OTTO MILFAIT

Heilige Steine im Böhmerwald

Vieltausend Jahr stehn diese Steine,
Die Natur hat sie geprägt
Für Werden und für Sein,
Sie waren Ahnen gottgewollt.
Verweht ist all der tiefe Sinn,
Kein Auge wendet sich dem Steine hin.
Die Welt, sie hat ein anderes Gesicht,
Doch der Stein, der steht und spricht.

Posvátné kameny šumavské

Tisíce let tu v zemi stojí,
to příroda jim vtiskla tvář
zrodem i bytím. Předci tvoji
je dali božství za oltář.
Když se ten dávný smysl tratí,
zrak už k nim nikdo neobrátí.
Včerejší svět snad zasvé vzal,
kámen však trvá, mluví dál.

Ty verše uvádějí v originále autorovu knihu téhož názvu, vydanou v roce 2009 v nakladatelství Bibliothek der Provinz ve Weitře s podtitulem Als Brücke der nachbarstaaten Österreich und Tschechien v knižní nabídce. Podle životopisné poznámky na jejím konci se Otto Milfait narodil 28. ledna roku 1926 v rakouském Mühlviertelu a vyrůstal v Gallneukirchen u Lince (Linz) a také v Sankt Oswaldu na samé české hranici proti zaniklému dnes Rychnůvku. Po vychození obecné a měšťanské školy si zvolil povolání lesníka a až do svého nástupu k Říšské pracovní službě (RAD) po "anšlusu" a pak i k wehrmachtu na samém konci druhé světové války byl lesnickým praktikantem na panství hraběte Kinského. Po útěku ze zajetí ve východním Frísku (Ostfriesland) si vydělával jako myslivec z povolání (Berufsjäger) u hraběte Schallenberga. Od roku 1949 pak až do svého odchodu na penzi v roce 1986 strávil Milfait dohromady 37 let ve službách rakouské celní správy na nejrůznějších postech v Mühlviertelu a posléze 16 let z toho celkého počtu v Linci. Mühlviertel a jeho přírodní tvář uchvátila Milfaita natolik, že věnoval tomu tématu už deset knih, z nichž ta prvá v pořadí nesla název "Vergessene Zeugen der Vorzeit", tj. "zapomenutí svědkové předešlých časů" a vyšla zatím ve čtyřech vydáních. Věnoval se ve svých titulech, stačí z nich uvést "Das Mühlviertel vor hundert Jahren", "Von Menschen und Grenzen" či "Die Mühlen im Tal der Großen Gusen", i historii, nářečí a zvykům své rodné "Mlýnské čtvrti". Kniha o "posvátných kamenech na Šumavě" má místně rovněž rakouské východisko a zaměřuje se zejména na "jižní" Šumavu s podivuhodnou detailní znalostí starých speciálních map ve srovnání s novějšími českými, kde mnohé lokalitě hrozí ztráta jména. Autor ovšem nelitoval cesty a optání u nynějších obyvatel, aby došel k detailnímu výsledku, většinou provázenému třeba i rozměry tak častých zde "obětních mis" ("Schalen" /"Opferschalen"/ či "Schüsseln") v kameni nebo příslušnou pověstí o nich. Nelze v tomto případě neuvést alespoň jména jednotlivých "zastavení" Milfaitovy knihy, kterou by ovšem na vlastních výpravách měl mít každý poutník v ruce za nevšedního průvodce. Zde tedy výčet cílů:

Rakouská strana Šumavy:
Bärenstein u Aigenu
Kleiner Bärenstein u Aigenu
Hochbuchet u Aigenu
Třístoličník (Dreisesselberg)
Heidenstein u Rainbachu
Plechý (Plöckenstein)
Liebesfelsen u Ulrichsbergu
Teufelsschüsseln u Oberschwarzenbergu
Hirschenstein u Bad Leonfelden
Predigtstein u Vorderweißenbachu
Sankt Wolfgang am Stein u Aigenu a kláštera Schlägl
"Opferschalen" na vrchu Spanfeldberg u Helfenbergu

Česká strana Šumavy:
Mohyly u Radvanova (Raifmaß)
Pohoří na Šumavě (Buchers) a jeho okolí
Kamenec (Steinerberg) u Pohoří na Šumavě
Tummelplatz na Hohlensteinu a "Muškátový oříšek" poblíž Pohoří na Šumavě
Vodní kámen (Wasserstein) u Janovy Vsi (Johannesdörfl)
Čertův kostel (Ganggerlkirche) u Cetvin (Zettwing)
Dětský kámen (Kindlstein) u Desek (Brettern)
Vysoký kámen či také Slepice (Hohenstein) u Klení (Gollnetschlag)
Kohout (Hahnenberg) u Dalekých Popelic (Dalleken)
Kraví hora (Kuhberg) a Kuní hora (Marderberg) s Napoleonovou hlavou
Svatý Kámen (Maria Schnee) u Rychnova nad Malší (Reichenau an der Maltsch)
Kraví hora (Kühberg) u Vyššího Brodu (Hohenfurth)
Herbertsberg u Hrudkova (Ruckendorf)
Turnberg u Vyššího Brodu
Stoariedl u Vyššího Brodu
Perníková hora (Lebzellenberg) u Smolné Pece (Pechofen)
Hvozd (Hochwaldberg) u Ovesné (Haberdorf)
Poustevna (Kuhberg) u Loučovic (Kienberg)
Kleť (Schöninger)
Hora Kluk (Bube) u Křemže-Mříčí (Krems-Mritsch)
Albertov (Albertstein) u Rychtářova (Richterhäuser)
Bulový (Ochsenberg) u Rychtářova
Schälchenstein u Omlenice (Umlowitz)
Toníkův vrch (Toneiberg) u Malont (Meinetschlag)
Vrch Kaliště (Gollitsch) mezi Lipnem (Lippen) a Frymburkem (Friedberg)
Jaglberg u Studánek (Kaltenbrunn)
Vyklestilka (Wiklefskirche) u Vyššího Brodu
Luč (Hirschberg) u Loučovic (Kienberg)
Pohanské kameny (Heidensteine) u Horních Světlých Hor (Oberlichtbuchet)
Strážný vrch (Schlösselberg) u Strážného (Kuschwarda)
Lesní kaple (Waldkirei) na kameni u Hrádku (Häusles)
Kultovní symboly v Terčině údolí (Theresiental)
Miskový kámen (Schüsselstein) u Nových Hradů (Gratzen)
Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu
Vysoký kámen (Hochstein) u Nové Bystřice (Neu Bistritz)
Altarstein u Hradiště (Radischen) na Slavonicku
Stožecká kaple (Tussetkapelle)
Hauswaldská kaple (Hauswaldkapelle) u Srní (Rehberg)
Kamenná (Steinkopfberg) u Třístoličníku
Kámen na velké louce u Bukovska (Buggaus)
Posvátný kámen u Blanska (Pflanzen)
Posvátný kámen mezi Konraticemi (Konradschlag) a Chlupatou Vsí (Rauhenschlag)
Wolfgangstein u Kladenského Rovného (Kladener Ruben)
Obětní kameny u Kájova (Gojau)
Stopy v kameni u Kladného (Kladen)
Teufelsstein u Předmostí (Friedau)
Velký Zwicklberg u Dolního Dvořiště (Unterhaid)
Obětní mísy na Velkém kameni u Besednice (Bessenitz)
Knížecí stolec (Fürstensitz)
Kameny zvané "U devíti králů" na vrchu Hradiště (Radischen) u Strakonic