, první a druhé housle plus kontrabas. Byli všichni amatéry, pracovali všichni v zemědělství a měli spolu později menší hospodářskou usedlost, hudbou se však dopracovali stupně proslulosti daleko přesahujícího hranice prachatického okresu (Bezirk Prachatitz). Jejich melodický repertoár byl v maximální míře blízký tehdejší populární vídeňské zábavné a taneční hudbě, známé pod pojmem "Wiener Schrammeln" (u nás má označení "šraml" přídech spíše hanlivý, ve své době ovšem ten pravý "vídeňský" budil obdiv třeba i Straussův a Brahmsův - pozn. překl.). Vtipné zpěvní vložky se často k obveselení publika dotýkaly místních a regionálních poměrů a událostí a mnohonásobně obohacovaly zábavní hodnotu repertoáru. Oblíbený hudební soubor vystupoval zejména při tanečních zábavách, plesech a svatbách.
Žádán byl samozřejmě nejvíce v čas masopustní. Na Šumavě ho provázely téměř bez výjimky kruté mrazy a extrémně vysoká sněhová pokrývka. To vyžadovalo od zdejších muzikantů nikoli snad jen hudební, nýbrž i tělesnou zdatnost. O "bláznivých dnech" (v originále "in den 'tollen Tagen'" - pozn. překl.) se musili často po celé hodiny brodit hlubokými závějemi, aby si prorazili cestu k místu, kde měli hrát. Nemuseli sice vláčet s sebou nic nežli své hudební nástroje, ale on i takový cimbál nebo basa něco váží. Štěstí bylo, když potkali sáně se spřežením, které je vzalo alespoň kus cesty s sebou. V krajině kolem Záblatí (Sablat), které se v místní hovorové řeči přezdívalo "Schläg'n", to podle jmen zdejších vsí, končících obvykle na "-schlag", byla naše hudební skupina obzvláště žádána. Po cestě k místu účinkování ji často ve vsích, jimiž jí bylo projít, už očekávala místní mladá "chasa" (v originále "junge 'Gesinde'" - pozn. překl.), zvoucí ji často velmi "živě" k tomu, aby se zastavila v nějaké selské světnici a zahrála. Taková místnost se pak opravdu "im 'Kuntamejnt'" (tj. v mžiku - pozn. překl.) proměnila v taneční parket. Vzájemné škádlení, smích a taneční veselí nebraly konce a povyražení měli všichni, ti mladí i muzikanti, jejichž blízcí většinou opravdu neměli ani tušení o místech, kde se právě soubor právě nachází. Až při masopustním "finále" bylo všechno jasné: stejně jako každého masopustního "růžového" pondělí (v originále "Rosenmontag" v letech předchozích hrál kvartet i tohoto roku v krumlovském hotelu Růže ("Hotel Rose") a postaral se před tamním "nóbl" publikem (v originále "beim vornehmen Krummauer Publikum" - pozn. překl.) o řádný konec masopustu, o radostnou mysl a dobrou náladu.
Oblíbené čtveřici muzikantů se mnody podařilo zahalit šlářem bezstarostného zapomnění i trampoty a strázně venkovské každodennosti. Za to jim uměli být současníci také náležitě vděčni.
Za obzvláštní uznání jejich kvalitám lze považovat pozvání do Prahy, kterého se jim dostalo v roce 1937, kde skupina "Chrobolder Zimbalmusi" účinkovala při jedné německé dobročinné akci ve Valdštejnském paláci. Popularita kvarteta přesáhla hranice Šumavy i četnými vystoupeními v mnoha bavorských městech. Vrcholem bylo zřejmě angažmá při silvestrovském vysílání tehdejší rozhlasové stanice Rundfunk Bayreuth roku 1938 (tedy už po připojení pohraničních československých území k nacistické Říši - pozn. překl.).
Prokop Rothbauer, spoluzakladatel věhlasného kvarteta, zkomponoval počátkem devadesátých let devatenáctého století "chrobolský menuet" ("Chrobolder Mineth"), skladbu, která se pak hrávala jako "entrée" při nejrůznějších slavnostních příležitostech nebo větších plesech na jejich úvod. Během válečných let 1939-1945 nebyly veřejné taneční zábavy povoleny. Tím upadl menuet nověji téměř v zapomenutí. Až při slavnostech ke čtyřicetiletému jubileu kněžství pátera Leonharda Lederhofera 22. května 1993 v bavorském Ingolstadtu mohli být někdejší Chrobolští účastni obnovené "premiéry" Rothbauerova díla v sólovém provedení harfenistky Rosemarie Karraschové.
Po více než 60 let byl hudební život kulturní krajiny Chrobolska rozhodujícím způsobem poznamenán a charakterizován činností kvarteta. Až násilné vysídlení zdejších německých obyvatel v roce 1946 učinil i jemu náhlý konec. Zůstává po něm sice teskná, především ale vděčná vzpomínka na všechny, kdo působením v "Chrobolder Zimbalmusi" připravili kdysi svému šumavskému domovu tolik radostných a krásných chvil.
Složení kvarteta se ovšem během 60 let jeho existence často měnilo. V době jeho vzniku bylo následující:
cimbál: Prokop Rothbauer ("starý Prokop" /"der alte Prokop"/, Chroboly-Jelení Hora /Hirschberg - samota dnes zaniklá - pozn. překl./), 1. housle: Josef Rothbauer ("starý Schuahhiasei" /"der alte Schuahhiasei"/, Chroboly), 2. housle: Johann Rothbauer ("starý Heislschneider" /"der alte Heislschneider"/, Chroboly), kontrabas: Wenzel Rothbauer ("starý Wejnzei" /"der alte Wejnzei", Chroboly-Jelení Hora)
Později k nim přibyli:
cimbál: Johann Rothbauer (Prokopův syn, Chroboly-Jelení Hora), 1. housle: Johann Rothbauer (syn Josefův, "Schuahhiasei"), kontrabas: Sigmund Rothbauer (syn Wenzelův, "Weinzei", Jelení Hora) - na cimbál hrával nějaký čas i Raimund Fiedler ("Dell-Raimund")
Poslední nástrojové obsazení "Chrobolder Zimbalmusi" bylo přes celé jedno desetiletí až do konce války v roce 1945 toto:
cimbál: Otto Meisinger ("Matschipetern-Otto", Chroboly), 1. housle: Johann Rothbauer ("Schuhhiasei", Chroboly), 2. housle: Johann Rothbauer ("starý Heislschneider" /"der alte Heislschneider"/, Chroboly), kontrabas: Thomas Mertl ("Feinzler-Thomas", Chroboly)
Sepsal jsem příběh "Chrobolder Zimbalmusi" tak, jak ho dosud mám v paměti z vyprávění mého otce, posledního kontrabasisty toho kvartetu, jakož i Johanna Rothbauera, "starého Heislschneidera", jednoho z jeho zakladatelů, který se narodil roku 1858 a byl považován až do posledka za jakéhosi duchovního vůdce celé skupiny.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2009, č. 2, s. 3-5

