ALOYSIUS JOSEPH MUENCH
Milí Šumavané!
Rád vyhovuji prosbě důstojného pana faráře Martina Wierera a posílám všem čtenářům a příznivcům okružního listu šumavských duchovních pastýřů, který je určen jejich farníkům, vyhnaným z domova (v originále "allen Lesern und Förderern des Rundbriefes der Böhmerwald-Seelsorger an ihre heimatverbannten Pfarrkinder" - pozn. překl.) srdečný pozdrav.
"Glaube und Heimat" dokázal za deset let své existence přinést mnoha Šumavanům útěchu a radost. Nejen snad v náboženském ohledu, nýbrž i v rozličných pozemských záležitostech probouzel v nich vždy znovu naději a odvahu, upevňoval věrnost ve víře zejména mezi oněmi vyhnanci z domova, kterým je dáno žít v diaspoře ("diaspora", totiž "rozptýlení", má ve staré řečtině i význam "setí semena" - pozn. překl.). Bůh kéž dá okružnímu listu "Glaube und Heimat" i v budoucnu hojný zdar v jeho úsilí pomoci šumavským katolíkům nalézt domov tady i na věčnosti.
Na znamení své obzvláštní přízně uděluji šumavským duchovním a jejich farníkům ze srdce své biskupské požehnání.
Bad Godesberg, 13. března 1959
Glaube und Heimat, 1959, č. 7, nestr.
Když tu nikdo menší než první papežský "apoštolský" nuncius v poválečném Německu hovoří o vyhnání z domova, nejsou to nijak prázdná slova. Jde v přeneseném slova smyslu o jeho vlastní domov. Když se ve třetím čísle čtvrtletníku "Der Bayerwald" vydává Haymo Richter (ročník 2004, č. 3, s. 45-48) po stopách v roce 1962 zesnulého kardinála (skonal 15. února 1962 v Římě, tělesné ostatky však jsou uloženy na hřbitově Panny Marie /St. Mary's Cemetery/ ve Fargo, Severní Dakota, USA, kde býval biskupem), nachází místo, kde se prý na statku zvaném Ganglhof (zůstaly z něj toliko rozpadlé zbytky zdí) narodil 18. února 1889, v zarostlých končinách mezi zcela zaniklými Zadními Chalupami (Hinterhäuser) a Svatou Kateřinou, z níž toho také příliš nezbylo. Třeba hned dodat, že všechny dostupné jinak oficiální Muenchovy životopisy uvádějí jako místo jeho narození Milwaukee v americkém státě Wisconsin. Tam vyrůstal jako nejstarší ze šesti dětí šumavských vystěhovalců do USA, tam navštěvoval kněžský seminář sv. Františka (St. Francis Seminary), byl 8. června 1913 také vysvěcen a sloužil jako pomocný kněz ve zdejším chrámě sv. Michaela archanděla (St. Michael's Church). Následovala léta studií na University of Wisconsin, ve švýcarském Fribourgu, belgické Lovani, anglické Cambridgi, Oxfordu a Londýně, posléze i na pařížské Sorbonně. Od roku 1922 působil už na "svém" kněžském semináři v Milwaukee jako profesor dogmatiky a rektor. V květnu 1935 byl jmenován biskupem ve Fargo. O tom, jak významná a cílená byla jeho duchovenská péče, svědčí sociologicky zaměřený dokument "The Manifesto of Rural Life" (tj. "Manifest venkovského života"), který spoluvydal v roce, kdy v Evropě začínala druhá světová válka. Hned po ní se zasazoval o křesťanskou obnovu poraženého Německa pastýřským listem "One World of Charity" (tj. "Jeden svět, svět milosrdenství"), určen hned v únoru roku 1946 papežem Piem XII. do funkce apoštolského vizitátora a představeného papežské mise pro německé uprchlíky a vyhnance se sídlem v Kronbergu im Taunus. Až do léta 1949 organizoval přísun téměř tisíce vagonů s papežskou pomocí válkou zuboženému německému obyvatelstvu. Nalezl v tom podporu i u americké okupační správy a už před započetím činnosti v Kronbergu ho ministr obrany USA Patterson jmenoval styčným pověřencem pro náboženské záležitosti při vojenském velitelství US Army v Německu. Není snad zbytečné zmínit, že některé novější historické studie (viz k tomu např. webová stránka o práci Susanne Brown-Flemingové "'The Worst Enemies of a Better Germany' - Postwar Antisemitism among Catholic Clergy and U.S. Occupation Forces") odmítnutí pomsty na Němcích, kterou měly údajně podněcovat a živit "židovské kruhy v USA", ono odmítnutí, v němž byl nejspíš zajedno Vatikán s tehdejší vrcholnou americkou politickou reprezentací, kriticky přičítají i v souvislosti s Muenchem jisté formě latentního antisemitismu, nejen v Německu ostatně přítomnému až dodnes. Po ustavení Spolkové republiky Německo se stal Muench (28. října 1950) tamním papežským nunciem s titulem arcibiskupa, roku 1959 byl posléze "koncilovým" už papežem Janem XXIII. povolán do sboru kardinálů. I dopis, tvořící naši textovou ukázku je psán počátkem toho roku, téměř na den dvacet let poté, co Hitler rozhodl obsadit "zbytek" Čech a Moravy, navíc z města, v němž se 22. září 1938 v hotelu Dreesen při Rýně sešel týž strůjce budoucího osudu tolika Němců s Chamberlainem k jednání o tzv. "sudetské krizi". První spolkový prezident Theodor Heuss propůjčil dvě léta předtím Muenchovi Spolkový velkokříž za zásluhy a téhož roku mu udělilo čestné členství i katolické studentské sdružení Markomannia (K.St.V. Markomannia) v Münsteru. Kardinál Aloysius Joseph Muench zemřel, jak už řečeno, roku 1962 v Římě (místem skonu byla tzv. Villa Salvator Mundi, tj. "vila Spasitele světa"), ostatky putovaly však za moře jako kdysi živé stopy jeho šumavských předků. Celým životem dostatečně dosvědčil vědomí svých kořenů, svou křesťanskou zodpovědnost za setbu víry.
- - - - -
* Milwaukee (USA) / Svatá Kateřina, Chudenín / † Řím (I)/ † † Fargo (USA)
