ROBERT MICHEL
Ježíš na Šumavě
V lehkém větru zachvátily tenkrát plameny z hromady klestí uhlířovu chalupu a plazily se neviděny ve slunečním jasu potom dál suchou travou, tu a tam pozdrženy vyschlou větví nebo šiškou, až na sám kraj lesa a část hustého porostu tak ještě padla v oběť plamenům.
Prales je tam v širokém půlkruhu jakoby posečen kosou. Stopy požáru jsou dávno setřeny, zelená horská louka beze stromu i keře se prostírá po tom dílu plochého svahu. Uprostřed široké světliny čnějí k nebi tři štíhlé balvany, které dříve skrýval prales. Teď tu stojí jako nějaký památník a jakkoli je to daleko od onoho místa, kde chlapec podstoupil svou smrtelnou oběť, lidé si vyprávějí, že jsou to tři zkamenělé jedle, na nichž byl upálen Ježíš na Šumavě.
Těchto několik řádek je poslední dvaatřicátá kapitola románu Roberta Michela Ježíš na Šumavě. Už málokdo ví, že jeho autor byl mezi válkami nositelem československé státní ceny za literaturu, ačkoli psal toliko německy, a že knihou Ježíš na Šumavě získal nejen čtenářskou pozornost i dvojím vydáním jejího českého překladu, nýbrž také další z literárních cen, nazvanou tentokrát po šumavském klasikovi Adalbertu Stifterovi. Připsal tuto "legendu, která není legendou, nýbrž čímsi více a čímsi méně", památce svého vlastního syna Adalberta. Robert Michel se narodil 24. února 1876 vprostřed Čech v Chabeřicích mezi Kácovem a Zručí nad Sázavou. Jeho matka byla Češka, roz. Šťastná, a syn proto od mládí dokonale ovládal češtinu "slovem i písmem". Po smrti otcově se musel vzdát gymnaziálních studií a vstoupil do pražské kadetní školy. Už jako devatenáctiletý se stal c.k. důstojníkem a vojenská služba ho zavedla na jižní balkánský okraj monarchie, což zanechalo stopy v jeho už tehdy slibné literární kariéře. Stal se členem tzv."mladovídeňského kruhu" vedle autorů takových jmen jako byli Hugo von Hofmannsthal, Arthur Schnitzler, Hermann Bahr či Georg Trakl. Šumavský ráz má už titulní povídka souboru Das letzte Weinen (1912), odehrávající se kdesi v lese u Waldkirchenu a nazvaná Der Jäger. Od svatby v roce 1903 podle vlastních slov "trávíval dlouhé letní měsíce prázdnin v domově své ženy v pošumavské Klenové (Klenau im Böhmerwald), která se i mně stala novým domovem, kam jsem se pravidelně vracel každičkého léta a bylo požehnáním pro jakoukoli mou literární práci, pokud jsem ji mohl začít právě tady." Připomeňme, že československou státní cenou za literaturu byl Michel poctěn za román Die Burg der Frauen (Děvín) z roku 1934. Není bez osudové symboliky, že český překlad Ježíše na Šumavě, prózy tak niterně blízké autorovu srdci - připsal ji, jak už řečeno, památce svého 1925 zesnulého syna - vyšel v osudovém roce 1938, kdy byla Šumava od Čech uměle odervána. Pavel Eisner přivítal knihu jako "dílo bez poskvrny, utkané z kouzla šumavských lesů." Ještě v pozdním románě Die Augen des Waldes (1946) vstupuje do děje přírodní magie podobně neodbytně jako vzor tkaniny, z níž sestává i skutečnost zdánlivě nejprostší. Robert Michel, o jehož jedné z balkánských próz prohlásil Hugo von Hofmannsthal, že "tak by zřejmě psal Adalbert Stifter, kdyby žil dnes", zemřel 12. února 1957 v rakouské Vídni.
- - - - -
* Chabeřice / Klenová / † Vídeň (A)