Zlatý potok u Chrobol

Zlatý potok (Goldbach) - latinsky Rivus aureus - je v zakládací listině kláštera Zlatá Koruna (Goldenkron) z roku 1263 označen jako Rivus Cesschin (viz Josef Braniš, Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský /Společnost přátel starožitností, Praha 1907/). Vydavatel listináře kláštera zlatokorunského (Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienser Kloster Goldenkron in Böhmen /1872/) Mathias Pangerl už uvádí místní jméno Goldbach a podle jedné listiny ze dne 29. května 1513 také Chrobolský potok (Chrobolder Bach), ve kterém uděluje král Vladislav Jagellonský Petru V. z Rožmberka (1489-1545) právo rybolovu.
Po první tři kilometry svého mladého toku býval v okolí vsi Haberles (Ovesné) a Ledrova mlýna (Ledermühle) nazýván německy mluvícími obyvateli také Lederbach či Mühlbach (Mlýnský potok).
U Zlatého potoka je nutno rozlišovat dva potoky téhož jména, a to hlavní rameno, které má svůj pramen (v nadmořské výšce 910 m na svahu Rohanovského vrchu - pozn. překl.) u vsi Skříněřov (Schreinetschlag) a teče dál kolem zmíněného Ledrova mlýna při Ovesném (v listinách zmíněn poprvé 1. června 1437) přes Miletínky (Paulus), Planskou (Planskus) k Hamerskému mlýnu (Hammermühle, zván německy i Winzig-Mühle) a Keplovu mlýnu (Köppelmühle); dále pak rameno vedlejší, pramenící v lesích při Jelení Hoře, místní části Chrobol. Toto vedlejší rameno protéká nejstarší částí Chrobol, zvanou podle něho Goldbach (tj. Zlatý Potok), aby se poté, kdy teče také kolem Ledrova mlýna, po asi jednom a půl až dvou kilometrech spojilo u Keplova mlýna s hlavním tokem (celková délka vedlejšího ramene činí asi dva a půl až tři kilometry).
Tento přítok dal v roce 1930 JUDr. Josef Grametbauer (po chalupě řečený Lejderhoufer-Sepp), odborník v oblasti finančního práva, pro obec Chroboly vyměřit a zanést do vodní knihy prachatického okresního úřadu. Tím se stalo zmíněné vedlejší rameno jménem Zlatý potok samostatným vodním tokem s rybářským právem obce Chroboly. Podle něho mohla obec tento pstruhový potok pronajímat, což jí dříve nepříslušelo. Nájemcem se stal na dvanáct let právě JUDr. Grametbauer v náhradu za výlohy, které na sebe uvedeným vyměřením převzal.
Pět set metrů za soutokem obou ramen opouští Zlatý potok katastr obce Chrobol směrem na Frantoly (Frauenthal), kde si ponechává své jméno, ačkoli na mnohých mapách tu býval označován jako Frantolský (Frauenthalerbach). Také Češi jej i dříve nazývali až po jeho ústí do Blanice (Flanitz) mezi Čichticemi a Blanicí (kdysi samostatná ves, dnes místní část Bavorov - pozn. překl.) Zlatým. Hlavní rameno Zlatého potoka křižuje a oživuje nivy, luka a lesy při Chrobolech v délce asi 8 až 9 km.
Jaký užitek Zlatý potok přináší?

