WILHELM MÜLLER-RÜDERSDORF
|
Du leise Inbrunst der betenden Einsamkeitswälder Priesteratem durch dämmernden Wipfeltempel, Weihetrunkener Blick Und märchenbunt malendes Wort! Träumendes Sommersummen Und Sonnengenetz Weben um deine smaragdenen, Kühlenden Gründe Stimmen des weichen, zärten Fern-raunenden Lebens. Sind die ernst-selige, düster-prächtige Weihe Deiner romantischen Welt. Feinzügig, mit tausendfachen Glühbunt Bannt dein Kleinwunderspiegel Den Andachtentrückte Und mächtiger als Sturm Packt ihn das heimliche Säuseln, Das deine versonnenen Wälderweiten Durchweht. Als ein tief-einsamer Wildsee, Elegisch brütend, weltscheu, Doch klar in kindlicher Reine, Blinkt die ungekräuselte Flut deiner Seele, Und wie von hoch-schwebenden Falken, Die Sonnenglanz teilen Huschen geisternde Schatten darüber. (1924) |
Adalbert Stifter Ty tichá vroucnosti osamělých lesů v modlitbách, ty kněžský dechu tmícího se chrámu stromových korun, pohlede posvátně opojený a slovo pohádkově pestré! Snící bzukot léta a slunečné síťoví sršící z mlčelivé modři tkají kolem tvého smaragdového, chladivého údolu měkce soucitné, něžné hlasy dalekého šepotu života. Jsou to blaženě vážná, chmurně nádherná zasvěcení Tvého romantického světa. Jemnými tahy tisíceré žhnoucí pestrosti očarovává zrcadlo tvých malých zázraků nábožně uneseného a mocněji než bouře uchvacuje jej skrytý šum, provívající Tvé zadumané lesní dálavy. Jako hluboká samota jezera v divočině, elegicky tíživého, světa se plaše stranícího, přesto plného průzračného jasu a dětinské čistoty, třpytí se nezčeřený příliv Tvé duše a jako vysoko se vznášející sokoli, přetínající paprsky slunečního svitu, míhají se nad ním přízračné stíny. (1924) |
Tu dataci předchozí básně odvozuji od jinak těžko čitelné signatury kresby, která ji doprovází a spolu s kresebnou podobiznou od téhož autora (byl jím zřejmě frýdlantský malíř Josef Pfeifer-Fried, *17. února 1884 v Kunraticích /Kunnersdorf/ u Frýdlantu /Friedland/, podle některých pramenů v Nové Vsi /Neundorf/ u Chrastavy /Kratzau/, †26. srpna 1959 v saské Žitavě /Zittau/), představující hlavu Adalberta Stiftera, tvoří jakýsi dvojí frontispis malé knížky o šumavském klasikovi. Jde o třetí svazek edice "Sudetendeutsche Grössen", kterou ve varnsdorfském nakladatelství Eduard Strache řídili Fritz Dörre a Wilhelm Müller-Rüdersdorf. Samotný text knihy tvoří trojdílný esej Hanse Hajeka (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), jehož tématem je "dějinné místo", život a spisovatelské dílo Stifterovo. Wilhelm Müller-Rüdersdorf, vlastním jménem Wilhelm Müller, přišel na svět v Berlíně dne 1. července 1889 a od svého zatčení sovětskou armádou je již trvale nezvěstný. Kromě několika básnických sbírek publikoval autor, působící od roku 1907 jako učitel a od roku 1923 už jako spisovatel na volné noze v Rüdersdorfu (žil pak také v Jizerských horách, o nichž a o Krkonoších vydal v roce 1925 i "Heimatbuch" Das Riesen- und Isergebirge, už dva roky předtím s Emilem Hadinou i knihu Großböhmerland s podtitulem "Heimatbuch für Deutschböhmen, Nordmähren und südöstliche Schlesien", kterou má regionální oddělení Jihočeské vědecké knihovny ve svém fondu), i prózu a životopisy, z nichž ten, který vyšel v osudném roce nástupu nacismu k moci, tj. 1933, věnoval "hrdinské životní cestě" Hermanna Göringa. Jestli i ten byl obdivovatelem Stifterovým (jako "Reichsjägermeister", tj. "říšský vrchní lovčí" k tomu mohl mít sklon), pak prosíme o prominutí. V roce 1924 byl ještě Adolf Hitler ve vězení (v prosinci toho roku byl z něho podmínečně propuštěn), ale sepsal v něm Mein Kampf, "dílo" nesmazatelně poskvrňující světovou literaturu, jejíž čistotu už ovšem nezachrání ani sto nevinných minulých i budoucích Stifterů německé řeči.
- - - - -
* Berlín (BE)