v Chrobolech byl zárukou dostatku vody pro lidi i dobytek (ne každé stavení mělo vlastní studnu)- Voda byla do obce vedena dřevěným potrubím do velké kamenné kašny (Tröge, nářečně "Gaschn");
poháněl svou vodní silou Ledrův mlýn s pilou, mlýn v Planské (Planskusmühle), Hamerský mlýn (zvaný také, jak už zmíněno, Winzigmühle) a Keplův mlýn, ze kterých ovšem už ani jediný neexistuje;
zajišťuje ekologickou a biologickou rovnováhu krajiny, je nezbytným základem existence zdejší flóry i fauny;
byl znám hojností pstruhů, v oblasti mezi Hamerským a Keplovým mlýnem žili v něm kdysi i říční raci a škeble na znamení vysoké jakosti a čistoty jeho vody;
sluky, divoké kachny, tetřívci i tetřevi, černá i vysoká zvěř měla v mokrých lukách a lesích kolem svůj revír a životní prostor;
jako koupaliště měl Zlatý potok u nás dětí a mladistvých tu nejlepší pověst: u samoty řečené "Wejwahaisla" jsme mohli nerušeně provozovat své vodní radovánky, včetně chytání ryb a raků.

Rybí kořist bývala hned opékána nad otevřeným ohněm, raci bývali vhozeni do plechovky od marmelády s vařící vodou a připraveni jako vzácná pochoutka, i když vlastně pytlácká. Za těch válečných poměrů nás kluky ani ne desetileté ovšem k odpovědnosti nikdy nikdo nevolal.
Zlatý potok, zlaté klukovské časy před padesáti lety!

Böhmerwäldler Heimatbrief,1995, s. 113-114

P.S. Jako pramen je autorem předešlých řádků zmíněna domovská kronika Chrobol a Zlatého potoka JUDr. Josefa Grametbauera (†1987) pod názvem "Heimatchronik von Chrobold und Goldbach", aniž by bylo uvedeno, zda jde o rukopis z pozůstalosti či nějakou práci vyšlou tiskem.

Thomas Mertl, "Gemeindebetreuer", tj. pověřenec obce Chroboly při krajanském měsíčníku "Böhmerwäldler Heimatbrief", se narodil v Chrobolech 18. ledna roku 1935 a žije dnes v bavorském Augsburgu. V roce 1991 byl za desetiletí práce ve službách krajanského periodika odměněn na setkání jeho věrných přispěvatelů cínovým talířem a čestným diplomem. Zemřel 24. července 2022 v Lechhausen, místní části Augsburgu, jedné ze tří metropolí Svobodného státu Bavorsko. Zasloužil se o obnovu poutní kaple Panny Marie Lurdské nad Zlatým potokem u Chrobol, k níž inicioval pořízení nového zvonu. Nad jeho hrobem zazněla šumavská hymna a pan Edmund Schiefer, který nás informoval o přítelově skonu, sklonil nad ním za "Heimatkreis Prachatitz" rodáckou korouhev. Na parte zesnulého čteme v němčině psáno: "Když zapadne slunko života, rozzáří se hvězdy paměti..."

- - - - -
* Chroboly / † † † Lechhausen, Augsburg (BY)